Labyrint, Pavel Renčín
 |
Online románový projekt českého spisovatele Pavla Renčína vyšel loni na podzim v knižní podobě. Vyplatí se však koupit si knihu, která je kompletně k dispozici na netu? Bezpochyby ano.
Labyrint vypráví příběh pěti charakterově vyhraněných hrdinů vržených do světa, který je oproti našemu reálnému postavený na hlavu. Třicátnice Rita, jež před únosem pracovala jako účetní, osmnáctiletá kráska Valentýna, student vysoké školy Zdenal, uprchlý vězeň Sedmtři a důchodce a bývalý diverzant Jeroným Kořínek. Později se k ústřední pětce přidává ještě vyhazovač Tomáš Slíva. Reálné osoby v reálném čase na zcela nereálném místě. Pětice je unesena do Podzemí, kde se probouzí osamocena v celách. Ani jeden z nich netuší, kdo je unesl nebo proč, vědí jen jedno – že chtějí pryč.
Jejich cesta na povrch se však nečekaně zamotává a oni se v Podzemí dostávají do stále kurióznějších a nebezpečnějších situací. Hledají cestu ven, ale zároveň pátrají po odpovědích na otázky týkající se jejich únosu. Jenže ty se paradoxně nacházejí hluboko pod povrchem.
Labyrint vznikl jako velmi ambiciózní a na české podmínky v podstatě riskantní projekt českého spisovatele Pavla Renčína. Jednotlivé kapitoly byly samostatně a postupně publikovány na jeho webových stránkách, kde se k nim mohli čtenáři dle libosti vyjadřovat. Pomocí anket i obyčejných diskuzí se příběh měnil a přeléval jako tělo měňavky.
Trilogie Městské války:
- Zlatý kříž – recenze (Pavla Lžičařová)
- Runový meč – recenze (Leoš Kyša)
- Věk nenávisti (připravováno na podzim roku 2011)
Kniha si tak díky svému internetovému původu zachovává určitou epizodičnost. Jednotlivé kapitoly jsou krátké a vesměs popisují buď přesuny hrdinů z místa A na místo B, nebo statické scény. I na tak malém prostoru však má každá kapitola to, co musí obsahovat i celý příběh. Uvádí čtenáře do děje, graduje a v zájmu seriálového stylu končí vždy v nejnapínavějším okamžiku pomyslným to be continued…
Přestože autor mnohé pasáže upravoval přímo za pochodu, knihou se táhne od první strany až po poslední tečku souvislá a logická zápletka. Renčín se neztratil v komentářích a příkazech čtenářů a text se mu nerozsypal pod rukama. Přáním flexibilně vyhověl, ankety zúročil, ale přesto kdesi v pozadí stále držel otěže pevně v rukou.
Pavel Renčín na Fantasyi.cz:
- sbírka povídek Beton, kosti a sny – recenze
- Jméno korábu – recenze, ukázka
- Nepohádka
- rozhovor s Pavlou Lžičařovou (2008)
- rozhovor s Martinem Fajkusem (2010)
Vytvořil sympatické a plastické hlavní i vedlejší charaktery, které ve vzájemných interakcích mezi sebou jiskří energií, vtipem a životem. Různé způsoby vyjadřování jednotlivých postav, které zpočátku nejednomu čtenáři deformují sítnici při pohledu na jazykové patvary na papíře, se velmi rychle stávají hlavním rozpoznávacím znakem v častých dialogových přestřelkách. Za normální situace (ačkoliv to bude znít elitářsky) mezi těmito společenskými skupinami by byly zcela normální a pochopitelné. Mezi pětici naprosto odlišných hrdinů ztracených v labyrintu Podzemí, které navíc pronásleduje gilda lidožravých Hluchých, však vnášejí tyhle „normální“ rozhovory prvek absurdní komičnosti.
Problém magického realismu, k němuž se Renčín rád přiklání, spočívá v tom, že mezi ním a fantasmagorickým surreálnem existuje jen velmi tenká hranice. A ta je ke všemu ještě proměnlivá v závislosti na vkusu a fantazii toho kterého čtenáře. Renčín ale zručně balancuje přesně na pomezí. Občas čtenáři naservíruje dávku imaginace říznutou kapkou absurdity, občas zvolní a zařadí do vyprávění něco, co sice neexistuje, ale na druhou stranu by taky klidně mohlo. Atmosféra houstne a zase řídne, realita se střídá s bohatou fantazií tak rychle, že si čtenář ani nevšimne, jak mu stránky šustí pod prsty, a najednou se ocitá před závěrečnou kapitolou.
Labyrintu nechybí akce ani napětí, které částečně vytváří samotná epizodická koncepce knihy, jež se přímo vylučuje s prázdným plkáním, a částečně jsou dílem autorova talentu na vyrábění přímo hollywoodských scén plných zpomalených záběrů a dynamické podkreslující hudby.
Jediné, co by se dalo Labyrintu vytknout, je překotný konec zavánějící prvkem deus ex machina. Závěrečná kapitola, o tolik delší než všechny před ní, neslouží tak úplně k uzavření, jaké by si do té chvíle velmi dynamický a strhující příběh zasloužil. Žádná epická bitva, žádné probojování se na povrch, při němž by se propadla do podzemí celá Praha, žádné drama. Střípky pointy autor trousí celou dobu, ale hrdinům chybí tmel, kterým by si mozaiku sami složili. V závěru tedy nelogicky opouštějí pozici iniciátorů a hybatelů děje a stávají se z nich pouzí posluchači.
V celkovém součtu je však Labyrint risk, který se dalece vyplatil. Nejenže naplnil čtenářská očekávání jako kniha, ale jako projekt (bezpochyby náročný) stvořil mnoho subprojektů a fanouškovskou komunitu, o nichž si spousta českých autorů může nechat jenom zdát.
Hodnocení: 90 %
- Renčín, Pavel: Labyrint
- vydalo: Argo, 2010
- obálka: Jiří Husák
- 348 stran, 298 Kč
