Pani Neomillnerová změnila nakladatelství a po delší době vydala již čtvrtou knihu s mou oblíbenou hrdinou Tinou Salo. Tomu se přeci nedá odolat. Tina nemá do čeho píchnout a nudí se. Bér se v nuceném azylu v Německu, Kay přestává Tině vyhovovat v posteli a k tomu všemu se ve městě pohybuje i její otec, Dyre. Jistou vzpruhou jsou brutální vraždy v blízkém okolí kostela, které podle všeho má na svědomí duch, který se nedočkal klidného posmrtného spánku. Tina se zde seznamuje s detektivem Marií Brutákovou, která má případ na starosti. Záhada je to značně tajemná a po jejím yšetření vyhází najevo, že za vším stojí tajemný artefakt, který může upírům do značné míry pomoct. Právě kvůli němu se po Praze potuluje i Dyre, který se snaží svou dcera přinutit, aby mu onen artafatk pomohla získat. Jeho moc je opravdu zajímavá... Opravdu moc nevím, co dál k příběhu napsat, protože i mě osobně se zdál hodně zmatený. Vyšetřuje se vražda, dobře, postupně se objevují stopy a informace, které vedou k celkovému vyšetření, dobře, ale náhlým kouzlem tady máme zcela jiný problém, který nebyl nikde zmíněn a najednou řešíme tajemný artefakt, který dokáže dělat pravé divy, divné. U minulých knih jsem si přivykl na to, že je Tina značně svéráznou osobou, která pro sprosté slovo nejde daleko, sex jí není vůbec cizí a je značně tvrdohlavá. Zde je však všechno jinak. Tina jakoby poměkla. Sex tady není tolik, nadávek jakbysme. Zcela nepochopitelně se nechává Dyrem ovládat a v určitých místech se chová až nelogicky. Musím se přiznat, že bylo pro mě zklamáním, když jsem knihu dočetl a poznal, že tohle byl krok špatným směrem. Tinu mám i nadále rád, ale doufám, že v další knize nebude autorka podlehat cenzuře nakladatelství Brokilon a raději přejde jinam, kdy se z Tiny opět stane ta zlobivá holčička, která všem nakope prdel a svého otce pošle to nejvyššího nebe. Koukal jsem, že se Brokilon chystá vydat i minulé díly, pokud i u nich zavládne cenzorský šotek, tak to bude velkým zklamáním a značným poškozením Tinina jména.

No, jestli ono to není naopak :) Tento (a i další) díl byly psány ještě pro Triton, který skutečně dost tlačil na pilu, aby se z Tiny stalo čtení pro hodné holčičky. Možná Petra podvědomě reagovala na požadavek předchozího nakladatele, nevím. Mně ovšem připadá, že sexu a nadávek je zde dost. Jedním z důvodů přechodu z Tritonu do Brokilonu byl můj slib, že na Petřiných knihách se nebudou provádět ŽÁDNÉ cenzorní zásahy. První tři díly Tiny skutečně vyjdou znovu a jediné, co se na nich bude upravovat, je pár logických nesmyslů, které časem vznikly (např. ne vždy se jména ve všech dílech píšou stejně, někteří upíři mají pokaždé jiný věk a podobně). Rozhodně ale nemám Petru v úmyslu krotit, to vám můžu slíbit :)

Je to tedy jen asi můj subjektivní pocit. Možná za všechno může fakt, v jakém stavu se nachází vztah mezi Tinou a Kayem a proto to vypadá tak jak jsem napsal. Jsem již asi zhýčkaný stylem psaní paní Petry, a to v dobrém slova smyslu. Jinak s Dítětem skály souhlasím, to je opravdu "maso" :-)

No já mám pocit, že Neomillnerovou jen tak někdo nezkrotí;)