Neúprosný, Ztracená flotila 5
 |
Kapitán John „Black Jack“ Geary rozmrazený po stovce let
v hibernačním spánku během dlouhé cesty domů provedl alianční flotilu
přes území Syndikovaných světů a na každém kroku dokázal zmařit tahy
svých protivníků, ať už Syndiků, nebo nepřátel z řad samotné
flotily.
Ve sluneční soustavě Heradao se nachází pracovní tábor, ve kterém jsou
drženi alianční váleční zajatci. A také se zde soustředila většina
zbývajících syndických lodí. Black Jack Geary je odhodlaný neopustit
žádného člena Aliance a tak přikáže své flotile, aby rychle a tvrdě
udeřila a zachránila zajatce s minimálními ztrátami na životech.
Útok je úspěšný, ale flotila si své vítězství dlouho neužije. Geary
zjistí, že se Syndikové chystají chytit jeho lodě do pasti pomocí své
mocné rezervní flotily a zničit tak alianční lodě jednou provždy. Geary
však neví, kde se nepřátelská rezervní flotila nachází. A zatímco
Geary přikazuje flotile skákat z jedné sluneční soustavy do druhé a
doufá, že snad nějak unikne nevyhnutelné konfrontaci, sabotéři ve flotile
se chystají znovu udeřit…
Těžký křižník Aliance Merlon se znovu a znovu otřásal, jak ho zásahy pekelných kopí z lodí Syndikovaných světů trhaly na kusy. Komandér John Geary se musel přidržet, aby neupadl, když salva syndických kartáčových střel udeřila do levoboku Merlona a kinetická energie kovových koulí změnila část trupu na žhavé plyny. Geary si otřel rukou oči, do kterých mu natekl pot, a snažil se proniknout zrakem přes oblaka kouře a výparů, které přetížené a selhávající systémy životní podpory nedokázaly ze vzduchu uvnitř lodě odstranit. Jeho první bojová akce měla být zjevně i jeho poslední. Merlon bezmocně rotoval vesmírem, neschopný jakkoli ovlivnit pohyb. Poslední ještě fungující pekelné kopí na palubě alianční lodě umlklo ve chvíli, kdy loď zasáhla další salva nepřátelských střel.
Už nemohl nic udělat. Bylo na čase jít.
Geary nadával, zatímco otvíral panel nouzové autodestrukce a vyťukával autorizační kód.
Nová salva pekelných kopí prorazila Merlonem skrz naskrz a na můstku zhasly další indikační kontrolky nebo začaly výstražně blikat. Geary si nasadil helmu nouzového obleku s vědomím, že má jen deset minut. Pak dojde k přetížení energetického jádra lodě a Merlon zanikne v ničivé explozi. Než ale Geary opustil můstek, na chvíli se přece jen zarazil. Zbývajícím členům posádky přikázal opustit loď, jakmile bylo jasné, že sám zvládne ovládání několika zbývajících zbraní a nakonec aktivaci autodestrukčního systému. Koupil posádce tolik času, kolik jen mohl, a doufal, že to stačilo, aby jeho lidé stačili uniknout v záchranných modulech dost daleko.
 |
 |
Série Ztracená flotila na Fantasyi:
- Neochvějný – recenze
- Smělý – ukázka z knihy, recenze
- Odvážný – ukázka z knihy, exkluzivní ukázka
- Chrabrý – ukázka
Ale Merlon byl jeho loď a on ji opravdu nechtěl nechat zemřít samotnou.
Přišel další otřes a neřízená rotace Merlona se pod nárazy dalších syndických kartáčů zvýšila natolik, až se Gearymu začalo dělat špatně. Chodby, kterými probíhal, se s ním otáčely a poskakovaly pod nárazy, takže s ním občas bolestivě udeřily o stěnu. Probíhal kolem pozic záchranných modulů a jeho zoufalství začínalo narůstat, protože pozice byly buď prázdné, nebo v nich čekaly jen poničené a nepoužitelné pozůstatky.
Konečně se dostal k jednomu, u kterého sice svítila žlutá kontrolka označující poškození, ale už neměl na vybranou. Uvnitř rychle zapečetil vchod, připoutal se do křesla a udeřil do startovního tlačítka. Pak ho zrychlení prudce zamáčklo do křesla a záchranný modul se vyrval ze smrtelných křečí umírajícího Merlona.
