Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, dne 7.7. bude v brněnském Arrakisu zavřeno z důvodu dovolené. Omlouváme se a děkujeme za pochopení.

Když nemáte za ušima, dostane vás Josefína!, Marie Rejfová: Kdo má za ušima

Rejfová. Kdo má za ušima

V Brodu už se zase vraždí. Tohle maloměsto má totiž nečekaně vysokou kriminalitu. Naštěstí je tu však místní postrach zločinců, učitelka Josefína Divíšková, která strčí do kapsy Sherlocka Holmese, kriminálku Miami a na chleba si namaže i kriminálku místní. Ano, potřeštěná prostořeká učitelka opět zasahuje a bere vyšetřování do vlastních rukou. Pozor: v téměř hlavní roli křeslo – ušák!

Je vám jméno Josefíny Divíškové povědomé? Tahle sympatická čtyřicátnice se objevila již ve třech románech Marie Rejfové a k tomu ještě v jedné kratší povídce vydané jako e-kniha. Kdo má za ušima je opět kratším dílem – čítá pouhých 55 stran a je k mání opět jen jako e-kniha.

Na Josefínu jste všichni krátcí!

Kdo má za ušima je nejlepší číst až po zdárném zdolání druhého (Komu straší ve věži) nebo třetího dílu (Kdo maže, ten jede) série. Důvod je prostý: v textu se vyskytuje mimo jiné i postava Jakuba Stehlíka, který se objeví až v pozdějších knihách. Čtení se asi dá zvládnout i bez znalosti tohoto výtečníka, ale přijdete tím o část kouzla – a co si budeme povídat, právě ono charakteristické kouzlo nebo charisma chcete-li, je pro knihy Marie Rejfové typické.

Josefína není ani v nejmenším typický detektiv. Žije v domě se sestrou, nebo je spíše trpěným hostem, na jehož úkor častokrát obrací ostatní obyvatelé oči v sloup. Je učitelkou, malířkou a profesionální průšvihářkou. Kde je Josefína, tam je živo – a poslední dobou vlastně i mrtvo. Svérázná dáma se navíc vyzná v místním „podsvětí“: ví, co se kde šustne, kdo s kým a proč, a když náhodou neví, umí být (ne)zdravě drzá a vychází z hesla, že za optání nic nedá. Člověk by v žádném případě neřekl, že je hlavní hrdinka klepnou. V centru dění se ocitá spíš nechtěně, náhodou, a nemá vlastně jinou možnost než se o dění kolem zajímat. Na druhou stranu je fakt, že místní dámě lidé řeknou víc než strážníkovi v uniformě s dychtivým výrazem a zápisníkem v ruce.

Nevinně je v tom Josefína i tentokrát. Shodou okolností totiž objeví v jednom nepříliš využívaném sklepení nejen své malířské potřeby „vypůjčené“ nezbedným žákem jejího malířského kursu, ale také větší množství starožitného nábytku. A pak už se vše roztáčí ve velkém stylu. V okolí čalouníka/prav­děpodobného majitele starožitného nábytku, jehož existenci však vehementně popírá, se objeví mrtvola. Kde je mrtvola, je většinou i komisař Tvrdík. Tvrdík má manželku a neformální něco-jako-vztah s Josefínou. Josefína má neodolatelné nutkání fušovat Tvrdíkovi do řemesla. Do toho se přimíchá i výše zmiňovaný Stehlík, který Josefíně vypomáhá s vyšetřováním a u toho po ní hází očkem, což Tvrdíka mírně řečeno štve…

A abychom dopřáli i pět minut slávy onomu ušáku: tohle staré křeslo poslouží jako záminka si řádně zaposilovat, neboť je pořádně těžké a jeho přeprava až k dílně podezřelého čalouníka je namáhavá, ale co by člověk neudělal, aby si našel záminku nenápadně infiltrovat do blízkosti potenciálního pachatele, že?

Krátce a stručně

Vím, že se opakuji, ale opět se vracím k myšlence, že Kdo má za ušima je relativně krátkým textem. Oproti klasickému románu to však znamená pouze to, že autorka povětšinou osekala všechny veselé historky okolo, utahování z maloměsta a místních poměrů i eskapády vedlejších postav a věnuje se pouze vyšetřování a nezbytným vztahovým záležitostem. Jinak zůstává vše při starém.

Nutno říct, že tahle „menší“ forma Marii Rejfové vcelku svědčí. Hlavní dějová linka se totiž občas ztrácela v nepříliš podstatných vedlejších příbězích, což nyní odpadá. I přesto se však našel prostor pro podařené vylíčení postav – zejména trojúhelník Josefína, Tvrdík a Stehlík stojí za to. Dialogy doslova jiskří, přetékají vtipem, odrážejí napětí daného okamžiku.

Když to dobře napíšete…

A ještě na skok k Josefíně jako takové. Tahle dáma je kouzelná a nefalšovaným středobodem příběhu. Její prostořekost a lehká ujetost, odvaha být nekonvenční (a místy i nekorektní), proříznutá pusa a umíněná potřeba dělat, co chce ona navzdory všem autoritám z ní činí snadno zapamatovatelnou a krajně sympatickou hrdinku. Navíc je v téhle póze napsaná velmi přirozeně a uvěřitelně.

Rejfová vůbec ukazuje autorskou jistotu – nemáte pocit, že se pokusila nacpat větší příběh do menší škatulky a musela sem tam něco ořezat a upravit. I detektivní složka je zdařilá. Přesto, že díky omezenému množství postav nebude problém ukázat na pachatele relativně brzo, je vyšetřování zábavné a nese se v duchu striktní logiky. Ono totiž nejde o to kdo, ale především jak a proč – a tady i na malém prostoru zvládla autorka případ lehce zamotat a dát mu potřebnou pointu. Od první knihy je znatelný veliký krok (což byl ostatně i v Kdo maže, ten jede) v práci s textem, s tempem příběhu i se zasazením humoru tak, aby nebyl příliš okatý.

Ačkoliv slupnete Kdo má za ušima jedním dechem, bude vás tento příběh královsky bavit a zároveň bude dávat smysl i jako detektivka. Josefína Divíšková se hlásí o své místo v srdcích čtenářů – a troufnu si říct, že ho bez problému získá!

  • Marie Rejfová: Kdo má za ušima
  • Forma: E-book
  • Mystery Press, 2019
  • Obálka: Daniel Špaček
  • 55 stran, 39 Kč
26. února, Martin Bečvář