Před zraky Tzulana (Ulldart - Doba temnoty 4), EXKLUZIVNÍ UKÁZKA
 |
Po krvavé bitvě u Telmaranu převládají obavy, že její výsledek zpečetil osud Ulldartu – staré proroctví spojující Lodrikův osud s návratem zapuzeného Temného boha Tzulana se stává skutečností. Panovník je stejně jako předtím vystaven vlivu démonických sil, jeho bývalí spojenci a přátelé se ocitli buď ve vyhnanství, nebo ve vězení. Nebo je snad někde ještě možnost záchrany? Překvapivě se objevuje chlapec, jenž nepoznán vyrůstá na vzdáleném kontinentu Kalisstron. Je to Lodrikův syn Lorin, jemuž je předurčeno postavit se mocnostem temnoty. Odváží se čelit v boji svému nesmírně mocnému otci? Nebude už pozdě?
Když Lodrik vyšel se zajatci a zástupem vojáků před velký chrámový portál, podivil se, jakmile uviděl, kolik lidí se tam mezitím shromáždilo.
Zřejmě se po Ulstru rychle rozneslo, že panovník napochodoval se třemi stovkami vojáků do hlavního sídla řádu. Jak se zdálo, lidé chtěli znát důvod podivného chování svého kabcara. V davu to hlasitě šumělo, bylo vidět, že prosté lidi událost velice rozrušila.
„Měl jste mě poslechnout, když jsem vám radil, abyste tuto věc vyřídil v co největší tichosti,“ zašeptal konzultant nervózně. „To se Ulsařanům nebude líbit.“
„Ale ano, milý bratranče,“ odporoval Lodrik tiše. „Bude se jim to líbit.“ Zvedl ruce do výše a na náměstí okamžitě zavládlo ticho. „Ulsařané, budete si klást otázku, co já, váš kabcar, pohledávám s vojáky v domě Ulldraela Spravedlivého. A to právem. Důvodem je něco neslýchaného.“ Jeho hlas se rozléhal nad hlavami shromážděného davu. Mladý muž ukázal na nejvyššího představeného řádu. „Tento muž zradil svého boha a ze zákeřných důvodů mi již v Granburgu usiloval o život.“ Zvedl nad hlavu dopis. „Zde je důkaz, dopis adresovaný mému otci, plný lží, které ho s konečnou platností usvědčují.“ Lidé se mezi sebou dali tiše do řeči, to, co jim mladý panovník právě vykládal, bylo neuvěřitelné.
„Nevěřte mu!“ vykřikl nejvyšší představený a začal se prodírat dopředu. „On je zlo. Pouhá jeho existence přivolá Dobu temnoty. Jestli kabcara nezabijeme, zavládne na našem krásném kontinentu temnota.“ Mužova naléhavá slova působila na Ulsařany jako úder blesku.
Lodrik se zasmál. „Tady vidíte! Mluví jako Tzulánec! Já jsem vás zachránil před Borasgotánci, a nyní jsem od vás u Telmaranu odvrátil nové dobyvatele. Více než padesát tisíc vojáků bylo připraveno napochodovat do Tarpolu. A to všechno jenom proto, že se mne bojí, mne, jenž dosud svému lidu nepřinášel nic než dobro. A já mám být hrozbou pro ostatní země?!“ Oči mladého muže odrážely vášnivé zaujetí, jímž byly prosyceny věty, kterými se na lid obracel. Jeho postoj byl ztělesněním opravdového panovníka, žádná nerozhodnost nezarazila proud mladíkovy výřečnosti. „Ve skutečnosti chtěli jenom vniknout do mé říše a přivlastnit si ji. Chamtivci, byli jako psi, když měli pocit převahy, ale zachovali se jako zbabělci, když byli nuceni postavit se vám jednotlivě. Já jsem se nebál té smečce postavit. A chtěl jsem je ušetřit. V zaslepení proti mně vyrazili a Ulldrael Spravedlivý je za domýšlivost tvrdě potrestal.“ Opět ukázal na muže ve zlaté róbě. „On se spolčil s těmi, kteří chtěli vás a vaše rodiny uvrhnout do nemilosrdného poddanství. Ale i jeho jsem ochoten ušetřit, pokud…“ teatrálně zvedl ukazováček, „…pokud mu Spravedlivý odpustí hanebnost a zradu. Požadoval místo řádného soudu boží soud. A před vašima očima, mí milovaní poddaní, bude muset přijmout boží rozsudek. Ve městě je jedno místo, kde se boží vůle již jednou v minulosti projevila.“
Série Ulldart – Doba temnoty na Fantasyi:
- Stíny nad Ulldartem – ukázka z knihy
- Řád vysokých mečů – ukázka z knihy
- Znamení temného boha – ukázka z knihy
Lodrik bez dalšího vysvětlování seběhl po chrámových schodech dolů, lidé se před ním uctivě rozestoupili a utvořili mu uličku. Stráže, zajatci a obyvatelé Ulsaru mu kráčeli v patách.
