Praha je mnohem starší město než kterákoliv americká metropole. Nachází se tu spousta památek a krásných starých budov. Není proto divu, že když sem z USA zavítala spisovatelka Laini Taylorová, naše hlavní město ji okouzlilo natolik, že se rozhodla napsat příběh o dívce s modrými vlasy, částečně zasazený v Praze.

Karou je poněkud výstřední studentka umělecké školy v Praze. Má modré vlasy a její kresby nejčastěji zobrazují chiméry, stvoření s lidským trupem a hadím ocasem, hlavou berana a lvími drápy. Nikdo neví, že chiméry skutečně existují, a že Karou vychovaly. Její rodina, v čele s Brimstonem, který za neznámým účelem sbírá všemožné zvířecí i lidské zuby, je záhada i pro samotnou Karou. Ale opravdu záhadné věci se začnou dít teprve s příchodem anděla Akivy a černých otisků, které se objevují na dveřích po celém světě.

DCERA KOSTÍ A DÝMU – ZAJÍMAVÝ KONFLIKT NA POZADÍ NADBYTEČNÉ ROMANCE – recenze na Dceru kostí a dýmu

Největší předností Dcery kostí a dýmu je styl, jakým je psaná. Laini Taylorová má dar použít slova, která očarují. Z každé její věty je znát, jak obrovskou má fantazii, a umí ji předat na papír. Místa, která popisuje, čtenář vidí přímo před očima. Atmosféra je tajemná a mystická. Některé prvky příběhu jsou doopravdy originální, a jen tak uhodnout, o co půjde, vůbec není jednoduché. Pro někoho může být ona podivnost vítanou změnou, jinému se zase může zdát až příliš… podivná.

Pondělí se zdálo být jako každé jiné, nevinné, pondělní, o jeho lednovosti ani nemluvě. Bylo mrazivé a temné – uprostřed zimy slunce nevychází před osmou – ale současně i krásné. Praha v chumelenici a časné ranní hodině působila přízračně jako na staré rytině, samé stříbro a mlžný opar. (str. 7)

Velké lákadlo této knihy představuje její dějiště. Praha, a v díle americké spisovatelky! Zmínek o naší metropoli a češtině opravdu není málo. Nicméně, autorka se snažila až moc. Praha v jejích popisech vyznívá příliš tajemně a středověce, což navzdory starým stavbám nemůže být dále od pravdy. Zřejmě se nepodívala dál než na Staré Město a Malou Stranu. A jestli podle ní v devatenáctém století existovalo metro, tramvaje a po ulicích se proháněly hromady turistů s foťáky, tak by měla žalovat svého učitele dějepisu.

Pražské ulice byla fantazie téměř nedotčená jednadvacátým stoletím – vlastně ani dvacátým a devatenáctým. (str. 28)

V tajemných uličkách Prahy pobíhá skupina mládeže se jmény Josef, Kazimír, Františka a Světlana (říkejte mi Světlo!) – šance, že by se v dnešní době sešla skupinka mladých lidí s takovými jmény, je skoro mizivá – guláš a štrúdl jsou na jídelníčku pomalu každý druhý den a ve škole vyučuje „Profesorka Fiala“. To poslední jmenované se týká jen anglické verze, překlad nás tohohle směšného patvaru ušetřil, čeští čtenáři si v bezvadném překladu Petry Klůfové, který ani trochu neztratil své původní kouzlo, přečtou o profesorce Fialové.

Na druhou stranu, české vydání hyzdí spousta chyb. Menší chybičky v podobě překlepů se snadno přehlédnou, ovšem to, že šestadvacátá kapitola končí v půlce dialogu a několik dalších stran z ní prostě chybí, to už je jiná. Nejedná se o žádnou velkou bitku ani vysvětlovací pasáž, takže to čtenáři zase tolik nechybí, vlastně si toho nejspíš ani nevšimne, ale stát by se to nemělo.

