Calla Torová měla až donedávna život přesně naplánovaný. Byla zaslíbena pohlednému Renieru Larocheovi a měla s ním vést vlčí smečku Ochránců. Jenže pak se všechno změnilo, když potkala Shaye a zachránila mu život. A utekla s ním. Teď bude Callin život úplně jiný – pokud přečká to, co přijde dál: dokáže přežít Vzpouru?

Příběh Vzpoury navazuje tam, kde Smečka skončila. Calle a Shayovi se podařilo utéct od Strážců a konečně mohou být bez obav spolu. Útočiště nalezli u Hledačů, kteří pro Callu už odmala představovali úhlavní nepřátele. Nic však není tak, jak bylo Calle řečeno. Nemůže si být jistá vůbec ničím. Navíc ji neustále sužují starosti o ty, které opustila – její rodinu i smečku. Jednou věcí si je Calla jistá: musí se vrátit a své blízké zachránit.

Vzpoura se nese v poněkud jiném duchu než Smečka. Zatímco u té převažovala spíše romantická část děje, pokračování má akčnější průběh. Po pomalejším rozjezdu, kde se Calla dozvídá svou skutečnou minulost; minulost, kterou jí Strážci zatajovali, se rozbíhá sled událostí, které bude čtenář číst se zatajeným dechem. A neoddechne si ani na konci, jelikož ten je stejně otevřený jako u Smečky.

Série Smečka:

• Nightshade, 2010 (č. Smečka, Knižní klub, 2011) – recenze
• Wolfsbane, 2011 (č. Vzpoura, Knižní klub, 2011)
• Bloodrose, vyjde 2012

S větší akčností jde ruku v ruce i větší drama. Zabíjení postav si Andrea Cremerová v prvním díle sice odpustila, ale pravděpodobně jen proto, že ve dvojce má dostaveníčko se Smrtkou o to více postav. Nouze není ani o zvraty – některé jsou docela očividné, další zase upřímně překvapí.

Staré známé charaktery z jedničky jsou doplněny o spoustu nových. Řeč je samozřejmě o Hledačích. Seznamujeme se například s Monroem, velitelem Hledačské skupiny; jeho dcerou Adne; přemoudřelým Silasem nebo vtipálkem Connorem. Obzvlášť ten posledně jmenovaný oživuje bojovou atmosféru svými trefnými poznámkami, díky čemuž si ho každý čtenář snadno oblíbí.

Z minulého dílu zůstává i Callina nerozhodnost ohledně Rena a Shaye. Příznivci Rena nejspíš nebudou nadšeni, jelikož nemá ve Vzpouře příliš prostoru. To málo romantiky, které se v příběhu vyskytuje, si pro sebe uzurpuje Shay. Ani on se odminula příliš nezměnil, jelikož nepřestal místy lézt na nervy svým pokrytectvím a žárlivostí. Těžko říct, jestli je tohle typický milostný trojúhelník, kde hrdinka sice pochybuje, koho si má vybrat, ale nakonec stejně skončí s tím, kdo ji tak přitahoval (v tomto případě Shay); nebo se autorka rozhodne, že to pojme netradičně a Calla skončí s klukem číslo dva (Ren). Možná budeme ještě překvapeni.

Když přirovnáme Vzpouru ke Smečce, tak sice ubylo romantiky a přibylo akce, ale vesměs se jedná stále o to samé. Takže těm, kterým Smečka neseděla, pravděpodobně nesedne ani druhá část, zatímco její příznivci si Vzpouru vychutnají. Ani rychlý překlad (Vzpoura byla v Čechách publikována zhruba měsíc a půl po vydání originálu) knize ani v nejmenším neuškodil.

Napínavý styl psaní, zajímavé postavy, vtip, trocha té romantiky… co více si může čtenář literatury pro náctileté přát?

• Andrea Cremerová: Vzpoura (Wolfsbane)
• Euromedia Group – Knižní klub, 2011
• překlad: Lenka Faltejsková
• obálka: David Dvořák
• 350 stran / 299 Kč

Andrea Cremerová v pěti bodech:

1. Andrea Cremerová se narodila ve Wisconsinu.
2. Momentálně žije v Minneapolisu, kde vyučuje dějiny na Macalester College.
3. Psaní milovala už odmalička, ale do profesionálních vod se vrhla až se Smečkou.
4. Má nešťastnou schopnost vylít věci – bílé koberce, mějte se na pozoru!
5. Ve svém volném čase se Andrea ráda dívá na stromy, zachraňuje malé králíčky před kočkami a vymýšlí se svým manželem jména pro štěňata mopslíků.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).