Jméno korábu, ukázka z knihy
 |
Pavel Renčín – JMÉNO KORÁBU
Moře je tajemný živel. Cizí a vzdálené čemukoli lidskému. Velké tak,
že jej v celku nikdo nedokáže pojmout ani obsáhnout. Mocné tak, že
dokáže smést z povrchu celá města. Zároveň je ale stejné jako lidská
duše: nepředvídatelné a věčně neklidné, plné hloubek i překvapivých
mělčin. Liší se vlastně jen tím, že je slané, i když nepláče, a že
v něm plavou ryby. A to dokonce i takové, které mají duši.
Tak jak se dny plavby protahovaly, žralok pomalu rostl. Jeho hřbetní ploutev
kolem korábu vykrajovala brázdu jako pluh trhající žírnou půdu.
Kapitánský klobouk na jeho hlavě a zlatá síť kolem těla z něj dělaly
skutečného mořského prince. Hladké ladné tělo skrývalo svaly zabijáka a
tlama se dvěma řadami ostrých zubů děsila i světlo. V černých očích
se zrcadlil Udatenův ustaraný obraz. Válečník se opíral o dřevěné
zábradlí a utápěl se očima ve vlnách.
„Budu s tebou bojovat. Myslím na to každý den, když vstanu. Pokaždé,
když se zadívám na moře, visí nade mnou tvůj stín. Zatímco sbírám
zkušenosti a poznávám svět, zatímco mi rostou svaly a má kůže se
vytvrzuje slaným vichrem, vidím, jak rosteš a kypíš. Jak se zvětšuje tvá
žádost a nenasytnost. Jak se zakaluješ nenávistí. Mám z tebe strach, to
ale nic nemění na tom, co jsem kdysi řekl. Jsi mým osudem. Nezapomněl jsem.
Nezapomenu. Ani ty nezapomeň.“
Zabiju tě, řekl žralok s ledovým klidem. Zabiju tě, nebo
zemřu.
„Bude to souboj z legend,“ kývl Udaten.
 |
Jsem dychtivý. Pojďme to skoncovat hned teď! Změřme síly!
Udaten zaváhal: „Myslím, že ještě nejsem připravený.“
Máš strach! obvinil jej žralok.
Udaten mlčel.
Tvůj strach poroste. Změní se v hrůzu. Pak už nikdy nenajdeš odvahu
se mi postavit!
„Jestli můj strach poroste, budu jej muset překonat větším odhodláním.
Teď mě přátelé potřebují. Pochopil jsem, že hledání je jen jiným
druhem boje, boje s trpělivostí, se sebou samým. Jsem jim zavázán a
nepřestanu, dokud nenajdeme pravá jména korábu a kapitána. Darovali mi
smysl konání, stejně jako jsem já daroval smysl konání tobě.“
Pokud se z tebe stane roztřesený zbabělec, nedopřeji ti čestnou smrt.
Nebudu tě jíst a nechám tvé maso klesnout ke dnu, aby se jím nasytili krabi
a nízká stvoření.
Jen vlny zpívaly v tichu, které nastalo. „A co když je to naopak?“
zamyslel se Udaten. „Chceš se mnou bojovat dnes, protože se bojíš
čekání. Čekání na boj je horší než boj samotný.“
Žralok odhalil v němém úsměvu řady zubů ostrých jako pila. Potom beze
slova zmizel pod hladinou.
- ilustrace: Jarmila Marešová