K průvodu, v jehož čele odhodlaně kráčel kabcar, se připojovalo stále víc a víc obyvatel města, až jich nakonec bylo několik tisíc. Všichni chtěli zažít boží soud.
„Co máte v úmyslu, Vznešený pane?“ zeptal se tiše Mortva, držící se Lodrikovi po boku. „Hořím zvědavostí. Jestli váš záměr nevyjde, pak se trůn, na němž sedáváte, nesmírně zachvěje. Pomyslel jste na to?“
„Nechejte se překvapit.“ Jeho chráněnec zůstal neústupný.
Prošli nejkratší cestou hlavním tržištěm. Kabcar mířil k plošině, na níž vyrůstala nová Ulldraelova katedrála, kolem prvních úseků zdí se rozkládalo mohutné lešení.
Panovník zavedl davy do přední části nově vznikajícího božího svatostánku a naznačil jim, aby zůstali stát.
Spolu s nejvyšším představeným a členem Tajné rady, který na něj předtím zaútočil, pokračoval obklopený strážemi střední chrámovou lodí. Zastavil se až v čele, přímo na místě, na němž se v minulosti nacházela Ulldraelova socha, která měla velikostí budit v lidech úctu. Zde se zdi tyčily nejvýše, byl již dokončený náznak kopule, zajištěný proti případnému zřícení podpěrami, trámy, výztužemi a lany.
„Ulsařané!“ zvolal Lodrik a kamenné stěny odrážely jeho hlas k lidem jako obrovský trychtýř. „Bůh zde již jednou promluvil, při mé korunovaci. Existuje lepší místo, chceme-li znát boží soud? Nejvyššího představeného a mnicha, který se k vině již přiznal, předám do péče Spravedlivého. Nechť bůh sám rozhodne, co se s nimi stane.“ Pohybem ruky odeslal stráže i konzultanta pryč.
„A vám,“ dodal tiše k oběma mužům, „přeji, aby vám Ulldrael poskytl více pomoci než mně.“
„Ulldrael Spravedlivý bude nad námi držet ochrannou ruku bez ohledu na to, co se nyní stane.“ Nejvyšší představený působil naprosto sebejistým dojmem.
Lodrik se zlomyslným výrazem v obličeji vytasil popravčí meč. „Ukažte mi, jestli váš bůh skutečně existuje.“
Ostří meče sjelo k zemi a přetnulo jedno z tlustých lan. Dlouhý konec zasvištěl a vymrštil se vzhůru k tmavé kopuli. Kabcar pokračoval v práci, stále rychleji přesekával jednotlivá lana, námahou mu na čele vyrazil pot. Ulsařané s napětím sledovali každé seknutí. Potom rozohněný panovník rozdrtil klíny a výztuže a povalil vzpěry, aby se lešení mohlo snadno zřítit.
Konečně byl hotov. Vyčerpaný Lodrik zůstal stát zhruba dvacet metrů od obou mužů, nad nimiž se hrozivě tyčily masy kamene.
Nic se nestalo. Sice bylo odněkud slyšet skřípění, tu a tam se odlomil kousíček vápence, ale zdi se nezřítily.
Nejvyšší představený obdařil Lodrika pohledem, zasypávajícím mladíka absolutním pohrdáním a jistotou vítězství. Potom muž padl na kolena a nadechl se k hlasitému chvalozpěvu na počest Ulldraela Spravedlivého. Druhý člen rady, stojící vedle něj, učinil totéž.
