Štvanice (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Alfa a omega 1
 |
Anna netušila, že vlkodlaci existují, dokud jedné noci nepřežila krutý útok… a nestala se jedním z nich. Po třech letech na poslední příčce hierarchie smečky se naučila klopit hlavu a nikdy, nikdy nevěřit dominantním vlkům. Pak ale do jejího života vstoupil Charles Cornick, zabiják a syn vůdce všech vlkodlaků v Severní Americe. Charles tvrdí, že Anna je nejen jeho družka, nýbrž i vzácná a ceněná omega. A právě Annina vnitřní síla a konejšivá přítomnost se ukáží být neocenitelné, když se spolu s Charlesem vydá na lov vlkodlačího odpadlíka – tvora pod kontrolou magie tak temné, že by mohl ohrozit celou smečku.
Dům, před kterým zastavili, postavil Willie spolu s hrstkou německých kameníků s umem, za který se v dnešní době těžce platilo. Několik oken ve spodní části věkem zesílilo – někdo mu kdysi řekl, že sklo je prostě velmi pomalu tekoucí kapalina. Pamatoval si ta okna ještě úplně nová.
Charles nenáviděl připomínky toho, jak starý je.
Anna vypnula motor a chystala se otevřít dveře, ale zastavil ji.
Přečtěte si i DRUHOU UKÁZKU Z KNIHY ŠTVANICE
„Počkej chvíli.“ Smysly, které zdědil po magií obdařené matce, ho varovaly, že něco není v pořádku, a on se naučil jim naslouchat. Pohlédl na Annu a zamračil se – byla příliš zranitelná. Kdyby se mu něco stalo, roztrhali by ji na kousky.
„Potřebuji, aby ses proměnila,“ řekl a něco v jeho nitru se uvolnilo: ano, to bylo ono. „Kdyby se mi něco stalo, chci, abys zavolala mému otci a požádala ho, aby tě odsud dostal.“
Zaváhala.
Neměl ve zvyku vysvětlovat svá rozhodnutí. Jako dominantní vlk v otcově smečce to musel dělat zřídkakdy. Kvůli ní se ale vynasnaží.
„Nevím proč, ale je důležité, abys šla dovnitř jako vlk.“ Pokrčil rameny. „Naučil jsem se věřit svým instinktům.“
„Dobrá.“
Chvíli jí to trvalo. Měl dost času na to, aby otevřel notýsek a pročetl si její seznam. Řekl Justinovi, že si Leo s sebou může vzít Isabelle a prvních šest vlků. Ze jmen na Annině seznamu se s tím otcovým shodovalo kromě Lea a Isabelle už jen jedno, Boyd. Jestli byl Leovým zástupcem Justin, pak na seznamu nebyl kromě Lea nikdo, kdo by ho mohl ohrozit.
Bolest, která se mu šířila z rány, ho varovala, že lže sám sobě, proto se opravil. Na seznamu nebyl nikdo, kdo by ho mohl ohrozit ve férovém souboji nebo kdo by neuposlechl, kdyby mu vydal rozkaz. Leo se zbavil všech vlků, kteří by mu dokázali vzdorovat.
 |
Z BEZPEČÍ MÉ PRACOVNY MI UPÍŘI A VLKODLACI PŘIPADAJÍ ZÁBAVNÍ – ROZHOVOR S PATRICIÍ BRIGGS
Anna dokončila proměnu a udýchaně zůstala sedět na předním sedadle. Napadlo ho, že je krásná. Byla černá jako uhel, jen na čenichu měla bílou skvrnu. Na vlkodlaka byla malá, přesto vypadala mnohem větší než německý ovčák. Její oči byly světlounce modré, což bylo zvláštní, protože v lidské podobě je měla hnědé.
„Připravená?“ zeptal se.
Zakňourala, vstala a drápy dělala do kůže sedadla malinké dírky. Otřásla se, jako by vylezla z vody, pak kývla.
Vystoupil ze SUV a dal si dobrý pozor, aby nedal najevo bolest, kterou mu rána působila. Nevšiml si, že by je někdo sledoval z oken, ale v dřevěném obložení verandy spatřil chytře ukrytou malou bezpečnostní kameru.
Prohlédl si zranění v koupelně Annina bytu a nezdálo se mu, že by ho mělo znatelně zpomalit, obzvláště když nejhorší otrava stříbrem už pominula. Napadlo ho, že by mohl předstírat vážnější zranění – a udělal by to, kdyby si byl jistý, že to Leo musí zaplatit za všechny mrtvé, za vlky na seznamu i ty, kdo zemřeli, aby si mohl doplnit smečku.
ZAMĚŘENO NA PATRICII BRIGGS – SNÍCÍ DÁMU Z MONTANY – PROFIL PATRICIE BRIGGS
Než zjistil, že Anna je omega, byl přesvědčený o tom, že Leovi jde jenom o peníze. Kdyby předstíral vážné zranění, Leo by mohl zaútočit – a Charles neměl v úmyslu zabít ho, dokud nebude s naprostou jistotou vědět, o co tu jde.
Otevřel dveře na straně řidiče, nechal Annu vyskočit, pak je zavřel a zamířil spolu s ní k domu. Neobtěžoval se klepat, nepřišel na přátelskou návštěvu.
Uvnitř se dům hodně změnil. Tmavé obložení bylo vybělené a staré plynové lustry nahradila elektrická světla. Anna šla vedle něj, ale nepotřeboval, aby mu ukázala cestu do přijímacího salónu, byla to totiž jediná místnost v domě, kde někdo byl.