Pohonný systém modulu se odpojil mnohem dříve, než by měl. Komunikační systémy nefungovaly. Manévrování také ne. Systémy podpory života byly poškozené. Gearyho křeslo se automaticky sklopilo, jak se ho modul chystal uložit do hibernačního spánku. Zmrazené tělo mělo ve spánku klidně odpočívat, dokud nebude vyzvednuto další lodí. Gearyho vědomí pomalu usínalo, ale očima stále ještě vnímal, jak blikající světélka indikující poškození záchranného modulu přecházejí do neaktivního stavu. Byl si jistý, že ho někdo bude hledat. Alianční flotila odrazí překvapivý útok Syndiků, znovu ovládne vesmír kolem hvězdy Grendel a bude pátrat po přeživších z Merlona. Nebude to dlouho trvat a brzy ho vyzvednou. Když otevřel oči, zaútočila na jeho zrak rozmazaná světla a šmouhy. Cítil se, jako by měl žíly plné pálivého ledu, a vědomí se mu vracelo jen pomalu a s bolestivými obtížemi. Lidé kolem něj mluvili. Snažil se rozeznat jednotlivá slova, zatímco šmouhy pomalu nabíraly ostřejší kontury a měnily se na muže a ženy v uniformách.
„Je to opravdu on? Potvrdili jste to?“ říkal nějaký muž, mluvící jasným, sebevědomým hlasem.
„DNA dokonale odpovídá záznamům flotily,“ odpověděl jiný hlas. „Tohle opravdu je kapitán Geary. Délka hibernačního spánku jeho tělo značně fyzicky oslabila. Je zázrak, že se probral v takovém stavu. Vlastně je zázrak, že se vůbec probral.“
„Samozřejmě že je to zázrak!“ zaduněl první hlas. Ke Gearymu se naklonila nějaká tvář. Zamrkal ve snaze zaostřit oči a rozeznal uniformu, která měla barvy alianční flotily, ale jinak se ve spoustě detailů lišila. Muž, který se na něj zářivě usmíval, měl na uniformě admirálské hvězdy, ale Geary ho nepoznával.
„Kapitáne Geary?“
„K… k… kom… komandér… Geary,“ dokázal po chvíli odpovědět.
„Kapitán Geary!“ trval na svém admirál. „Byl jste povýšen!“
Povýšen? Proč? Jak dlouho byl pryč? Kde vůbec byl?
„Která… loď?“ zasípal Geary a snažil se rozhlédnout. Z velikosti ošetřovny usuzoval, že je loď mnohem větší, než byl jeho Merlon.
Admirál se usmál a odpověděl: „Jste na palubě bitevního křižníku Neochvějný, vlajkové lodi Aliance!“
To nedávalo smysl. V alianční flotile nebyl žádný bitevní křižník, který by se jmenoval Neochvějný.
„Posádka… moje posádka?“ položil Geary s námahou otázku.
Admirál se zamračil a ustoupil. Gestem ruky poslal ke Gearymu ženu s insigniemi kapitánky.
Geary se jí zadíval do obličeje a znepokojil ho úžas, který se jí zračil na tváři. Překvapilo ho množství výložek za účasti v bojích, které měla připnuté na levé části hrudníku. Byly jich desítky, ale to nedávalo žádný smysl. Řady stužek doplňoval kříž alianční flotily. Geary si nedokázal vzpomenout, kdy naposledy bylo tohle vyznamenání vůbec uděleno.
„Jsem kapitánka Desjaniová,“ řekla mu žena. „Velím Neochvějnému. S lítostí vám musím oznámit, že poslední přeživší člen posádky vašeho těžkého křižníku zemřel před čtyřiceti pěti lety.“
Geary na ni zíral. Před čtyřiceti pěti lety?
„Jak… jak dlouho?“
„Kapitáne Geary, strávil jste v hibernačním spánku devadesát devět let, jedenáct měsíců a dvacet tři dní. Přežil jste jen díky tomu, že jste byl na palubě modulu sám,“ řekla a udělala spirituální gesto, které Geary poznal. „Z milosti našich předků a z dobré vůle žijících hvězd jste se vrátil k nám.“
Sto let? Gearyho pomalu ubíhající myšlenky se otřásaly šokem, jak se snažil zprávy vstřebat. Ani se přitom nesnažil pochopit, proč žena v jeho přežití vidí nějakou spirituální důležitost.
Poté co špatné zprávy předal někdo jiný, naklonil se k němu znovu admirál s úsměvem od ucha k uchu: „Ano, Black Jacku, vrátil jste se k nám!“
Geary nikdy neměl v oblibě přezdívku Black Jack. Ale pokud to na sobě nechal nějak znát, admirál si toho zjevně nevšiml. Místo toho dál mluvil, jako kdyby stál za řečnickým pultem: „Black Jack Geary, navrátivší se z mrtvých, přesně jak slibovaly legendy, aby pomohl Alianci při jejím největším vítězství, jež po sto letech ukončí tuhle válku se Syndiky!“
Navrátivší se? Legendy? Válka dál pokračovala i po sto letech?
Každý, koho kdy Geary znal, musel být dávno mrtvý.
Kdo byli ti lidé a za koho ho vlastně považovali?
- překlad: Jiří Matyskiewicz
