HIC SUNT DRACONES: Draci ve fantastické literatuře (část třetí),
 |
Snad žádné zvíře, ať už skutečné či mytické, není tak pevně spjaté s fantastikou jako draci. Obzvláště autoři fantasy těchto šupinatých okřídlenců používají s takovým nadšením a vehemencí, že se drak téměř stal jedním ze symbolů tohoto žánru. Posledních pár desetiletí navíc příběhy o dracích a s draky prožívají renesanci. Spisovatelé jako Chris Bunch, Christopher Paolini či Naomi Noviková navazují na tradici, která je starší než fantastika sama… Oblastí, v níž se naši okřídlení ještěři cítí jako doma, je fantasy určená dětskému a dospívajícímu publiku. Vždyť právě dětská fantazie je dokáže nejlépe oživovat, protože děti na ně skutečně věří a jejich příběhy opravdu prožívají. A podíváme se i na to, jak jsou na tom s draky čeští, slovenští a polští autoři.
Drak – ideální mazlíček pro vaše dítě!
Oblastí, v níž se naši okřídlení ještěři cítí jako doma, je fantasy určená dětskému a dospívajícímu publiku. Vždyť právě dětská fantazie je dokáže nejlépe oživovat, protože děti na ně skutečně věří a jejich příběhy opravdu prožívají.
Draci se objevují i v takových bestsellerech naší žhavé současnosti jako Harry Potter (1997–2007) Joanny Rowlingové či Eragon (2001) Christophera Paoliniho. První z nich se s nimi seznámí asi nejdůvěrněji v díle Harry Potter a Ohnivý pohár (Harry Potter and the Goblet of Fire, 2000), kde se jedním z jeho úkolů v nebezpečné čarodějnické soutěži stane získání dračího vejce, které ovšem střeží jeho dospělý soukmenovec. Shodou okolností vyjde na Harryho ten nejnebezpečnější druh. Nejvíce draků v této sérii však žije v Rumunsku, kde se také často vyskytuje bratr Rona Weasleyho Charlie, který je tam studuje a krotí. A že to není zrovna nejbezpečnější práce, dokazuje množství jizev a popálenin na jeho těle. V Eragonovi je zase dračice Safira jednou z nejdůležitějších postav knihy a společnicí i přítelkyní mladého Eragona.
Nejen Rowlingová a Paolini jsou okouzleni draky. Třeba v netradičně pojatém románu Indigový drak (Here, There Be Dragons, 2007) Jamese A. Owena pojednávajícím o podivuhodné knize Imaginaria Geographica, v níž jsou zaznamenány všechny imaginární země, hrají důležitou úlohu strážců a ochránců. A když i zde začne bujet zlo a násilí, odmítnou se podrobit a raději odletí. Nové Správce Imaginarie tak čeká nelehký úkol dát vše do pořádku. Zajímavý příběh má překvapivou pointu a v textu se objevují mnohé reminiscence na známá díla ještě známějších autorů, přičemž jejími hrdiny jsou právě oni známí autoři. Tato kniha otevírá zajímavě pojatý cyklus Imaginaria Geographica (2007-), v němž hrají draci výraznou roli.
 |
Dračí věk neskončil, dračí věk trvá…
Skutečně, draci jsou stále in a nevypadá to, že by autorům docházel dech. K pravověrné klasice se řadí Válka o dračí korunu (DragonCrown War, 2001–2003) Michaela A. Stackpolea. Právě o získání úlomků této koruny jde čarodějné císařovně Chytrině, přičemž neváhá užít intrik, kouzel ani vyvolávat války. Protože kdo korunu sestaví, bude ovládat draky.
I Malazskou Knihou padlých (Malazan Book of the Fallen, 1999-) se prolínají osudy draků, kteří měnili a mění historii. Takový byl třeba Skabandari Krvooký, dračí otec Tiste Edur, který ve chvíli společného vítězství zradil a uvěznil svého spojence draka Silchase Zmara. Dračím převtělencem je i Anomander Dlouhý vlas, který vládne Měsíčnímu kameni. A kromě převtěleneckých draků jsou v temném Eriksonově světě i draci skuteční.
 |
Ale moderní doba nepřináší jen klasické pohledy. Jo Waltonová napsala román Draví a krvežízniví (Tooth and Claw, 2003) ve viktoriánském stylu, jen místo lidí zde vystupují draci, kteří mají kupodivu spoustu lidských zlozvyků. Chris Bunch je zase v trilogii Pán draků (Dragonmaster, 2002–2004) využil jako jakási živá letadla. Celý jeho příběh trochu připomíná dobrodružství pilota Bigglese za první světové války převedené do fantasy světa.
