Ve světě, kde jsou upíři každodenní realitou, není mnoho lidí, kterých by se museli nemrtví obávat. Jsou přece rychlejší, silnější a dravější. Existuje však žena, jejíž jméno mezi nimi vzbuzuje nenávist, strach, a zároveň zvědavost. Přitom ta drobná černovláska nevypadá na první pohled nijak zvlášť nebezpečně. Upíři ale dobře vědí, proč jí přezdívají Popravčí. Přináší jim totiž smrt. Konečnou a definitivní. Seznamte se s Anitou Blakeovou…

Je to už patnáct let, co se Anita Blakeová poprvé představila americkým čtenářům. Za tu dobu si vybudovala velmi slušnou pověst a získala spoustu fanoušků po celém světě. Stala se bezmála celebritou. Stejně jako její „duchovní matka“ Laurell K. Hamiltonová. Ale na počátku byly jen ony dvě – Laurell a Anita.

Ve stínu velkoměsta
Všechno začalo jednoho parného léta na počátku devadesátých let. Mladá Laurell se přestěhovala z malého provinčního městečka do Los Angeles. Velkoměsto ji nadchlo, ale zároveň se tam cítila dost osaměle. Aby si ukrátila dlouhou chvíli, poprvé v životě sáhla po detektivních románech, převážně americké drsné školy. S překvapením přitom zjistila, že ženy v nich téměř nikdy neklejí, nemohou nikoho zabít bez toho, aby pak měly výčitky svědomí, a jejich sexuální život se odehrává maximálně ve snech. Zato muži byli přesný opak. Nadávali, stříleli a užívali si téměř bez zábran.
Zdálo se jí to nefér, a tak se s tím rozhodla něco udělat. Vytvořila ženskou postavu, která byla stejně nepoddajná jako muži a možná i o něco drsnější a tvrdší – Anitu Blakeovou. A hned ji obsadila do hlavní role své nové povídky. Protože si ale uvědomovala, že psát klasickou detektivku by ji moc nebavilo, rozhodla se pro zásadní inovaci: pro Anitu vytvořila svět, ve kterém se všechna monstra z lidových vyprávění a hororových filmů stala součástí každodenního života.

Povídka nakonec vyšla až v roce 2006 pod názvem Ti, kteří hledají odpuštění (Those Who Seek Forgiveness), ale zároveň se stala odrazovým můstkem pro první román s Anitou – Provinilé slasti.

Mišmaš, nebo trefa do černého?
Hamiltonová už od dětství milovala upíry, zombie, vlkodlaky a další nestvůry, ovšem jako spisovatelka se nejprve pokoušela o klasickou fantasy. Její první román jí však žádný výrazný úspěch nepřinesl. Začala se tedy poohlížet po jiných tématech. Když o tom jednou mluvila se svým agentem, zmínila se mu i o povídce s hrdinkou, která dokáže oživovat mrtvé. A tehdy Laurell pochopila, že právě tohle téma je pro ni jako stvořené. Pustila se tedy do psaní románu, ve kterém by Anita mohla ukázat, co v ní vězí, přičemž jeho děj se měl odehrávat nedlouho po událostech popsaných v povídce. Pro zvýšení autenticity důkladně prostudovala styl policejní práce, seznámila se i se zbraněmi a pak psala, psala a psala, dokud nebyl rukopis hotov a mohla ho odevzdat.
Její agent však poslal nakladatelům jen zkrácený text, což způsobovalo kuriózní situace. Redaktor odpovědný za sci-fi tvrdil, že je to fantasy, redaktor fantasy ho odložil jako horor a vydavatelé detektivek už vůbec nevěděli, kam s ním. Uplynula poměrně dlouhá doba, než se nakladatelství Ace

rozhodlo zariskovat a rukopis koupilo. Roku 1993 se konečně objevil na pultech knihkupectví román Provinilé slasti a vyvolal velmi příznivé ohlasy. V Ace si tak mohli spokojeně mnout ruce.