Laini Taylorová v pěti bodech:

1. Dcera kostí a dýmu nebyla její prvotina, knihy jí vycházejí už od roku 2004.
2. Je vdaná za ilustrátora Jima DiBartola, který doplnil obrázky k její knize Lips Touch: Three Times.
3. Na všech skutečných místech, o kterých píše, byla, jako třeba v Paříži nebo Marakéši.
4. Sklidila několik ocenění, např. New York Times Notable Choldren’s Book a práva na Dceru kostí a dýmu byla prodána do více než dvaceti zemí.
5. Žije v Oregonu s manželem a dcerou Clementine Pie.

Autorce se v průběhu knížky dost daří budovat napětí, a proto může některé zklamat, když se konečně objeví velké rozuzlení. Tato část je poměrně hodně zpomalená zakázanou láskou, úplně jako vyšitou z Romea a Julie. Zase se zde vyskytne nevysvětlitelná přitažlivost, ale o mozek poblouzněný láskou naštěstí přijdeme. Romantické duše tato část uchvátí, skeptičtěji uvažující už tolik ne. Nikdo by to ale neměl zaškatulkovat jako obyčejnou paranormální romanci, v podání Taylorové je láska rovnocennou součástí, ne hlavní dějovou linkou.

„Je podstatou netvorů, že sami sebe za netvory nepovažují. Vždyť to znáš, drak přistane ve vesnici, začne požírat panny, ale když místní začnou ječet: ‚Netvor!‘, ohlédne se dozadu.“ (str. 113)

Příběh si pro sebe neuzurpuje pouze Karou, vypravěčem je i anděl Akiva, jakožto zástupce druhé strany v odvěkém konfliktu anděl versus ďábel. Přitom obě strany jsou trochu jiné, než je obvyklé – andělé nejsou dobrácká stvoření se svatozáří, v blízkosti jejich hořících křídel a mečů, které se nebojí použít, je spíš pekelné horko. Ďábel zase nemá rohy ani ocas – pokud zrovna nemá hlavu gazely nebo si dolní část těla nepůjčil od lva. Kdo z nich dvou je vlastně netvor? Válka mezi těmito druhy se snad naplno rozvine v druhém dílu.

Nakonec, za zmínku stojí i Karouina přítelkyně Zuzana (konečně nějaké reálnější jméno). V příběhu je tou „normální“ mezi všemi těmi podivnostmi, které vytvořila spisovatelčina fantazie. Za nejlepší kamarádku by ji chtěl asi každý, ale nejspíš se budeme muset spokojit s její papírovou verzí.

Zuzana jen povytáhla obočí. „Cože, žádný pochůzky?“
„Žádný, díkybohu. Tak pojď, jsem zmrzlá jako rampouch.“
„Když já nevím, Karou. Dnes mám tajný pochůzky já*!“ (str. 62)*

Dcera kostí a dýmu není pro všechny. Po knize by měli sáhnout jen ti, kteří dokážou překousnout autorčiny přešlapy ohledně české kultury, a mají rádi tak trochu podivné příběhy.

• Taylorová, Laini: Dcera kostí a dýmu (Daughter of Smoke and Bone)
• Euromedia Group – Knižní klub
• překlad: Petra Klůfová
• obálka: Vojtěch Kybal
• 366 stran, 259 Kč (v e-shopu Fantasye již za 233 Kč)

Redakce Fantasye doporučuje podobné knihy:

• Kami Garciová a Margaret Stohlová (série Kronika prokletých zaklínačů) – Nádherné bytosti (recenze), Nádherná temnota, Nádherný zmatek
• Andrea Cremerová (série Smečka) – Smečka (recenze), Vzpoura (recenze), Oběť – recenze
• Julie Kagawa (série Féria) – Železný král (recenze)
• Lauren Kate (série Andělé) – Pád (recenze – Alžběta Lexová, recenze – Anežka Dudková) , Muka (recenze – Alžběta Lexová)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).