Smrtící tanec, Laurell K. Hamiltonová
 |
Anita Blakeová znovu v akci! Kdo se bojí Anity Blakeové? Anita středem dění! Komu vadí Anita Blakeová? Z vyšetřovatelky obětí! Kdo chce zabít Anitu Blakeovou? Takto by mohly znít titulky bulvárních novin, kdyby je napadlo zabývat se událostmi šestého pokračování této série. A jak to ve správném napínavém příběhu má být, čtenář se všechny podrobnosti dozví až na konci. I když, kdo pojedl vtipné kaše a přečetl pár děl obdobného zaměření, bude mít podezření již lehce za polovinou knihy.
Předtím ovšem musí spolu s Anitou a jejími přáteli rozlousknout nejeden oříšek, který se jim staví do cesty. Je tu například upír stižený podivným rozpadem těla a domnívající se, že právě Anita je tím, kdo mu může pomoci. Chce se snad on pomstít za to, že se jí to nedaří? Nebo Anitě vyhlásil pomstu příbuzný či přítel některého z nemrtvých, kterého byla nucena v rámci své profese popravčího zlikvidovat? Ale je možné, že je tu ještě docela jiný důvod.
A tak Anita nedbá dobře míněných rad a neschovává se někde, kde by ji nikdo – tedy ani profesionální vrah – nenašel, ale přes všechny překážky se snaží žít svůj normálně nenormální život. Pokud očekáváte zběsilou akci stíhající akci, pak možná budete zklamáni, neboť i když o zvraty a nečekané komplikace není nouze, mnohem více se tentokrát konverzuje, rozebírá, posuzuje, uvažuje… No a konečně dojde i na tu tolik odkládanou erotiku. Ano, Anita se konečně rozhodne pro jednoho ze svých dvou nápadníků. Ale ještě není všem dnům konec, třeba se příště ukáže, že tato volba nebyla zas tak docela definitivní. Přece jenom, napětí mezi Anitou, Jeanem Claudem a Richardem dodávalo ději další rozměr a byla by škoda se ho jen tak lehce zbavit.
Čtenáři se do rukou dostává další kousek čtení určeného k přímému konzumu, a pokud s tímto očekáváním ke Smrtícímu tanci přistupuje, nemůže být zklamán. Přesto mám po dočtení Smrtícího tance pocit, že se Anita v autorčině podání vydává někam, kam nejspíše nebudu ochotna ji následovat – ale ještě ji úplně nezatracuji, třeba si v tomto díle jen autorka vybrala oddechový čas a příště se opět Anita ukáže být správnou neohroženou a odhodlanou oživovatelkou zombií a popravčí nehodných upírů.
Po vydání šesti svazků je už možno do jisté míry vyslovit soudy o sérii jako takové. Především se mi zdá, že ve formě vnějšího vzhledu jednotlivých dílů série, tedy pokud se týká grafického zpracování obálky, se jednotlivé knihy stále více přibližují k barvotiskově barevnému provedení, které sice je pro tento typ čtiva typické, ale od něhož se první obálky dokázaly výrazně a sympaticky odlišit. Právě ta strohost a nápadný nedostatek pestrých barev mě přiměly vzít do ruky Provinilé slasti, protože se od ostatních knih velice lišily a tím zaujaly. Pravda, teď už si Anita příznivce našla a není třeba zaujmout na první pohled, ovšem přestože je stále možno sérii podle obálky jednoznačně identifikovat, už to jaksi není ono – aspoň z mého pohledu. Ale možná je to prostě tím, že i obsah se od prvního dílu poněkud proměnil.
Jestliže jsem ve článku k předchozímu dílu napsala, že se série dostala do určitého stereotypu, který je ovšem naprosto logický, tak tento díl stereotyp zase poněkud narušuje. Třeba tím, že Anitu staví do pozice oběti, která jí není právě po chuti a nedokáže se s ní jen tak lehce vyrovnat. Nebo tím, že od akčního čtení s lehkým nádechem erotiky se mění v podstatě v romantický příběh se slušnou dávkou akce a stoupajícím podílem erotiky. Přiznávám, že tento směr vývoje mě nezaujal natolik, abych s napětím očekávala vývoj věcí příštích.
- Laurell K. Hamiltonová: Smrtící tanec
- vydal: Triton, Praha 2009
- přeložil: Pavel Toman
- obálka: Alžběta Trojanová
- 384 stran / 278 Kč