Myslím, že je načase přidat pár mých slov ke knize jednoho z mých nejoblíbenějších českých autorů fantasy. A stydím se za to, že tak činím až teď, ale snad mi to Pavel i ostatní odpustí. :-) Budu totiž v této "minirecenzi" jen a jen chválit... Když jsem knížku poprvé držela v ruce, zvedla jsem obočí v úžasu nad tím, jak je tenká a že má tvrdou vazbu. Obočí jsem zvedla podruhé po otočení prvních stránek a spatření mírně infantilních ilustrací a neobvyklému názvu kapitol. "Sakryš, to přece nemá být knížka pro děti," pomyslela jsem si. Něco takového mě však napadlo při čtení Jména korábu naposled. A ani jsem pak už ani jednou nezvedla udiveně obočí. Jaký je to příběh? Těžko říct. Recenze psát neumím, takže následující řádky budou spíš volným plynutím mých myšlenek. Je to kniha...úžasně imaginativní. Naštěstí patřím k těm, kdo si příběh představují před očima. A já jsem najednou měla před sebou ne jen nějaký prostý obrázek krásného korábu, ale cítila jsem i vítr, který mi čechral vlasy, a vůni moře. Cítila jsem mořskou sůl, slyšela jsem vlny, jak narážejí o boky lodi. Do příběhu jsem se ponořila úplně stejně, jako se do vln vnořil Pavlův bezejmnenný koráb. Nevycházela jsem z úžasu při poznávání jednotlivých postav. Tato kniha v sobě neobsahuje ani jedno klišé, je tak originální, jako může být. Něco úplně jiného, než s čím jsem se dosud ve fantasy (a nejen v ní) setkala. Útlost jí neobrala o body, právě naopak. Každá strana je naplněna dalším dílem krásného dobrodružství. A jelikož jsem příznivce básní, potěšil mě i jazyk knihy. Toto není obyčejná próza, toto je jedna dlouhá báseň, ale narozdíl od mnoha jiných podobných děl čtivá a srozumitelná. Pavel tu opravdu skládá hlubokou poklonu češtině a dokazuje, že i fantasy lze psát tímto stylem. Takže, přátelé, už žádné zvedání obočí. Tato kniha si ode mě zaslouží nejvyšší hodnocení nejen pro výše uvedené odstavce, ale také pro nádhernou grafickou úpravu, přebal, ilustrace a krásnou anotaci na záložce.

Druhý román Pavla Renčína, který je spíš známý jako autor městské fantasy, do něhož tato kniha rozhodně nepatří. Nacházímě se na palubě korábu, spolu s jeho kapitánem, který zjistí, že si skoro nic nepamatuje, kde se nachází, jak se tam vzal, ani jak se jmenuje on či jeho koráb. Postupně se mu zvláštním způsobem objevuje a schází posádka bratři Hejty a Tytam, pichlavý námořník Mykos, statečný silák Udaten, dívka Jana. Jméno korábu je protkáno živými obrazy, na nichž si dal autor velmi záležet. Na jejich plnosti a plastičnosti. Další velkou předností této knihy je její jazyk - poetický plný zajímavých a netypických přirovnání. Místy text připomíná báseň v převedenou do prózy. Kniha četnáře do sebe vtahuje, cítíme sůl a vítr ve vlasech a spolu s posádkou putujeme, abychom našli jméno korábu, který je se svým kapitánem úzce propojený. Díky tomuto spojení kapitán vnímá, co si koráb myslí, jak se cítí, co potřebuje. Postavy jsou také propracované, posádka projde různými dobrodružstvími a nesnázemi, které každého z nich prověří a odhalí, co v sobě skrývá. Nikdo není černobílý, i pichlavý a kousavý Mykos má příležitost ukázat své světlé stránky, ač to často ihned poté doprovodí svým starým nepříjemným chováním. Pavel Renčín sám říkal v několika rozhovorech, že se snažil vybrat postavám jména, která by je vystihovala - např. Udaten - je udatný silný muž, který se připravuje na souboj s obrovským žralokem, který celou dobu loď pronásleduje. Hejty a Tytam dostali svá jména tak, že jejich rodiče měli tolik dětí, že si jejich jména ani nepamatovali a takto na ně prostě volali. Vnitřní ilustrace sice mohou na první pohle působit poněkud dětsky, ale krásně ladí s poetikou knihy a s jemnou hravostí, kterou ve čtenáři může probudit. Přichází ale i temnější momenty zejména, když vážně onemocní jeden z bratrů Hejty poté co se rozpomene, to co jeho paměť milosrdně skryla - že způsobil, že se všichni jeho malí sourozenci ztratili neznámo kde na moři. Žal ho ochromí tak, že se o něj ostatní musí starat. Výprava tak dostane další smysl, najít lék pro bolavou duši Hejtyho, veselého kamaráda, kterého si všichni členové posádky velmi oblíbili. Kapitán často své posádce poskytuje morální podporu, je jim jakýmsi otcem a přítelem. Kniha bývá často přirovnávána k Malému princi - má opravdu v sobě něco podobného, zanechává obdobný dojem. I zde se posádka setkává s různými lidmi a navštíví různá místa a pro čtenáře to často obsahuje skryté poselství.