Kavárna šílenců, Laurell K. Hamiltonová
 |
Ty tam jsou časy, kdy každý chlap toužil po milé a poddajné naivce, již by mohl chránit, a která by ho na oplátku obdivovala a bezmezně milovala. Ve snech spousty současných mužů vystupuje úplně opačný typ ženy. Sebevědomá a nespoutaná kráska, tajemná, vyzývavá a už na první pohled nebezpečná, s náturou divoké kočky – prostě VAMP. Většina z těchto snílků svůj idol nikdy nepotká (naštěstí), ale to jejich fantazii vůbec nebrání pracovat na plné obrátky.
Možná i proto mají takový ohlas drsné příběhy, v nichž hrají hlavní roli nádherné, žádoucí, ale smrtelně nebezpečné upírky, jež ony tajné mužské představy naplňují alespoň na stránkách knih. A proč příběhy o upírkách tak rády čtou ženy? Z téměř stejného důvodu. Jenže zatímco čtenáři mužského pohlaví k hlavním hrdinkám okouzleně vzhlížejí, ženská část čtenářstva se vžívá přímo do jejich kůže. Z ušlápnuté „puťky“ či chladné manažerky se tak na chvíli stává nelítostná a žádoucí lovkyně s ostrými špičáky…
Když už je řeč o představách a snech, napadlo vás někdy, o kom by asi mohli snít upíři a vlkodlaci? Co třeba o Anitě Blakeové? Alespoň podle americké spisovatelky Laurell K. Hamiltonové. Co na tom, že je to pořádně drsná holka a jako oficiální popravčí je pro nemrtvé, vlkodlaky a ostatní nadpřirozené nestvůry smrtelně nebezpečná? To jen zvyšuje její přitažlivost. Navíc je tahle nevelká oživovatelka mrtvých a popravčí nemrtvých opravdu hezoučká „kůstka“. Takže není divu, že upoutala pozornost hned několika „Dětí noci“.
Ačkoliv by se z předchozího odstavce mohlo zdát, že se další pokračování příběhů Anity Blakeové pojmenované Kavárna šílenců bude točit zejména kolem milostného života hlavní hrdinky, není to tak úplně pravda. Příběh sice začíná návštěvou muzikálového představení, které si Anita užívá ve společnosti žádoucího Richarda, ale romantický večer ve dvou nejprve pokazí zpráva od seržanta Storra a ještě více následná scéna se žárlivou upírkou. Ale co se dá dělat? Život prostě není peříčko. A tak je nakonec Anita skoro ráda, že může vyrazit za novým případem.
Ten začíná za hranicemi St. Louis a okresní policie, která má všechno na povel, není přítomností civilistky na místě činu nijak nadšena. Obzvláště tupý zástupce šerifa Aikensen dokáže situaci pořádně vyhrotit. Ovšem Aikensen není jediný zmetek, se kterým se Anita musí vypořádat. O pomoc ji požádá i vůdce smečky vlkodlaků Marcus, jednání však probíhá v poměrně drastickém duchu. Marcus je totiž násilnický a arogantní parchant a jeho smečka taky není žádná parta nedělních skautíků. Naskýtá se tu ale mnohem závažnější otázka. Co asi znepokojilo lykantropy natolik, že hledají pomoc u Anity Blakeové?
V Kavárně šílenců se Anita Blakeová kupodivu nemusí potýkat s oněmi dlouhozubými krvesaji, kteří jí „pili“ krev v předchozích třech knihách. Jejich místo si tentokrát pro sebe zabrali vlkodlaci, jež zatím autorka poněkud opomíjela. Aby to napravila, vhodila nyní hrdinku do řádně nebezpečné jámy vlkodlačí – a nechala ji, ať si s tím poradí, jak umí. Takže čtenář spolu s Anitou absolvuje více než důkladnou exkurzi do temného a nebezpečného světa lykantropů, plného vášní a nebezpečí, což má překvapivý dopad i na hrdinčin osobní život.
