Vzpoura (Smečka 2), Andrea Cremerová
 |
Druhý díl trilogie Smečka americké autorky Andrey Cremerové přivádí čtenáře zpátky do městečka Veil, kde pod maskou současné normální společnosti funguje mezi privilegovanými Strážci a Ochráncí, tedy jejich smečkami vlků, starý nevolnický systém. Jenže vlci nejsou psi a dříve či později je přestane bavit si na ně hrát – přichází Vzpoura.
Calla stála před nelehkou volbou. Buď mohla zůstat ve Veilu, provdat se za Rena a spolu s ním vést novou vlčí smečku Ochránců (tvořenou tou její a Renovou), nebo to všechno mohla opustit se Shayem, obyčejným klukem, který jí vpadl do života v tu nejnevhodnější chvíli. Na jedné misce vah se pohupovala poslušnost, rodina a přátelé a na té druhé láska a svoboda. Její rozhodnutí zvrátil až fakt, že první možnost by musela být vykoupena Shayovou smrtí. Proto sebrala odvahu, popadla Shaye a zvolila možnost číslo dvě a logickými spojenci ve smyslu „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ se jim posléze stávají odvěcí protivníci Strážců – Hledači.
Válka se Strážci je na spadnutí, jenže mezi liniemi uvízli ti, jimž Calla chtěla ublížit ze všech nejméně – bývalý snoubenec Ren, obě jejich smečky a Callina rodina. Kvůli její vzpouře hnijí v kobkách Strážců a podstupují mučení původně určené jí. Podruhé v historii se Hledači a Ochránci musejí přenést přes to, co se jeden o druhém učili, a začít spolupracovat. Se Strážci musí konečně někdo zatočit. A to jednou provždy. Vzpoura plně dostává svému názvu. Callina rozervanost ve věci milostného trojúhelníku Shay – Calla – Ren se zredukovala na pouhou lítost nad tím, co její výběr Renovi nejspíš způsobil, a akční zápletce příběhu – záchraně ostatních členů Calliny smečky – tak nestojí téměř nic v cestě.
Přesto však Vzpoura nevyužívá svůj potenciál naplno. Díl, který přímo vybízí k bitkám, potyčkám, akci a spádovému ději, se rozbíhá zoufale pomalu. Dost násilnou brzdou příběhu jsou vyprávění knihovníka Silase, který spolu s ostatními poměrně vláčně zasvěcuje Callu a Shaye do skutečné historie sporu mezi Strážci a Hledači. Ostatní vysvětlující pasáže, kde Andrea Cremerová představuje nové charaktery příběhu, mají formu zajímavých, zábavných a živých dialogů mezi postavami. Silasovy přednášky se čtou ale stejně nudně, jako autorka chtěla, aby tato postava působila sama o sobě.
Série Smečka:
Největší devizou knihy tak není akce, která stejně jako v minulém díle zabírá v celkovém součtu jen malé procento textu, ale interakce postav. Hledači jsou zábavná skupinka, jež plně zastupuje Callinu a Renovu smečku z minula, a tak o špičkování a vtipné dialogy není nouze. Dokonce do takové míry, že Calla a Shay vypadají vedle naplno žijících Hledačů jako puritánští příbuzní z nedělní školy.
Je to smutné, ale nejnudnější postavou románu (vedle knihovníka Silase, který by svým nezáživným mluvením zabil i kámen) se tím pádem stává Calla. I kdyby čtenář pominul její zírání na rozlité mléko a dumání nad tím, jestli jí všichni odpustí, že ho rozlila, nemůže si nevšimnout toho, že na vůdkyni smečky prostě není dost „vůdčí“. Ano, hlídá si teritorium, ano, reaguje poměrně útočně, ale přesto jí to nikdo nevěří.
Vzpoura představuje poněkud netradiční druhý díl trilogie. Pokud by se příběh měl logicky rozčlenit do tří částí, pak v první by autor rozestavěl figurky na šachovnici, ve druhé začal hrát a ve třetí by musel nevyhnutelně padnout šach mat. Občas se stane, že v prvním díle autor rozestaví figurky, celý druhý díl jen prázdně hledí na herní desku a všechno se semele až v poslední části.
Redakce Fantasye doporučuje podobné knihy:
- Claudia Gray (série Akademie Evernight) – Akademie Evernight, Hvězdopravec, Přesýpací hodiny, Na druhé straně (recenze),
- Richelle Mead (série Vampýrská akademie) – Vampýrská akademie (recenze), Mrazivý polibek (recenze), Stínem políbená (ukázka, recenze), Krvavý slib
- Alyson Noël (série Nesmrtelní) – Napořád, Modrý měsíc (recenze)
- Stephenie Meyer a spol. – Prokletý maturiťák (recenze)
Cremerová ve Smečce poměrně zdatně rozestavěla a popsala klíčové hráče tak, že se čtenář nemohl dočkat, co s nimi provede v díle druhém, nota bene, když Smečka skončila akčním výbuchem a pomyslným to be continued… Jenže Vzpoura tenhle model úplně převrátila. Místo aby došlo k interakci mezi postavami, tak se na šachovnici přidalo několik nových figur. V závěru tak máme herní desku přeplněnou a Cremerová nemůže udělat nic jiného než ji darwinovsky protřídit na přeživší a ty, kteří to do cíle nedoklepou. Jinak by totiž herní pole bylo zasekané jako D1 v neděli odpoledne a děj by se nemohl pohnout.
Ve své podstatě tak Vzpoura není ani vycpávkou před třetím dílem, ani knihou, která by příběh posunula výrazně dál – je svůj vlastní knižní hybrid, jenž zblízka působí, jako by Smečka byla pouhým pokusem nanečisto a teprve Vzpoura plnohodnotným prvním dílem trilogie.
- Andrea Cremerová: Vzpoura (Wolfsbane)
- Euromedia Group – Knižní klub, 2011
- překlad: Lenka Faltejsková
- obálka: David Dvořák
- 350 stran / 299 Kč
Andrea Cremerová v pěti bodech:
- Andrea Cremerová se narodila ve Wisconsinu.
- Momentálně žije v Minneapolisu, kde vyučuje dějiny na Macalester College.
- Psaní milovala už odmalička, ale do profesionálních vod se vrhla až se Smečkou.
- Má nešťastnou schopnost vylít věci – bílé koberce, mějte se na pozoru!
- Ve svém volném čase se Andrea ráda dívá na stromy, zachraňuje malé králíčky před kočkami a vymýšlí se svým manželem jména pro štěňata mopslíků.
