HIC SUNT DRACONES: Draci ve fantastické literatuře (část druhá),
 |
Snad žádné zvíře, ať už skutečné či mytické, není tak pevně spjaté s fantastikou jako draci. Obzvláště autoři fantasy těchto šupinatých okřídlenců používají s takovým nadšením a vehemencí, že se drak téměř stal jedním ze symbolů tohoto žánru. Posledních pár desetiletí navíc příběhy o dracích a s draky prožívají renesanci. Spisovatelé jako Chris Bunch, Christopher Paolini či Naomi Noviková navazují na tradici, která je starší než fantastika sama… V druhém dílu článku si posvítíme na takové autory, jako jsou Michael Moorcock, Richard A. Knaak, Raymond E. Feist, Terry Pratchett nebo John Morressy.
Draci se pro fantasy postupně stávají téměř nepostradatelným atributem. A to nejen pro hrdinskou klasiku, ale i pro náročnější a netradiční texty. Michael Moorcock představuje roku 1961 Elrika z Melniboné (Elric of Melnibone, 1961– ), tragického hrdinu a vládce království, které disponuje armádou draků. Většina z nich spí v jeskyních pod hlavní městem Imrryrem a očekává vyzvání svých pánů. Moorcock nabízí hned celou plejádu draků od poněkud jednodušších tvorů až po velmi inteligentní dračí prince.
Že proti drakům není imunní ani žánr sci-fi, ukázala Anne McCaffreyová cyklem Drakeni z Pernu (Dragonriders of Pern, 1968 -). V něm se čtenáři ocitají na kolonizované planetě Pern, kde se lidská populace musí vyrovnat s opakující se katastrofou v podobě spadu Vláken ničících organické látky. Jako protizbraň proto vyšlechtí draky, kteří se mohou přemisťovat v prostoru i čase a vlákna ničit už ve vzduchu. Mnohadílný cyklus rozebírá nejen lidské hrdiny, ale poměrně detailně se zabývá i dračím plemenem. Obzvláště poutavé jsou pak autorčiny vhledy do fungování Weiru, čili sídliště draků a jejich jezdců, kteří jsou s nimi v telepatickém spojení.
Ke skutečnému oživení zájmu o draky však dochází se vznikem RPG her na hrdiny. Obzvláště produkce americké TSR je v této oblasti téměř nepřekonatelná. Většina modulů a později i knižních řad má k šupinatcům blízko. DragonLance, Forgotten Realms, Dark Sun či Mystara – v každém z těchto světů narazíte na draky. Zlé, dobré, chytré i hloupé, prostě si jen stačí vybrat. Například v Dark Sunu se zlí čarodějové snaží neustále zvětšovat svou sílu a magickou moc, aby se mohli přeměnit v draky. V knihách ze světa Mystary z pera Thorarinna Gunnarssona zase hlavní hrdina musí dát do pořádku pochroumané vztahy draků a lidí, což ho stojí nemálo úsilí.
 |
Zlatý věk dračích příběhů začíná…
Osmdesátá a devadesátá léta jsou pak už naplno ve znamení dračí expanze. Jako by se každý autor chtěl blýsknout nějakým vlastním drakem nebo draky. V cyklu Raymonda E. Feista Trhlinová válka (Rift War, 1982– ) získává mladík Tomas magickou zbroj od umírajícího draka Rhuagha. Spolu s ní ale přebírá i nebezpečné dědictví Ashen-Shugara, jednoho z rasy Valheru, která kdysi na hřbetech draků terorizovala a ničila celé vesmíry. Feist do Midkemie povolává i další draky. V románu Zlo v Sethanonu (A Darkness in Sethanon, 1985) pomáhá Pugovi a Tomasovi dračice Ryath. Zapomenout nesmíme ani na všemi mastmi mazaného ohnivého dráčka Fantuse, který je členem domácnosti Pugova učitele Kulgana.
 |
Christopher Rowley udělal z draka hlavní postavu sedmidílného cyklu Bazil Zlomený palcát (Basil Broketail, 1992–1999). V jeho vizi sice draci připomínají více dinosaury než obvyklé okřídlené ještěry, ovšem jsou chytří, obratní a mají svérázný smysl pro humor. Navíc tvoří páteř Legií, které drží na uzdě světovládné plány temných mágů.
Svou „troškou do mlýna“ dračí tématiky přispěla i Robin Hobbová. V trilogii Farseer (1995–1997) se princ Verity v nepříliš úspěšně vedené válce se severskými nájezdníky upíná na pomoc tajemných Elderlingů, což, jak se ukáže, není nikdo jiní než draci. Aby ji ale získal, musí přinést obrovskou oběť. Draci významně ovlivní i na Farseer navazující trilogii Snědý muž (The Tawny Man, 2001–2003). Verityho syn Dutiful se tu má oženit s významnou severskou šlechtičnou. Ta to ale podmiňuje zabitím draka. Což se ale vůbec nelíbí dračici, které jde o zachování rodu. Inu, ukazuje se, že pořádný samec je potřeba i u draků (aspoň někdy).
 |
Draci pronikli nejen do vážné fantasy, ale etablovali se i v poněkud specifickém subžánru fantasy humorné a humoristické. Což je poněkud překvapivé, protože přece jen legrace a draci – to k sobě moc nejde. Ještě tak nějaké ty potměšilé a zlomyslné vtípky a kanadské žertíky, ale skutečná komika? Ale už velmi záhy se ukázalo, že pro draky prostě není nic nemožné.
Roku 1976 Gordon R. Dickson vydal román Drak a Jiří (The Dragon and the Georgie, 1976). Jim Eckert ze současnosti se v něm stane pokusným „králíkem“ při zkoušce nového vynálezu a nešťastnou náhodou se ocitá v těle poněkud natvrdlého draka Gorbashe obývajícího magický svět připomínající středověkou Anglii. To je výchozí situace úsměvného příběhu, který Dickson podává s jedinečným citem pro situační i konverzační komiku. Kniha se stala začátkem mnohadílného cyklu Drak a Jiří (1976–2000).
 |
Mládě draka jménem Glíp se stane členem party mladého tulpanského čaroděje Skeeva v Mýtické sérii (Myth, 1978– ) Roberta Asprina. Jednoho dne ho totiž Skeeve získá na bazaru v Pakle a už se ho nezbaví. Glíp je neustálým zdrojem problémů, obzvláště když je jeho nejoblíbenější hrou dovádění s válečným jednorožcem. Ačkoliv na první pohled vypadá, že neumí do pěti napočítat, postupně se ukazuje, že je překvapivě chytrý, a Skeeva si navíc oblíbil. Kupodivu občas bývá i užitečný. Své si drakem užije i Kedrigern a jeho žena Princezna v knize z úsměvného cyklu Čaroděj Kedrigern Johna Morressyho, nazvané Kedrigern a drak Comme il faut (1994).
Tento článek je převzat z Dračího speciálu magazínu Pevnost, který vyšel v roce 2008.
4. března 2010, Martin Fajkus
