Říše strachu, Brian Stableford
 |
Nakladatelství Laser-books nijak neskrývá své ambice přinášet českým čtenářům v rámci světové fantastiky poněkud hodnotnější díla, než je obvyklé komerční čtivo objevující se v regálech knihkupectví. Po úspěchu New weirdu proto přišlo s několika dalšími edicemi, z nichž zejména Mistrovská díla science fiction a Mistrovská díla fantasy už svými názvy jasně naznačují, že v nich není místo pro nic průměrného či obyčejného. Ba právě naopak.
V Mistrovských dílech fantasy zatím Laser prezentoval několik knih z pera Tima Powerse, z nichž zejména Stáčení temného piva je skutečnou lahůdkou žánru. Kromě Powerse se zde objevil ještě Jonathan Carroll s poněkud rozporuplným románem Měsíční kosti, který rozhodně není jednoduchým čtením a jako takový nemusí „sednout“ každému čtenáři. A jako třetí se nyní představuje britský spisovatel Brian Stableford s pořádným „tlustospisem“ v podobě románu Říše strachu.
Už samotná obálka, mimochodem skvělá práce z dílny Lubomíra Kupčíka, dost jasně naznačuje, kdo že bude v příběhu hrát nemalou roli. Ale pěkně po pořádku. V Říši strachu bere Stableford čtenáře na výpravu do Anglie počátku sedmnáctého století. Temnému středověku už zvoní hrana a proti staletími osvědčeným mečům a lukům se stále důrazněji začínají prosazovat muškety a děla (nejlépe ze skvělé anglické oceli). Pokrok se prostě nedá zastavit, ačkoliv si upíří vládci v čele s knížetem Richardem Lvím Srdcem myslí něco jiného.
Ano, opravdu jste se nepřeslechli! Ve Stablefordově verzi Anglii skutečně vládnou upíři! A nejen v ní. Takřka celá Evropa má už dobrých pět set let upíří vládce, dokonce i na papežském stolci sedí jeden z nemrtvých. A vládnou opravdu tvrdou rukou, popravy a exekuce jsou nedílnou součástí života poddaných. Jenže lidé nejsou ovce, a tak odpor proti nelidským pánům neustále sílí. Je proto zcela pochopitelné, že upíři jsou poněkud paranoidní a k různým novotám a vynálezům nemají právě ten nejvstřícnější vztah. Ukazuje se, že oprávněně, protože jeden z takových vynálezů nakonec změní celý jejich svět.
Edmund Cordery je zkušeným mistrem mechanikem, jenž využije možností broušených skleněných čoček a sestaví mikroskop. Hodlá s jeho pomocí zkoumat podstatu věcí živých i neživých. Tím si ale nad sebou podepíše rozsudek smrti. Richard Lví Srdce se totiž obává, že by Cordery mohl odhalit i podstatu přeměny člověka v upíra. Cordery si uvědomuje, že mu už moc času nezbývá, rozhodne se tedy postavit smrti čelem a vzít s sebou na věčnost alespoň pár nemrtvých. Jeho zoufalý čin sice nemá takové důsledky, v jaké doufal, ale přece jen upíry citelně zasáhne. A tak musí jeho syn Noell uprchnout z Anglie, čímž začíná jeho dlouhá a strastiplná cesta, během níž putuje za tajemstvím přeměny člověka v upíra až na samotný černý kontinent…
Stablefordův příběh se zpočátku rozvíjí velice slibně, zajímavě rozehraná zápletka nabízí hned několik různých variací, kam děj dále směřovat, od různých intrik a dobrodružství v téměř špionážním duchu přes bližší seznámení s tajnými podvratnými společnostmi až po přípravu ozbrojeného povstání. Místo toho ale autor volí úplně jinou cestu a posílá svého hrdinu do Afriky. Když se tam ale Noell ve společnosti mentora a přítele mnicha Quinta dostane, jako by autor poněkud polevil v úsilí, a s ním se do jakéhosi útlumu dostává i kniha samotná.
