Krutá noční stvoření, plížící se Cincinnati, nenávidí čarodějku a lovkyni hlav Rachel Morganovou. Zvěsti o její nové zálibě v temném umění poutají pozornost jak nemrtvých, tak i lidí. Všichni touží po jediném – Rachel ovládnout, dostat ji do postele a zabít. Nicméně ne nutně v tomto pořadí…
Nečekaně se vrací i Rachelin lidský milenec, který ji opustil a jehož teď dostihly hříchy minulosti. A pronásledují ho kruté bestie, připravené zničit Díru i všechny v ní, když to bude nutné. Touží získat to, co má Nick ve svém vlastnictví.
Rachel ví, že se nesmí příliš vzpouzet, jinak jí hrozí věčné utrpení v rukou pomstychtivého démona. Přesto je nucena jednat. Poprvé za tisíciletí se totiž sbírá smečka odhodlaná pustošit a vládnout. A najednou je v ohrožení víc než jen Rachelina duše.

Poklesla mi čelist. Za mými zády se s bouchnutím zavřelo okno; Ivy nechtěla být svědkem toho, co bude následovat. Nedivila jsem se jí, ale byla to Jenksova zahrada, a jestli se mi nepodaří odsud víly vystrnadit, nic z ní nezbude, než Jenkse přesvědčím k návratu. Krucinál, jsem přece agentka. Jestli nedokážu ochránit ani Jenksovu zahradu, pak si to označení nezasloužím. Pokaždé to ale bylo těžší, a sotva jsem zašla dovnitř, víly se vrátily.

„Vylez ven!“ zaječela jsem, když vílák zmizel v hnízdě. „Ty ohavný malý cvrčku!“ Pobouřeně jsem vykřikla, když na mě místo bledé tváře vystrčil malinké pozadí a zatřásl jím. Mysleli si, že tam nahoře, z dosahu, jsou v bezpečí.

Přečtěte si i DRUHOU UKÁZKU Z KNIHY PRO HRST AMULETŮ

Znechuceně jsem odhodila polámané rostliny a zamířila do kůlny. Když nepůjdou víly dolů, půjdu já nahoru. Měla jsem žebřík.

Na hřbitově křičela modrá sojka a radovala se, že má o čem klevetit, a já se zatím potýkala s tři a půl metru dlouhým kovovým žebříkem. Odnesla jsem ho ke kmeni, praštila s ním o spodní větev a hnízdo se za pronikavého vřískotu a třepotání modrých a oranžových motýlích křídel vyprázdnilo. Postavila jsem nohu na spodní příčel a odfoukla si vlasy z očí. Nechtělo se mi do toho, ale jestli mi zničí zahradu, Jenksovy děti umřou hlady.

Knihy ze série Rachel Morganová na Fantasya.cz:

• Mrtvá čarodějka přichází – ukázka z knihy, recenze (Renata Heitelová), recenze (Bohdan Volejníček)
• Hodný, zlý a nemrtvý – ukázka z knihy, recenze (Renata Heitelová)
• Nikdy nezemřít – ukázka z knihy, recenze (Renata Heitelová), recenze (Alžběta Lexová), recenze (Michaela Křivánková)
• Pro hrst amuletů – ukázka z knihy

„Teď!“ ozval se hlasitý povel a já vykřikla, když jsem na zádech ucítila ostrá píchnutí.

Přikrčila jsem se, sklonila hlavu a otočila se. Žebřík sklouzl a zřítil se do záhonu, který víly zničily. Naštvaně jsem vzhlédla. Házely po mně loňskými žaludy s tvrdými špičkami, takže zásahy bolely. „Vy malí parchanti!“ zvolala jsem a byla ráda, že mě chrání amulet proti bolesti.

„Znovu!“ křikl vůdce.

Vytřeštila jsem oči, když mým směrem vylétla hrstka žaludů. „Rhombus,“ řekla jsem a povel spustil sérii nadřených mentálních manévrů, které přešly v téměř instinktivní reakci. Mé vědomí se bleskurychle dotklo malé silové čáry, která se táhla hřbitovem. Naplnila mě energie a během okamžiku mezi myšlenkou a činem dosáhla rovnováhy. Otočila jsem se, špičkou boty vyryla do země hrubý kruh, vlila do něj moc silové čáry a uzavřela ho. Kdybych stejně zareagovala včera v noci, ušetřila bych si bití, ale kvůli očarovanému stříbru to nešlo.