Vítejte ve světě upírů a vlkodlaků!
V Provinilých slastech se čtenář dostává do jakéhosi alternativního světa moderního typu, kde žijí kromě lidí i upíři, lykantropové a zombie. V USA dokonce dostává vampyrismus punc legality a upíři jsou zde téměř plnoprávnými občany. Neznamená to ale, že by se vzdali svých choutek po lidské krvi. Pokud ale při jejich hrátkách nepřijde někdo o život, nikoho to nezajímá.
A právě v centru jedné z nejsilnějších upírských enkláv, v jižanském městě St. Louis, žije Anita Blakeová. Pracuje jako profesionální oživovatelka mrtvých a pravidelně vypomáhá speciálnímu oddílu policie jako expertka na paranormální zločiny. Ale především je jedním z mála licencovaných lovců upírů, kteří posílají odsouzené nemrtvé definitivně pod kytičky. Z výše uvedeného vyplývá, že její vztah s upírskou komunitou je přinejmenším hodně chladný. Jednoho dne ale upíři náhle mění názor a snaží si Anitou najmout. Neznámý vrah si totiž vzal na mušku právě je…

Část úspěchu Provinilých slastí spočívá v obratnosti, s jakou se Hamiltonové podařilo propojit temnou fantasy, upírský román a detektivku, které navíc okořenila vydatnou dávkou násilí a erotiky. To vše v realistickém podání, což s jejím nesporným vypravěčským talentem dalo vzniknout chytlavému příběhu, který se skvěle čte. Větší polovina úspěchu knihy však stojí na hlavní hrdince – Anitě Blakeové.

Děvče ostré jako břitva…
Ano, Anita Blakeová rozhodně není žádná „tuctovka“ ani „skleníková květinka“. Je typem inteligentní ženy, která si zakládá na své svrchovanosti. Stojí pevně na vlastních nohou a její tvrdohlavost je přímo legendární. Když se k něčemu rozhodne, jde přímo za svým cílem a nehledí na překážky či nebezpečí. Sebeúcta je pro ni přitom důležitější než vlastní život.
Pro roli policejní expertky je vybavena všemi vlastnostmi správného detektiva: má postřeh, cit pro detail, dobrou paměť i kombinační schopnosti a zejména buldočí neústupnost. Poněkud hůře je na tom v citové oblasti. Jako příliš nezávislá žena se vše snaží vyřešit sama a nedokáže požádat o pomoc. Navíc její komunikace s lidmi je mnohdy dost nevybíravá. Diplomacie jí zkrátka moc neříká. Nerada také navazuje hlubší vztahy a od ostatních si udržuje odstup. Ostatně není divu, v jejím okolí se často umírá.

Nesmíme ani zapomínat na její paranormální schopnosti: po rodině své matky má schopnost povolávat mrtvé z hrobů a navíc, díky snaze upíra Jean-Clauda udělat z ní svou lidskou služebnici její síly ještě více mohutní a přidávají se další.
Tím, že autorka vypráví příběh z pohledu hlavní hrdinky, dovoluje čtenáři dívat se na vše Anitinýma očima i poslouchat její drsné, kousavé, ironické a sardonické komentáře právě probíhajících událostí. To vše umožňuje velmi rychlé ztotožnění se s už tak sympatickou postavou, což přináší opravdu výrazný požitek z textu.

S Rozesmátou mrtvolou do Cirkusu prokletých
Už v době, kdy Laurell K. Hamiltonová psala první Anitin román, měla připraveny zápletky dalších dvou knih. Když se tedy Provinilé slasti dostaly ke čtenářům, pilně už psala pokračování, jež měla být ještě drsnější a krvavější.
Proto už v roce 1994 mohl vyjít román, který díky autorčině smyslu pro černý humor dostal název Rozesmátá mrtvola. Anita se zaplétá do ještě větších problémů: spolu s policií pracuje na případu podivné bytosti, která zabíjí neobyčejně brutálním způsobem celé rodiny. Přitom se jí podaří znepřátelit si nejsilnější vúdú čarodějku ve městě a za zadkem má také ochrnutého milionáře, který chce zaplatit ohromnou sumu za oživení mrtvoly svého dávného předka. Má to jen jednu chybu: musela by se přinést lidská oběť…

O rok později se objevilo třetí Anitino dobrodružství – Cirkus prokletých, jehož název evokuje autorčin oblíbený upírský film, Cirkus strachu. Zde se hlavní hrdinka ocitá uvnitř kolotoče intrik, který vrcholí bojem o nadvládu nad městem mezi dvěma vyššími upíry, z nichž jeden je tisíce let starý.
V obou těchto knihách Hamiltonová brousí svůj specifický styl k dokonalosti. Rozvíjí a detailizuje pochmurný alternativní svět, aby mu dodala na ještě větší realističnosti. Zároveň důkladněji prokresluje i Anitu a dotváří její obraz.