Následuje intermezzo plné očekávání, v němž se Noell a Quintus přizpůsobují tvrdým životním podmínkám Afriky a snaží se pochopit život a mentalitu domorodců. Obchodní stanice jim poskytuje jistou míru pohodlí a bezpečí, ovšem příběhy domorodců o jakémsi ráji v samotném srdci černého kontinentu – Adamawaře, kde snad vládnou černí upíři-mudrci, jim nedávají spát. Následné pozvání od vůdců Adamawary se tak stane rozhodujícím impulzem, který je přiměje vydat se na cestu.
A tak malá, ale různorodá skupinka bělochů, doprovázená několika domorodci a upířím vyslancem, putuje od jednoho kmene k dalšímu a dalšímu a pomalu se propracovává ke konečnému cíli. Dozvídají se přitom nejen mnohé o světě, který je obklopuje, ale i sami o sobě… Zpočátku zajímavá výprava se postupně mění v rutinu, jež přechází až k nudě, oživované jen různými strázněmi a nebezpečími, kterými hrdiny Stableford vystavuje. Nechybí tu únava ani zákeřné nemoci, vyčerpání, hlad ani žízeň či útoky domorodých nepřátel, prostě všechno s čím se cestovatelé museli v té době potýkat. K cíli tak mohli dorazit jen ti nejodolnější, nejtvrdohlavější a nejsilnější…
Po dobře našlápnutém začátku je celé africké dobrodružství tak trochu studenou sprchou. Naštěstí po dosažení Adamawary se příběh opět rozjíždí rychlejším a záživnějším tempem, následuje několik překvapujících zvratů, které nakonec vedou až k finále, v němž se autor opět vrací do staré dobré upírské Evropy, aby tu proti sobě konečně postavil své hrdiny a upírské vládce, kteří už déle nemohou ignorovat skutečnost, že se jim situace vymyká z rukou.
Autor v knize velmi zdařile evokuje atmosféru počátku sedmnáctého století, k čemuž využívá mnoha historických reálií a detailů. Zároveň se mu daří organicky zakomponovat upíry do struktury středověké společnosti. Je to dáno i jeho samotným pojetím těchto nemrtvých. Pokud čekáte nějaké démonické tvory nadané nadpřirozenými schopnostmi, kteří po nocích sají krev pannám a ve dne musejí spát v polstrovaných rakvích, budete asi zklamáni.
Stableford si totiž pod pojmem upír představuje tvora, který se od normálních lidí až zas tak moc neliší. Pravda, žije poněkud (o dost) déle, zdánlivě necítí žádnou bolest, rychle se hojí a potřebuje trošku té lidské krve, ale nemusí se skrývat před sluncem, nežije jen v noci, jí a pije, co hrdlo ráčí, a nevadí mu ani stříbro. Takže je to spíše poněkud modifikovaný člověk než nelidská bestie. Jenže právě člověk je přece známý tím, že sám dokáže sám sobě dělat ze života peklo nejlépe.
Příjemným zpestřením je způsob, jakým autor dokázal do děje zapojit i různé známé a historické postavy. Čtenář se tu tak setkává s poněkud „chladnějším“ Richardem Lvím Srdcem, který ovšem stále preferuje jistou rytířskost, či Vladem Dragulyem zvaným Narážeč z onoho nechvalně známého valašského rodu. A Stableford v textu trousí zmínky o dalších – Karlu Velikém, Vilému Dobyvateli, Francisi Baconovi či Shakespearovi. To vše dává knize jistý nádech pikantérie a zároveň ji ještě více přibližuje reálnému světu.
Říše strachu je zajímavě podanou fantasy, která však působí poněkud nevyrovnaně. Skvělé nápady tu autor občas rozmělňuje přehršlí slov a obrazů stejně jako různými filozofickými úvahami, což textu na čtivosti zrovna nepřidává. Obzvláště střední „africká“ část by si zasloužila trochu „pročistit“. Ale na druhou stranu příběh dokáže čtenáře zaujmout a oslovit, takže ti mu nějaké chyby jistě rádi odpustí.
- Brian Stableford: Říše strachu
- vydal: Laser, Plzeň 2008
- přeložil: Milan Žáček
- obálka: Lubomír Kupčík
- 608 stran / 299 Kč
