Modrý měsíc (Nesmrtelní 2), Alyson Noël
 |
Ever je přesvědčená, že Damena klátí ukrutná choroba – nejen že se na ni beze slova vykašle a obrátí se naprosto bezdůvodně proti ní, ale začne přehnaně dbát o svůj vzhled, běhat za královnou školy (Eveřinou nepřítelkyní) a celkově působí dojmem, jako by si hormony z jeho mozku udělaly soukromou horskou dráhu. Zákeřná to choroba – puberta. Jenže Damen už má pubertu přece pár století za sebou…
Ever byla šťastná jen chvliku. Naprosto svobodně se mohla vodit za ruce se svým milovaným Damenem, protože jeho bývalá nesmrtelná manželka pro ni již nepředstavovala žádnou hrozbu (nikdo totiž není nesmrtelný, když přijde na lámání chleba). Samotná Ever se stala plnohodnotnou nesmrtelnou, k čemuž se kromě nelimitovaného času na Zemi s její láskou pojí i popíjení tajemné červené směsi (a není to krev).
Zdálo se, že mladé dvojici ve štěstí až navěky nestojí nic v cestě, ale ona se nějaká ta překážka vždycky najde a v Modrém měsíci ji zosobňuje nový spolužák. Pro všechny velmi milý chlapec, ale Ever se z něj nepochopitelnou averzí kroutí žaludek. A co teprve, když všechno nasvědčuje tomu, že nový mladík zapříčinil náhlé a drastické změny v chování nejen Damena, ale i všech ostatních spolužáků?
Modrý měsíc se dá celkem snadno rozložit na dvě části. V té první si přijdou na své čtenářky bažící po romantice, v druhé zase ty balancující na pomezí emo kultury a masochismu. Alyson Noëlové se nedá upřít schopnost vrazit do příběhu klín a v nečekaných momentech zcela zlomit jeho tok. Ačkoli čtenář celou dobu tuší, že idylka nevydrží, že na téhle postavě něco smrdí, že tahle rádoby vedlejší linie se ještě projeví, přesto ve chvíli, kdy k tomu dojde, zůstane němě hledět. Otázkou je, jestli má autorka talent na zvraty v zápletce, nebo naopak na ukolébání čtenářovy pozornosti – výsledek však zůstává stejný.
Oproštění se od představy, že v každé správné romanci musí být upír, je sice osvěžující a skýtá nové možnosti, ale přesto se nelze ubránit dojmu, že Noëlová svůj svět nemá tak úplně v malíčku. Ne že by si přímo protiřečila, ale spousta věcí zkrátka nedává po delším přemýšlení smysl. Například záhadné Eveřino čtení myšlenek, které vrcholí nadlidskou schopností dalece překračující genialitu Čísla pět (to muselo alespoň knihu prolistovat, aby pojalo její informace, kam se hrabe na Ever, která na ni jen položí ruku, a tradá). Telepatie by byla pochopitelná vlastnost (ačkoli to, že ji Ever blokuje hudbou ve sluchátkách, už tolik ne), ale odkud Ever bere správné odpovědi k testu, sotva k němu přiloží tužku? Jak to, že to PROSTĚ VÍ?
Stejně tak nejsou úplně jasné schopnosti Nesmrtelných. Dokážou vyrobit ze vzduchu prakticky cokoli. Jak? Těžko říct. Zákonem zachování hmoty se Noëlová vůbec netrápí, stačí mávnout a před Ever může stát auto, zámek nebo klidně Ježíš i s apoštoly. Jedná se o nejzajímavější myšlenku série, a přitom je tak zoufale nedokončená a nevyužitá. Pomiňme fyzikální zákony, ale co prosté „s velkou silou přichází velká zodpovědnost“? Nesmrtelné nepronásleduje žádná karma, nehrozí jim, že se auto promění v dýni jen proto, že použili moc pro osobní prospěch. Kdyby se tato myšlenka dotáhla do konce, Nesmrtelní by vlastně mohli udělat úplně cokoli. A přesto si jen tak proplouvají staletími a místo toho, aby tvořili ze vzduchu zásoby jídla pro hladem sužovanou Afriku, vzájemně si darují tulipány a jablka.
Redakce Fantasye doporučuje podobné knihy:
- Claudia Gray (série Akademie Evernight) – Akademie Evernight, Hvězdopravec, Přesýpací hodiny, Na druhé straně (recenze),
- Richelle Mead (série Vampýrská akademie) – Vampýrská akademie (recenze), Mrazivý polibek (recenze), Stínem políbená (ukázka, recenze), Krvavý slib
- Becca Fitzpatrick – Zavržený, Crescendo
- Stephenie Meyer (série Stmívání)
- Stephenie Meyer a spol. – Prokletý maturiťák (recenze)
Od okamžiku Damenova duševního rozpadu jde příběh od desíti doslova k nule. Ever se potlouká s nemytými vlasy po škole, zase si ucpává uši sluchátky a dumá nad tím, proč její nejlepší kamarádka, dříve zcela zaujatá gothic kulturou, najednou nosí pastelový lak na nehty a nechce si s ní hrát na písečku. Proč mají všichni najednou tolik rádi toho ošklivého nového studenta? Vždyť Ever je tak hodná, milá a chce rozdávat jen lásku, tak proč jí to proboha všichni dělají? Závěrečná akce na posledních dvaceti stranách zachraňuje situaci asi jako krysa v hladomorně. Není to úplně ideální večeře, ale když před člověkem leží na výběr smrt hlady, nebo krysa, volba je jasná.
Rozuzlení totiž působí dojmem, jako by ho autorka spíchla na koleně, protože už se blížila k hraničnímu počtu normostran. Po rozvleklém příběhu se najednou všechno děje ráz na ráz, Ever náhle dojde, o co celou dobu šlo, magicky vyřeší veškeré problémy, nad nimiž dvě stě předchozích stran jen nechápavě kroutila hlavou, a černý mrak nad její hlavou zmizí rychleji a nepochopitelněji než Pták Uličník se svým slavným mig-mig.
Celkově je tak Modrý měsíc na podobné úrovni jako Napořád. Tam, kde Napořád dohánělo nedostatek smysluplné zápletky akcí a zvraty, tam se Modrý měsíc snaží vysvětlit zápletku, jenže bohužel na úkor akce.
- Alyson Noël: Modrý měsíc (Nesmrtelní 2)
- Argo, 2011
- překlad: Lucie Simerová
- obálka: Jan Křikava
- 264 stran, 269 Kč
