Tři příběhy, jež nám dávají nahlédnout do Moorcockova světa mnohovesmíru, do příběhu Věčného bojovníka, mytické bytosti, která je tvořena několika různými hrdiny v různých světech, a jehož povinností a smyslem života je boj proti Chaosu. Hrdinou je Londýňan John Daker, zdánlivě obyčejný muž, který však trpí vizemi jiných světů a z nich ho volají cizí lidé (různými jmény). Vyzývají ho, aby přišel k nim a bojoval za ně. V prvním příběhu je jíž volání příliš silné – a John se ocitá v cizím světe, v němž ho král Rigenos, který ho spolu se svou dcerou přivolal, žádá, aby v čele jejich vojsk bojoval proti nepřátelské rase, která vzdáleně připomíná elfy. John nesoucí zde jméno Erekosë výzvu přijímá, ale postupně, jak se válka obrací ve prospěch lidí, zjišťuje, že možná nebojuje na té správné straně… Druhý příběh vytrhuje Věčného bojovníka z náruče jeho milované ženy do chladného světa, do míst kdesi na konci světa. Země zde čelí jistému zániku, o jehož původci/příčině místní lidé nemají ponětí. Hrdina zde nese jméno Urlik. Oproti předchozímu válečnému přímočarému příběhu zde je děj více komplikovaný nejen nejasností hrdinova úkolu, ale více se zde ke slovu dostává otázka povahy poslání Věčného bojovníka. Konečně třetí příběh (dle mého nejvydařenější a nejvíce typický pro autorovu tvorbu – dějem i prostředím) se odehrává ve světě plném nebezpečných bažin a řek, jež brázdí podivné parníky a plavidla sestavená z více lodí (trochu připomíná Mievillevo plovoucí města v románu Jizva). Zde významnou roli mimo Věčného bojovníka hraje jiný Moorcockův známý hrdina – hrabě Von Bek (který prchl před nacismem – mimochodem, v tomto příběhu se dokonce staneme svědky temného rituálu prováděného Hitlerem, Göringem a Goebbelsem). v závěru nás pak čeká monumentální bitva mezi vojsky Řádu a Chaosu. Avšak ani ta není rozhodující. Věčný bojovník může jen vyhlížet další bitvy a snažit se přitom nezešílet z osudu, jenž si nezvolil a jenž vykonávat nechce, ale jemuž nemá možnost utéci. Jak autor píše v předmluvě, příběhy, které jsou v této knize obsaženy, byly vlastně základními kameny jeho světa Mnohovesmíru, z něhož posléze vzešli Moorcockovi nejslavnější hrdinové (Elrik z Melniboné, kníže Corum, Kane atd.). Rovněž je zde vidět, že autor (jak sám říká) ještě nebyl příliš vypsaný a teprve si vše zkoušel – první příběh je dost jednoduchý a naivní, u druhého se zápletka zamotává, ale nakonec vyzní tak nějak do ztracena. Přesto jde o poměrně slušné čtivo, nabízející trochu jinou alternativu fantasy (jak je u Moorcocka obvyklé:)). Nejzajímavější je rozhodně charakter hlavního hrdiny. Celkově 3 a půl*