Se zábleskem mě obklopilo třpytivé pouzdro ze záhrobní energie, sotva molekulu silný štít alternativní reality, který se uzavřel nad mojí hlavou a vedl celý metr osmdesát pod zem, takže tvořil šišatou bublinu, jíž neproniklo nic nebezpečnějšího než vzduch. Byl to lajdácký štít a démona by nezastavil, žaludy se od něj ale odrazily. Podobně by fungoval i na kulky.

„Nechte toho!“ rozčílila jsem se. Obvyklý rudý štít změnil barvu na zlatou, jak přijal odstín mé aury.

Když víly uviděly, že jsem před nimi v bezpečí, ale uvězněná v bublině, snesl se největší vílák na můřích křídlech dolů, ruce si založil v bok a díky pavučinově jemným vlasům vypadal jako patnácticenti­metrový negativ smrtky. Měl hubenou, bledou tvář, výrazně rudé rty a odhodlaný výraz. Díky své kruté kráse působil neuvěřitelně křehce, ale byl houževnatější než podešev. Byl zahradní víla, ne jeden ze zabijáků, kteří mě loni na jaře skoro dostali, ale byl zvyklý bojovat o své právo na život. „Běž dovnitř a neublížíme ti,“ řekl a chlípně se na mě zadíval.

Uculila jsem se. Co udělají? Utlučou mě motýlími křídly?

Moji pozornost upoutal vzrušený šepot a já se obrátila k děckám ze sousedství, která nahlížela přes vysokou hřbitovní zeď. Vykuleně sledovala, jak se snažím malé létající tvorečky porazit, což bylo, jak všichni inderlanďané věděli, nemožné. Sakra, chovala jsem se jako tupý člověk. Byla to ale Jenksova zahrada a já je musela odrážet, dokud to jen půjde.

Odhodlaně jsem zatlačila na kruh, abych ho rozšířila. Trhla jsem sebou, když energie kruhu natekla zpátky do mě, přeplnila mé ki a vrátila se zase do silové čáry. Vůdce na víly pronikavě zaječel, aby si připravily šipky.

Šipky? No bezva. Tep se mi zrychlil a rozběhla jsem se na opačný konec kuchyně pro hadici.

„Snažila jsem se být milá. Snažila jsem se být rozumná,“ mumlala jsem si pro sebe, když jsem otočila kohoutkem a z hadice začala kapat voda. Sojky na hřbitově křičely, já zápasila s hadicí a s trhnutím jsem se zastavila, když se zadrhla o roh domu. Servala jsem si rukavice a mávla s ní, až se zavlnila. Hadice povolila a já klopýtla dozadu. Z jasanu se ozývaly povely. Ještě nikdy jsem se je nepokusila pokropit. Možná to pomůže. Vílám se mokrá křídla nelíbila.

„Na ni!“ zazněl povel a já prudce zvedla hlavu. Vrhly se na mě s trny, které vypadaly velké jako meče.

Zalapala jsem po dechu, namířila na ně hadicí a zmáčkla. Víly vystřelily vzhůru a já je pronásledovala, najednou se ale proud vody proměnil v ubohou stružku a nakonec přestal téct úplně. Otevřela jsem ústa. Co to, k čertu? Uslyšela jsem zvuk tryskající vody a otočila se. Přeřízly hadici!

„Dala jsem za ni dvacet babek!“ zakřičela jsem, vzápětí jsem však zbledla, protože se mi postavil celý klan s malinkými oštěpy, jejichž hroty byly patrně smočené v jedovatém břečťanu. „Hm, můžeme si o tom promluvit?“ vykoktala jsem.

Odhodila jsem hadici a mužík s oranžovými křídly se na mě zakřenil jako upíří striptér na rozlučkovém mejdanu. Srdce mi bušilo a zvažovala jsem, jestli mám uprchnout do kostela a podrobit se Ivyinu výsměchu, nebo se obrnit a nechat se ošklivě požahat jedovatým břečťanem.

Při zachrastění skřítkovských křídel mi srdce vyskočilo až do krku. „Jenksi!“ zvolala jsem a otočila se směrem, kterým ustaraně hleděl vílí vůdce, zíral totiž za moje rameno. Nebyl to ale Jenks, nýbrž jeho žena Matalina a nejstarší dcera Jih.