Originálně se rozhodla pojmout svou prvotinu Drak Jeho Veličenstva (His Majesty Dragon, 2006) Naomi Noviková. Ta děj knihy zasadila do doby napoleonských válek, v jejím alternativním světě ale existují i draci. A nejen existují, Anglie i napoleonská Francie je zhusta využívají ve vzdušném boji. Hlavním hrdinou je tu drak Temeraire, kterého se po vylíhnutí musí ujmout námořní kapitán Lawrence. Nechtěná povinnost se ale posléze mění v pevné přátelství a Temeraire i Lawrence spolu absolvují výcvik i válečné akce. Autorka klade velký důraz na důkladné propracování obou hlavních postav, z nichž zejména Temeraire působí velice věrohodně a sympaticky. To je také jeden z důvodů popularity knihy a následného cyklu Temeraire (2006-). V dalších dílech se totiž drak i Lawrence dostávají až do Číny či Pruska a zažívají tu různá nebezpečná dobrodružství.
 |
Ani my Slované nejsme proti drakům imunní. Mají své pevné místo v legendách i fantastice. Draci jsou velmi oblíbení v Rusku, kde vychází přehršel různých knih s touto tématikou. Ale nemusíme chodit tak daleko. Stačí se jen podívat k našim polským sousedům. I takový mistr jako Andrzej Sapkowski se vypořádal s dračím mýtem. Jeho povídka Hranice možností (Granica możliwości, 1991) je přímo excelentním ukázkou invence. Sapkowski v ní představuje potulného rytíře Borcha Tři kavky, který je vlastně zlatým drakem Villentretenmerthem. I on je podobným vyvržencem jako zaklínač Geralt z Rivie, je totiž také jakýmsi zaklínačem. Jen jeho úkol je přesně opačný než Geraltův, chrání netvory proti rozpínavosti lidí. Není tedy divu, že oba najdou společnou řeč. V následujících událostech se pak ukáže, že „nelidé“ se často chovají mnohem „lidštěji“ než lidé samotní.
I na Slovensku se urodilo pár pěkných dračích příběhů. Alexandra Pavelková jednoho z nich zobrazila v bravurně napsané povídce Jantarová kapka (1999) a dalšího v povídce Dračie cesty (2003). V trilogii Bohatýr (2006–2008) Juraje Červenáka dokonce pár z nich poškádlil i bohatýr Ilja Muromec.
Ale pojďme už do českých, moravských a slezských luhů a hájů. Ani my se totiž nemáme za co stydět. Více než neobvyklá a originální je trilogie Valhala (1994–2007) Františka Novotného, v níž má Odin ve Valhale tak velké problémy, že mu nezbývá než spoléhat se na letce z první světové války, které mu přivádějí valkýry. Ti pak vyrážejí na svých strojích do boje proti drakům. Novotného cyklus se už stal téměř kultovní záležitostí.
 |
Klasické pojetí draků se špetkou romantiky pak zastupuje raná práce Jany Rečkové Svět nezrozených diamantů (1996), v níž se mladý zlatník nejen shodou náhod seznámí s krásnou královnou draků a po jejím boku se postaví entitě z cizího světa i provokacím ze strany mocných. Draci jsou hojně zastoupeni i ve světě Wetemay (1992-) Veroniky Válkové (Adam Andres). Obzvláště její Hrútvang (1996) zpracovává příběh Pána draků.
Hojně se draky zaobírá i Jaroslav Mostecký. Ať už vezmeme trilogii Vlčí věk (1995–2000), román Útesy křiku(2004) či povídkovou sbírku Ďáblovy dcery (2001), do každého z těchto textů otiskli tito tvorové svůj pařát. Je pravda, že Jarek je nepředstavuje v nijak růžových barvách, avšak k jeho pochmurným a drsným textům by se to jinak ani nehodilo.
Román Ilony Zikové V nenávisti člověka (2006) je zase ukazuje v poloze tvorů ohrožených lidskou nenávistí a zahnaných do rezervací. Jednoho dne se však vzbouří modrá dračice a rozhodne se osvobodit. A tak začíná její závod se smrtí. Zajímavý nápad autorka zasadila do současnosti, čím vznikl originální text.
 |
Jak vidíte, příběhů o dracích je nepřeberné množství a neustále vznikají další a další. A bude tomu tak, dokud lidé budou na křídlech fantazie cestovat do všech těch podivuhodných a strašlivých světů, které si jen umí představit. Vždyť kdo by je tam dopravil jistěji a rychleji než okřídlený drak. A kdo ví, možná jednoho dne v budoucnosti se kdesi v tajné genetické laboratoři legenda stane skutečností…
Tento článek je převzat z Dračího speciálu magazínu Pevnost, který vyšel v roce 2008.
30. března 2010, Martin Fajkus