Při prvním tónu, který jim vyšel ze rtů, se to stalo.
Země se rozechvěla, shora dolehlo tupé dunění. V mramorové podlaze kolem zpívajících mužů se objevily vlasové trhliny. Nejvyšší představený zůstal v klidu, přestože chvalozpěv nestačil dokončit, druhý člen Tajné rady však vyskočil, v obličeji se mu zračilo holé zděšení. Chtěl se dostat co nejdále z nyní již nesporně nebezpečné zóny, ale daleko nedoběhl.
Trhliny v kameni se rozšířily, pláty mramoru připomínající ledové kry se naklonily, každý kus se propadal do jiné hloubky.
Podlaha se zcela zhroutila, kusy trosek staré katedrály, tvořící pod mramorovou deskou podstavec nového svatostánku, spadly do černé díry a strhly s sebou do hlubin vše, co se nacházelo v kruhu o průměru téměř dvaceti kroků. Muži stojící uprostřed zmizeli za hlasitého řevu v temnotě.
Poté zavládlo ticho, pouze ojedinělé kousky kamene dále padaly do bezedné černé díry, která se v chrámu otevřela.
Lodrik, jehož nohy se nacházely jen těsně od okraje kráteru, zaslechl ze tmy pod sebou hlasité syčení. Nejvyšší představený ještě jednou vykřikl, z nesmírné dálky nahoru dolehl nelidský, táhlý výkřik, naplněný bolestí.
Kabcar velice dobře věděl, komu vděčí za to, že boží soud dopadl v jeho prospěch. Ve skutečnosti s tím dokonce i počítal. Ve tváři se mu objevil spokojený úsměv. Děkuji ti, Tzulane.
Zvedl ruce a obrátil se k udivenému davu, tísnícímu se u vchodu do nově vznikající katedrály. Dříve než však stačil něco říct, zřítila se nad ním celá kopule.
Mladý panovník si rychle zakryl hlavu rukama a zmizel v oblaku šedého prachu, který lidem znemožnil dále sledovat, co se uvnitř chrámu děje.
Ulsařané strnuli údivem. Nehybně stáli u vchodu a zírali na stěnu ze šedého prachu v naději, že v ní zahlédnou jakékoli známky života.
Mortva společně s vojáky vyběhl k místu neštěstí, aby se pokusili najít kabcara někde pod hromadou trosek. Lidé rovněž zamířili do chrámu, chtěli vidět, jestli panovník přežil pod nesčetnými tunami kamení. Než pomocníci stačili doběhnout na místo, šedý závoj prachu a špíny prořídl a umožnil jim pohlédnout dovnitř.
Lodrik stál uprostřed kruhu o průměru tří metrů, v němž neležel jediný kámen. Zato všude kolem něj se kupily masivní kvádry, z nichž předtím dělníci postavili kopuli. Kabcar neměl na těle žádnou známku zranění, jako by ho před ničivým kamenným deštěm chránila neviditelná bariéra. Dokonce i jeho uniforma se zdála být v naprostém pořádku, jako kdyby se nenacházel uprostřed hromad sutin a kamenné moučky.
Mladíkovy oči modře zářily jako smaragdy, nebylo možné přehlédnout, že mu tělo sálá žárem, jenž v podobě horké páry prostupoval oděvem, až dorazil na chladný vzduch. Lodrik měl hlavu zakloněnou dozadu, jako by se díval na hvězdy, ruce svěšené podél těla, rozevřené dlaně směřovaly vzhůru. Jako v transu sklonil hlavu, a jak se zdálo, začínal si pozvolna uvědomovat, kde se nachází.
„Ulldrael,“ pronesl poněkud nepřítomně, „potrestal zrádce dvojnásobně. Zařídil, aby je spolkla zem a zároveň aby se nad nimi zbortily zdi. Mne však nechal naživu.“ Pomalu přelétl pohledem doprava i doleva, kde se kamenné kvádry tyčily jako poházené kostky obrovské stavebnice do výše několika metrů. Opatrně se jich dotkl, aby pochopil, že ho pod sebou nepohřbily. „Mne nechal naživu,“ zaryčel v návalu citů a dal průchod svému zadostiučinění. „Já nejsem zlo!“
Lidé padli na kolena.
- překlad: Zdeněk Sladovník
