Konečně pořádní upíři po česku. Neomillnerová napravuje reputaci Tiny Salo Douškem věčnosti, Petra Neomillnerová: Doušek věčnosti
 |
Česká upírská série z pera Petry Neomillnerové se už několik let těší velké čtenářské oblibě, a tak není divu, že se toho nakladatelství Brokilon chytilo a vydává druhá vydání již vyprodaných dílů jako na běžícím pásu. Čím je odlišný druhý díl, Doušek věčnosti, od toho prvního?
Základní fakta už známe. Tina Salo je sexy blonďatá čtyřsetletá upírka, exteriérem kdesi kolem dvacítky, která v Praze vyšetřuje nesrovnalosti. Kay je taky upír, kat, syn německé supermamá Gothel a Tinu na její přání klátí, zatímco ona si hraje s jeho krční tepnou. Dyre je Tinin otec, záhadný a vzdálený jako tajemný hrad v Karpatech. Město Praha je pořád to stejné hlavní město a České republice jako takové autorka rovněž nic neudělala. Sladká jak krev byla detektivní četba, drsná jízda s akčními pasážemi a nemálem sexu.
Zasoutěžte si o knihy Sladká jak krev, Doušek věčnosti a Past na medvěda!
 |
Série Tina Salo:
- Sladká jak krev (2007, Triton, druhé vydání: 2011, Brokilon) – recenze (Piter), recenze (Jan Nohovec)
- Doušek věčnosti (2008, Triton, druhé vydání: přip. Brokilon) – recenze
- Past na medvěda (2008, Triton, druhé vydání: přip. Brokilon) – recenze
- Smrt u archanděla (2010, Brokilon)
- Vlci sudet (2010, Brokilon) – ukázka, recenze (Radim Červenka), recenze (Renata Heitelová)
- Tanec s carevnou (přip. Brokilon)
A asi tam někde podobnost mezi prvním dílem a Douškem věčnosti končí. Těžko říct, zda je to tím, že autorka už si svůj nový svět a nové postavy osahala (zkušení čtenáři samozřejmě vědí, že minimálně postavy těm z jiných autorčiných sérií rozdílné nejsou, ale to je jedno…), nebo za tím vězí něco jiného, nicméně dvojka je podstatně lepší než jednička, a to hned kvůli několika skutečnostem.
Více děje, ale méně akce prospělo
Zatímco v prvním díle se rozvíjela pouze jediná dějová linie, která
k nespokojenosti čtenáře střídavě zrychlovala a zpomalovala, ve druhém
vsadila Petra Neomillnerová raději na dvojici zápletek,
které problém Sladké jak krev vyřešily tím, že se bezvadně doplňují
tam, kde se předtím muselo zvolňovat. Tentokrát řeší Tina v klasické
detektivní rovině pražský motorkářský klub, jehož členové jeden po
druhém končí ve stromech u silnice a možná to má něco společného
s tím, že někteří z nich jsou vlkodlaci.
 |
Redakce Fantasye doporučuje podobné série:
- Laurell K. Hamilton (série Anita Blake) – Provinilé slasti, Rozesmátá mrtvola (recenze), Cirkus prokletých (recenze), Kavárna šílenců (ukázka, recenze), Krvavé koleno (ukázka, recenze), Smrtící tanec (ukázka, recenze), Zápalné oběti (ukázka, recenze), Modrý měsíc (recenze), Obsidiánový motýl (ukázka, recenze)
- Tanya Huff (série Krevní pouta) – Cena krve (ukázka, recenze, Stopy krve (ukázka, recenze), Linie krve (recenze), Spojení krve (recenze), Dluh krve (recenze), Krevní banka (recenze)
V nové rovině se do života hlavní hrdinky navrací její otec, aby ji získal pro svůj tisíciletí starý plán ovládnout celou Evropu, protože to by přece měl být smysl neživota každého upíra. Navíc se k tomu připočítávají drobnosti jako Tinina zvyšující se žízeň po lidské/upírské krvi nebo skutečnost, že Gothel je velice nepříjemná tchýně. Takový ten nesnesitelný ochranitelský typ, který svého korunního prince staletí vychovával s drtivou mateřskou péčí.
Petra Neomillnerová v pěti bodech:
- Její práce se vyznačují nejen velmi čtivým literárním stylem, ale až naturalistickou syrovostí a tvrdostí, a to jak po stránce dějové, tak i v charakterizaci postav.
- Debutovala povídkou Ta, kterou smějí sedlat jen bohové… v časopise Pevnost.
- V roce 2006 vydala první samostatnou knihu – sbírku Vlastní krev, v níž soustředila příběhy o čarodějce Moire a přidala několik dalších povídek, následovaly první díl cyklu Písně čarodějky (příběhy čarodějky Moire a Desmonda) s názvem Nakažení (2007), sbírka povídek Hry na bolest (2007) a první část cyklu o upírce Tině Salo ze současné Prahy Sladká jak krev (2007).
- Román, jehož hlavní hrdinkou je zaklínačka Lota, Psí zima, vyšel v r. 2008.
- Petra Neomillnerová se kromě fantastiky zabývá také magií. Na toto téma jí již vyšly v Tritonu knihy Magické kameny (2006), Milostná magie (2007) a Runová magie (2007) a nejnovější dva přírůstky v nakladatelství Epocha v edici Magická knihovnička – Magický zvěrokruh (2010) a Magický herbář (2011).
Třebaže je série o pražské upírce ve svém jádru akční literaturou, akce jako takové v Doušku věčnosti paradoxně ubylo. A ještě paradoxnější je, že to vůbec není na škodu. Obě dějové linie tentokrát nejsou ani tak o bojových sekvencích jako o postupném utužování atmosféry, kterou Neomillnerová slušně vybudovala už v prvním dílu. Tady proto jen využívá to, co vyfoukala a přebrušuje to do správných tvarů. Podobně na tom jsou i postavy – zatímco minule se místy chovaly nesrozumitelně, tady se jejich charaktery ukazují jasně a logicky, přestože se nad některými důsledky jejich chování tají dech. A co víc, postavy umožní čtenáři se s nimi ztotožnit, což u Sladké jak krev nebylo stoprocentní.
Sázka na tu lepší jistotu
Po slibném, ale mouchovatém prvním dílu série Tina Salo je Doušek
věčnosti výborným počtením. Všechny kvalitní atributy jedničky
v čele se svým svižným stylem postaveným na dynamických a přisprostlých
dialozích/monolozích, který má Neomillnerová v malíku, zůstaly.
K tomu autorka tvrdě zapracovala na aspektech, které jí minule unikly.
Výsledkem je druhý díl, který Sladkou jak krev strčí hravě do
kapsy a nastavuje třetímu dílu, Pasti na medvěda, vysokou
laťku k překonání.
- Neomillnerová, Petra: Doušek věčnosti (Tina Salo 2)
- Brokilon, 2011
- obálka: Koutmedia
- 248 stran, 238 Kč (v e-shopu Fantasye již za 214 Kč)