„Zpátky,“ pohrozila Matalina a zůstala viset ve vzduchu vedle mě ve výšce hlavy. Její pohyblivější vážčí křídla mi cuchala uvolněné prameny vlhkých vlasů, takže mě lechtaly v obličeji. Vypadala hubenější než dřív a její téměř dětské rysy byly ostřejší. Tvářila se odhodlaně a v rukou držela napnutý luk s šípem. Její dcera vypadala ještě hrozivěji, protože se vyzbrojila stříbrným mečem s dřevěnou rukojetí. Patřila jí malá zahrádka přes ulici a stříbrem chránila jak ji, tak sebe, protože se ještě nevdala.

„Je moje!“ zaječel vílák frustrovaně. „Dvě ženy nemůžou ohlídat zahradu!“

„Stačí, když si ohlídám území, které přeletím,“ prohlásila Matalina. „Vypadněte. Hned.“

Zaváhal a Matalina ještě víc natáhla luk, až tětiva tiše zavrzala.

„Až zmizíte, zase ji obsadíme!“ zakřičel a vydal klanu pokyn k ústupu.

„Klidně,“ řekla. „Ale dokud jsem tady, nepatří vám.“

S úžasem jsem sledovala, jak deseticentimetrová skřítka zahnala celý vílí klan. Taková byla Jenksova pověst a schopnosti skřítků. Kdyby chtěli, mohli by vraždami a vydíráním ovládnout svět. A přitom chtěli jen kus země, o který by se mohli v klidu starat. „Díky, Matalino,“ zašeptala jsem.

Neodvrátila ocelově tvrdý pohled od víl, dokud se nestáhly za nízkou zídku, která oddělovala zahradu od hřbitova. „Poděkuj mi, až pokropím sazenice jejich krví,“ zamumlala a šokovala mě tím. Krásná skřítka oděná do hedvábí vypadala na osmnáct a její obvykle snědá pleť byla nyní bledá od toho, jak s Jenksem a s dětmi prožila zimu ve sklepě dlaka. Její načechrané, lehoučké zelené šatičky vířily ve vánku, který zvedala křídly. Byla ostře rudá zlostí stejně jako křídla její dcery.

Zahradní víly se stáhly do kouta hřbitova, kde se rozzlobeně vznášely a tančily nad pampeliškami skoro ulici od nás. Matalina natáhla tětivu a při výdechu vystřelila. Jasně oranžová skvrna prudce vzlétla a spadla dolů.

„Dostala jsi ho?“ zeptala se Matalinina dcera a její nadpřirozený hlas zněl tak bojovně, až mě to děsilo.

Matalina spustila luk. „Připíchla jsem mu křídlo ke kameni. Utrhl si ho, když ucukl. Aspoň na mě nezapomene.“

Nervózně jsem polkla a utřela si ruce do džínů. Trefila ho přes celý pozemek. Uklidnila jsem se, přistoupila ke kohoutku a zastavila stříkající vodu. „Matalino,“ řekla jsem, když jsem se narovnala a kývnutím pozdravila její dceru. „Díky. Málem mě požahaly jedovatým břečťanem. Jak se máš? Jak se má Jenks? Bude se mnou mluvit?“ vyhrkla jsem, ale svraštila jsem obočí a moje naděje pohasly, když sklopila oči.

„Promiň, Rachel.“ Postavila se na moji napřaženou ruku a zamávala křídly, která následně znehybněla a ponuře zmodrala. „On… já… proto jsem tady.“

„Ach bože, je v pořádku?“ zeptala jsem se a přepadl mě strach, protože to vypadalo, že se hezká žínka rozpláče. Její bojovnost odplavila mizérie a já se zadívala na vzdálené víly, aby se Matalina mohla vzchopit. Je mrtvý. Jenks je mrtvý.

• překlad: Kateřina Niklová

Redakce Fantasye doporučuje podobné série:

1. Ilona Andrews (série Kate Daniels)

• Magie mrtvých – ukázka z knihy, recenze
• Magie spaluje – ukázka z knihy, recenze
• Magie útočí – exkluzivní ukázka, recenze

CHTĚL JSEM BÝT NÁJEMNÝM ŽOLDNÉŘEM A ILONA ZASE SLAVNOU VĚDKYNÍ, rozhovor s Ilonou Andrews

2. Kat Richardson (série Šerochodec)

• Šerochodec – ukázka, exkluzivní ukázka, minirecenze (Bohdan Volejníček)
• Poltergeist – ukázka, exkluzivní ukázka

3. Jeaniene Frost (série Noční lovci)

• Na půl cesty do hrobu – ukázka, exkluzivní ukázka, recenze (Renata Heitelová)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).