Všechno ostatní se možná změnilo, na místě ale zůstala Willieho radost a pýcha, obrovský, ručně tesaný žulový krb, který salónu dominoval. Leo stál přímo před ním. Justin po jeho levici, Boyd po pravici. Zbývající čtyři muži, které Charles Leovi povolil, seděli v elegantních viktoriánských křeslech a všichni až na Lea byli oblečeni do tmavých proužkovaných obleků. Leo si vzal jen černé kalhoty a ukázal tak opálenou, svalnatou postavu.
Hrozivý dojem, kterým společně působili, poněkud narušovalo růžovofialové polstrování a stěny místnosti – a Isabelle, oděná do džínů a krátkého trika stejné barvy.
Charles udělal dva kroky do salónu a zůstal stát. Anna se mu opřela o nohy, ne tak silně, aby ztratil rovnováhu, jen aby mu připomněla, že je tu s ním.
 |
 |
Série Mercedes Thompsonová na Fantasyi:
- Měsíční píseň – ukázka, recenze
- Krevní pouto – ukázka, recenze
- Železný polibek – ukázka, recenze
- Zkřížené hnáty – ukázka, recenze
- Stříbrná relikvie – ukázka, recenze (Renata Heitelová), recenze (Alžběta Lexová)
- Říční znamení – ukázka, exkluzivní ukázka, recenze (Renata Heitelová)
Nikdo nepromluvil, protože bylo na něm, aby prolomil ticho. Zhluboka nasál vzduch do plic, zadržel dech a počkal, co mu prozradí smysly. Po matce zdědil víc než jen barvu pleti a rysy, víc než schopnost proměnit se rychleji než ostatní vlkodlaci. Zdědil po ní dar vidění. Ne očima, nýbrž duchem.
A v Leově smečce bylo něco zvráceného, špatného, zřetelně to cítil.
Zadíval se Leovi do nebesky modrých očí, ale neviděl v nich nic, co tam nebylo už dřív. Ani náznak šílenství. Takže to nebyl on, nýbrž někdo jiný.
Pohlédl na čtyři vlky, se kterými se zatím nesetkal – a pochopil, co Anna myslela, když se zmínila o jejich vzhledu. Leo nebyl ošklivý, jistým způsobem připomínal Vikinga, ale byl válečník a taky tak vypadal. Boyd měl dlouhý, ostrý nos a díky vojenskému sestřihu to vypadalo, jako by mu silně odstávaly uši.
Vlci, které Charles neznal, připomínali modely předvádějící obleky v půjčovně. Měli ostré rysy a byli hubení, takže linie jejich sak nehyzdily žádné opravdové svaly. Navzdory jiné barvě pleti si byli do jisté míry podobní.
Isabelle si vytáhla nohy nahoru na krbovou římsu, na které seděla, a začala jednou poklepávat do mahagonového obložení.
Ignoroval její netrpělivost, protože teď nebyla důležitá – důležitý byl Leo.
Charles usoudil, že se dozví víc, když promluví, proto se zadíval Leovi zpříma do očí a řekl: „Marok mě poslal, abych se tě zeptal, proč jsi prodal dítě do otroctví.“
Takovou otázku Leo nečekal. Myslel si, že Charles je tu, protože si Anna stěžovala. Vyřídí i to, ale otcova otázka byla lepším způsobem, jak začít, protože vyvedla Lea z rovnováhy.
„Nemám děti,“ řekl Leo.
Charles zavrtěl hlavou. „Všichni ti vlci jsou tvé děti, Leo, to bys měl vědět. Jsou tvoji, abys je miloval a živil, střežil a chránil, vedl a učil. Prodal jsi mladíka jménem Alan Mackenzie Frazier. Komu a proč?“
Leo rozpřáhl paže dlaněmi nahoru. „Zajistit chod smečky ve městě něco stojí. Potřeboval jsem peníze. A co se týká toho komu, rád ti dám jeho jméno, i když jsem přesvědčen, že byl jen prostředníkem.“
Pravda. Všechno to byla pravda. Ale Leo si dával dobrý pozor na to, jak odpověď formuloval.
„Můj otec by chtěl znát jméno a způsob, jakým jsi tu osobu kontaktoval.“
Leo kývl na jednoho z pohledných mužů. Vlk prošel kolem Charlese s očima sklopenýma k podlaze, na Annu se ale zamračil. Vycenila na něj zuby a zavrčela.
Mám na ni špatný vliv, pomyslel si Charles nestoudně.
„Můžu ti pomoct ještě s něčím?“ zeptal se Leo zdvořile.
Všichni do jednoho použili Isabellin trik s parfémem, ale Charles měl ostrý čich a Leo byl… smutný.
„Už pět nebo šest let jsi neaktualizoval seznam členů své smečky,“ řekl Charles a zvažoval Leovu reakci. Setkával se se vzdorem, zlostí, strachem, ale nikdy ne se smutkem.
„Myslel jsem si, že si toho všimneš. Srovnali jste s Annou své seznamy? Ano, ve smečce došlo k pokusu o převrat, se kterým jsem se musel vypořádat poněkud drsným způsobem.“
Opět to byla pravda, ale ne úplná. Leo měl výmluvnost právníka, který si dával dobrý pozor na to, aby říkal pravdu, ale lhal tím, že kladl falešnou stopu.
„Proto jsi zabil všechny ženy ve smečce? Vzepřely se ti?“
„Nebylo jich tolik, nikdy jich není moc.“
Znovu. Něco mu unikalo. Leo Fraziera nenapadl – byl to Justin.
Vrátil se Leův muž a podal Charlesovi lístek se jménem a adresou napsanými fialovým inkoustem.
Charles schoval lístek do kapsy a kývl. „Máš pravdu. Žen není dost – proto bychom měli ty, které máme, chránit, ne je zabíjet. Zabil jsi je všechny sám?“
- překlad: Kateřina Niklová