Víc, víc a ještě víc knih…
V roce 1995 měla Laurell K. Hamiltonová za sebou tři úspěšné knihy, ale pořád ještě stála na počátku kariéry. S neutuchající pílí pak přidávala téměř každý rok nový román, v němž dále rozvíjela osudy Anity Blakeové. Ta se postupně stává zkušenější, silnější a stejně jako ona rostou i její protivníci. Rovněž i její vztah k „bestiím“ se mění. Od naprostého odporu v prvních knihách postupně přechází k váhavé toleranci, mírné fascinaci až po skutečný silný citový vztah. Dokonce se propojí se dvěma z nich, a vytvoří tak triumvirát síly, který výrazně ovlivní její schopnosti. Co se týče spolupráce s policií – Anita se stává federální agentkou, což jí umožňuje získat přístup na téměř všechna místa činu.
Ale dost už prozrazování obsahů dalších knih. Pokud vás Anita Blakeová zaujala, počkejte si na její další dobrodružství. A čtvrtý díl, Kavárna šílenců, je právě v prodeji.

Kdo je kdo
Anita Blakeová – oživovatelka mrtvých, nekromantka a licencovaná lovkyně upírů. Jinak soběstačné, inteligentní a trochu morbidní děvče se svérázným smyslem pro humor. Kupodivu s ní chtějí randit hlavně upíři a vlkodlaci.
Bert Vaughn – šéf společnosti Oživovatelé Inc. a tedy i Anitin zaměstnavatel. Je to trochu slizoun a věří v nekonečnou sílu peněz. Občas je pěkně otravný a nedá se mu věřit.
Jean-Claude – vyšší upír, který o Anitu opravdu hodně stojí. Jenom není úplně jasné, jestli ji chce zotročit, nebo dostat do postele. Možná obojí. Zatím se mu nepodařilo ani jedno, ani druhé.
Rudolf Storr – velitel místního oddělení policie pro supernaturální trestné činy M. O. S. T. Inteligentní, pečlivý a neústupný policista. Dává do vyšetřování zločinů celé srdce a dokáže nadchnout i své podřízené. Pro Anitu má slabost.
Zerbrowski – jeden z detektivů M.O.S.T.u. Vtipálek, který nikdy neopomene změřit své síly s Anitou v bizarních hláškách či drsných vtípcích. Jinak velmi zkušený odborník a dobrý chlap.
Richard Zeeman – kdysi dostal špatnou dávku séra proti lykantropii, takže se z něj stal vlkodlak. Ovšem jinak je to velmi příjemný společník a Anita ho okamžitě okouzlila. Zdá se, že u ní má šanci.
Edward – zabiják upírů i jiných nestvůr, čím silnějších, tím lépe. Neustále hledá větší adrenalin. Se svou zásobou zbraní vypadá jako chodící tank. Občas trochu připomíná Smrt. Jinak je to šílenec, kterému je lépe jít z cesty.

Série Anita Blakeová, lovkyně upírů:

• Provinilé slasti
• Rozesmátá mrtvola – recenze (Zdena Štouračová)
• Cirkus prokletých – recenze (Zdena Štouračová)
• Kavárna šílenců – ukázka z knihy, recenze (Zdena Štouračová), recenze (Martin Fajkus)
• Krvavé koleno – ukázka z knihy, recenze (Zdena Štouračová)
• Smrtící tanec – ukázka z knihy, recenze (Zdena Štouračová), recenze (Martin Fajkus)
• Zápalné oběti – ukázka z knihy, recenze (Zdena Štouračová), recenze (Renata Heitelová)
• Modrý měsíc – recenze (Michaela Křivánková)
• Obsidiánový motýl – ukázka z knihy, recenze
• článek o sérii Anity Blakeové
• rozhovor s Laurell K. Hamilton

Článek je převzat z magazínu Pevnost 7/2007.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).