Anitu totiž velmi přitahuje charismatický, citlivý Richard Zeeman, dobře vypadající učitel. Richard její cit více než sdílí, ovšem oba kolem sebe „chodí po špičkách“. Je tu totiž jeden docela zásadní problém – Anitin nový objev je bohužel také vlkodlak. Jeho názory a chování se sice dost podstatně vymykají obvyklému lykantropovi, ale přece jen je nadpřirozenou nestvůrou a neustále se v něm sváří člověk se šelmou. Není tedy divu, že je z toho Anita poněkud nervózní. Navíc vládce upírů Jean-Claude se jí rozhodně nehodlá vzdát, a tím, že apeluje na její čestnost, si vymůže stejné podmínky, aby se jí mohl dvořit. Sází na to, že dříve či později Anita pozná i Richardovu odvrácenou vlčí tvář.
A skutečně se ukazuje, že svět lykantropů je stejně krutý, brutální a krvavý jako ten upíří. Otěže vlády a absolutní moci svírá ten nejsilnější, nejprohnanější a nejbezohlednější ze všech členů smečky. Anita to zanedlouho poznává na vlastní kůži, jenže i tváří v tvář smrtelnému nebezpečí neztratí nic ze svého sebeovládání a reaguje se stejnou chladnokrevností a přímostí jako vždy. A každý, kdo ji podceňuje, se nakonec se zlou potáže. Ovšem jak v tomhle drsném světě agrese a moci může přežívat takový propagátor nenásilných řešení, jako je Richard Zeeman, zůstává záhadou. Ale možná i on bude muset změnit způsoby, protože za dveřmi jsou opravdu velké problémy.
Laurell K. Hamiltonová vede příběh v obvyklém přímočarém duchu, kdy se veškerý děj soustřeďuje kolem hlavní hrdinky. Ta má opětovně práce až nad hlavu. Nejen že musí objasnit hned několik případů spojených nadpřirozenými motivy, což se samozřejmě neobejde bez spousty nebezpečných situací a překvapivých zvratů, a věnovat se i vlastní práci oživovatelky, ale také se pokusí udělat si pořádek v osobním životě. A to pro děvče, které je zvyklé řešit problémy s rázností amputujícího chirurga, není nijak jednoduché. Ještě že je tu pár nelidských i lidských „nestvůráků“, na kterých si může zchladit žáhu…
I čtvrtá Anitina kniha je velmi dobře namíchanou kombinací akce s temnou fantasy a prvky populární americké drsné školy, to vše ve vlkodlačím stylu. Nechybí tu samozřejmě brutalita a násilí, jež kontrastují se scénami plnými sexu a erotiky, čímž vzniká nestydatě dráždivá směska, která čtenáře okamžitě zaujme. Hlavní hrdinka se sice nyní poněkud více zabývá svým nitrem, ale ani to jí nebrání komentovat události se stejným smyslem pro černý humor a sžíravou sebeironií jako vždy. Ačkoliv zpočátku působí poněkud rozervaně, jakmile dojde na „lámání chleba“, je tu zpátky ta stará dobrá Anita, která se jen tak něčeho nelekne a dá to protivníkům pořádně „sežrat“.
Kavárna šílenců je prostě velmi příjemným počteníčkem, na které jsme si sice museli více než rok počkat, ale stálo to za to. Jenže potěšení ze čtení by bylo mnohem větší, kdyby v knize nebylo pár začátečnických chyb! Po třech knihách, které přeložila Lucka Lukačovičová, totiž došlo ke změně překladatele. A takové přepřahání uprostřed řeky se neobešlo bez jistých potíží. Pavel Toman totiž bohužel nerespektoval názvosloví, které zavedla jeho předchůdkyně. A tak se z oživovatelky Anity stala animátorka. (Já si u toho slova okamžitě vybavím paní Hermínu Týrlovou a loutkový film.) Zároveň se z mateřské Anitiny firmy Oživovatelé Inc. stali více američtí Animators Inc., a to ani nemluvím o Duchařském komandu z upoutávky na zadní straně obálky, jistém zmatku ohledně názvu Ztřeštěné / Potřeštěné kavárny či o přejmenování Provinilých slastí na Trestuhodné. Jsou to sice spíše drobnosti, ale přece jen dokáží pokazit požitek z četby. O to více, že odpovědnou redaktorkou knihy je Marie Bubníková, která měla pod palcem i předchozí díly. Škoda.
- Laurell K. Hamiltonová: Kavárna šílenců
- vydal: Triton, Praha 2008
- přeložil: Pavel Toman
- obálka: Alžběta Trojanová
- 296 stran / 219 Kč
Článek
o Anitě Blakeové
Rozhovor s Laurell K.
Hamiltonovou
jiná recenze
