Dluh krve, Tanya Huffová
 |
Zapadá slunce a Henry se probouzí. „Ale no tak, Henry. Netvrď mi, že jsi za celých čtyři sta devadesát pět let nikdy neviděl ducha.“ Což o to, viděl, ale Kateřina Howardová tenkrát po něm nic nechtěla. Zato tenhle bezruký duch, postávající každý večer v jeho ložnici, si dovoluje syna Jindřicha VIII. vydírat!
Jsme zpět v Kanadě 90. let minulého století, jen se nám příběh z Toronta přestěhoval do Vancouveru. Stejně jako Henry Fitzroy, který přenechal své bývalé loviště soukromému očku Vicki Nelsonové. Důvody jsou čtenářům známy ze Spojení krve, a tak je nebudu opakovat. Henry je nucen i přes své teritoriální instinkty se svou bývalou milenkou opět spojit síly, aby vypátrali, co se duchovi stalo (tedy člověku, než se z něj stal duch). Henry totiž neodkoukal při detektivní spolupráci s Vicki tolik, aby na pátrání stačil sám. A tak detektiv-seržant Mike Celluci uhání s Vicki dnem i nocí v zatemnělé dodávce přes celou Kanadu, aby zabránili duchovi v zabíjení nevinných obětí.
Tanye Huffové se podařilo úspěšně navázat na hodně překvapivý závěr předchozího dílu a připravila čtenářům neméně mrazivou zápletku jako minule. Možná si říkáte, že čím nadpřirozenější nepřítel, tím by měl být děsivější. Tanya to však vykouzlila tak, že epizody s mumií či démonem pokulhávaly v napětí a mrazivosti už ve srovnání s předchozím dílem, kdy se hrdinové museli potýkat s šílenými a hamižnými vědci, tak s tímto, kde jsou jim protivníky obchodníci s lidskými orgány. Strach z neznámého a nereálného nikdy nemůže být tak velký, jako strach z něčeho, co je skutečné až příliš a čeká na vás za nejbližším rohem. Šílení, po penězích lační lidé, chodící přes mrtvoly – s těmi se můžeme setkat dnes a denně. Ale stačilo filozofování, zpět k příběhu a jeho postavám.
Krom vlastní zápletky se autorka zaměřila na vztahy mezi hlavními postavami a jejich schopnost vzájemně spolu vyjít a spolupracovat. Více prostoru oproti předchozím dílů získává i bývalý kluk z ulice Tony, který vděčí Henrymu za lepší život, práci, možnost studovat, ale také si uvědomuje, že by se měl konečně postavit na vlastní nohy a od Henryho se odpoutat.
Vztah Vicki a Mikea je stále postaven na hádkách a usmiřování, Vicki se
povahově vůbec nezměnila, jen už s Mikem nechodí na oběd. Zůstala
stejně tvrdohlavou ženou, která jde za svým a nějaké staré tradice
můžou jít někam. Henry se oprávněně z dlouholetých zkušeností obává
setkání, které by nemuseli přežít. Ale Vicki je Vicki, a ta staví
pravidla na hlavu. Musí s Henrym vycházet, i kdyby ho měla zabít. Napětí
mezi nimi stoupá, až ten, kdo nevydrží a vybuchne, je Mike:
„Už toho mám až sem… vás obou. Strčte si laskavě tu smradlavou
záležitost týkající se nočních tvorů, kam patří! … Vůbec nikoho ani
trochu nezajímá, který z vás je hlavní ghúl, kromě vás dvou!“
Právě napětí mezi Henrym a Vicki žene tuhle knihu kupředu. Navíc si autorka jako třešničku na dort pošle jednoho z hrdinů přímo řezníkovi pod nůž, aby akci ještě vygradovala, a jelikož víme z předchozího dílu, že Huffová je ochotná překračovat hranice, čekáme, kam až tentokrát zajde. Celou knihu prokládá černým humorem a neustálým špičkováním hlavních postav. Jakoby kdokoli z nich potřeboval popichovat!
Tahle série je díky neotřelým postavám čtivá, humorná, s dobře postavenou detektivní zápletkou, která se zlepšuje díl od dílu. Pro čtenáře série jednoznačně „must have“. A jelikož má nakladatel rozum i odvahu, Tanya Huffová touhle sérií na českém trhu nekončí, a dočkáme se tak i další autorčiny série Smoke Books.
- Tanya Huffová: Krevní pouta 5 – Dluh krve
- Brokilon, 2011
- Překlad: Pavel Musiol
- Obal: Lukáš Tuma
- 328 stran / 248 Kč