Kavárna šílenců, Laurell K. Hamiltonová
 |
Dlouhé čekání na další díl dobrodružství oživovatelky nemrtvých a příležitostné vyšetřovatelky zločinů a Popravčí upírů Anity Blakeové skončilo a máme ji zase tady. Už se vzpamatovala z dobrodružství v Cirkusu Prokletých, stále se jí daří uhýbat před zájmem Jeana Clauda a ještě pořád si neujasnila, co vlastně chce od vztahu s Richardem Zeemanem, učitelem a lykantropem.
Osobní problémy jí zase prorůstají do případu, který musí z vůle svého šéfa řešit, a navíc se prolínají i s případem, do něhož se zaplete kvůli občasné spolupráci s oficiální policií: Někdo vraždí měňavce. Nejen lykantropy, ale různé druhy kožoměnců. Někdo (možná ten samý, možná ne) natáčí nelegální porno, v němž kromě lidí vystupují i kožoměnci, a dojde při tom k vraždě ženy. A Richard má problémy s alfa samcem své lykantropí smečky. S tím vším si musí Anita nějak poradit, a navíc ještě reagovat na Richardovu nabídku k sňatku, na Jean Claudovo dvoření, na nenávist upírky Gretchen a otevřené nepřátelství alfa samice Rainy.
Samozřejmě se nakonec ukáže, že všechno souvisí se vším, že nejde jen tak říct ano a vdát se za Richarda, protože… protože to by asi Jean Claude jen tak lehce nepřijal. Že velké problémy mohou vzniknout z malicherných příčin, to většinou známe i z vlastní zkušenosti, takže není divu, že se tak děje i tady. Nakonec se vše zdárně vyřeší, zlo se musí stáhnout do své ulity a dobro zase má chvíli na to, aby si mohlo vyhojit šrámy a napravit vzniklé škody. Jen ta Anita v osobním životě nestihla nic vyřešit, takže se máme na co těšit i příště.
Čtvrté setkání s oživovatelkou nemrtvých a příležitostnou vyšetřovatelkou zločinů Anitou Blakeovou pro mě osobně znamenalo jisté zklamání. Možná je to tím, že už vyvanula novost světa, v němž existují nadpřirozené bytosti v moderních reáliích, možná si vybrala slabší chvilku autorka, snad za to může změna osoby překladatele, anebo se zkombinovaly všechny tyto faktory. V každém případě mi tento příběh připadl nejméně zajímavý ze všech, které jsem dosud četla. Děj se rozbíhá zdánlivě šíleným tempem, ale když jsem v polovině knihy zjistila, že se vlastně mírně nudím, uvědomila jsem si, že konflikt je jaksi jalový, napětí unylé, repliky v rozhovorech očekávatelné a celek nemastný neslaný. Trochu vzruchu přinesly jen pasáže, v nichž si Anita řeší bipolární vztah k Richardovi a Jean Claudovi, a to přímo ve vlastní ložnici.
Může to být vliv překladu, protože Lucii Lukačovičovou vystřídal Pavel Toman. Nevím, jaký k tomu byl důvod, snad nedostatek času původní překladatelky, ale jazyk knihy touto změnou jaksi zešednul. Že by se překladatel jako muž nedokázal vžít do ženské autorky natolik, aby to nezanechalo vliv na výsledku? Nevím, ale změna je znát a není k lepšímu. Rozhodně bylo chyba, že ani překladatel, ani redaktor nedokázali sjednotit názvosloví nejen s předchozími díly, ale ani s obálkou. A tak přestože vás obálka láká do Kavárny šílenců, dostanete se v knize pouze do Potřeštěné kavárny. Jistě, titulek Kavárna šílenců je efektnější než Potřeštěná kavárna, ale snad to bylo možno sjednotit. Stejně tak se bar Provinilé slasti z prvního dílu proměnil tady ve slasti Trestuhodné. Není to chyba, ale trochu to mate. Navíc, i když názvu Lunatic Café nejpřesněji odpovídá některý z výše uvedených dvou výrazů, přece v sobě v originále nese v narážce na lunu ukrytý náznak toho, že se jedná o kavárnu měňavců závislých na měsíčních fázích. Takže proč by to v češtině nemohla být třeba Náměsíčná kavárna? Ano, není to přesné, ale ten náznak něčeho nenormálního, co závisí na Měsíci, ten v tom je.
Pokud se týká vlastní zápletky, tak jsme se sice dověděli nějaké novinky ze světa tvorů, s nimiž se v našem světě nemůžeme jen tak jednoduše setkat, ale to je docela málo. Hrdinka se tentokrát potýká se sériovým zločinem, navíc mimořádně krvavě provedeným, k vyřešení jí jako obvykle pod nohy házejí klacky všichni, kdo jsou kolem, ale všechno to probíhá jaksi bez napětí. Toho je dost v osobním životě Anity, ale i tady už komplikace zapadají do stereotypu.
Přesto nad Anitou rozhodně nelámu hůl a očekávám, že se další díl jejích dobrodružství objeví na trhu dříve než díl čtvrtý. Upřímně se přimlouvám za to, aby ho – pokud je to jen trochu možné – opět překládala Lucie Lukačovičová.
- Laurell K. Hamiltonová: Kavárna šílenců
- vydal: Triton, Praha 2008
- přeložil: Pavel Toman
- obálka: Alžběta Trojanová
- 296 stran / 219 Kč
Článek
o Anitě Blakeové
Rozhovor s Laurell K.
Hamiltonovou
