Mám rád horory. Mám rád i horory s upírskou tematikou. Před několika dny jsem dočetl román Nový Měsíc od Stephenie Meyerové. A jelikož jsem jím nebyl příliš nadšen, chtěl jsem jej v rámci objektivity srovnat s nějakým jiným, podobným. Proto jsem ve své knihovně vyhledal titul Vlk, který jsem si relativně nedávno pořídil. Již při pohledu na obálku mi bylo jasné, že zřejmě půjde (díkybohu!) o méně romantickou a emocemi nabitou četbu, než výše zmíněný titul Nový měsíc. A skutečně. Již v první kapitole teče krev proudem, žádná láska a výlevy s ní související, jen akce a napětí v režii amerického autora E. E. Knighta [*1965]. V prvních červnových týdnech roku 2022 došlo na Zemi k převratu, kdy mimozemské bytosti zvané Karané, prozatím skryté, v zastoupení svých pozemských přisluhovačů uchvátili moc nad celou planetou. Sama planeta jakoby chtěla přispět se svou troškou chaosu do mlýna a sérií zemětřesení po celém světě a erupcemi vulkánů srovnala mnoho měst se zemí. Karanům tímto způsobem změněné klima vyhovovalo a neprodleně rozpoutali období strachu a teroru. Nemoc, která byla označována jako vzteklina dělala z civilizovaných lidí zvířata. A tehdy společenský řád světa, jaký jsme do té doby znali, nadobro zanikl. Karané jsou mimozmské bytosti, které se na Zemi dostaly pomocí Stromu mezi světy. Jedná se o jakési brány tvořící průchod na jiné planety. V nedostupných oblastech a hlavně v zimě, kterou Karané nemají rádi svěřují udržování pořádku skupinám renegátů, kteří však na bezbranných civilistech často páchají zločiny. Postupem času se zformovalo jakési Hnutí, ve kterém se sdružovali lidé, kteří nedokázali přijmout nadvládu cizích bytostí. A David Stuart Valentin je vlk a je právě jedním z nich. Ačkoli se kniha jmenuje (na rozdíl od plného originálního názvu) prostě a jednoduše Vlk [The Way of the Wolf: Book one of the Vampire Earth, 2003], pojednává o upírech. Vlky je nazývána právě kasta vojáků – změněných lovců, jejichž akce nás do tohoto dobrodružství uvedla. Ani v tomto případě se nejedná vyloženě o horor, nýbrž o jakousi postkatastrofickou military sci-fi, ve které se zbytky roztroušeného, ale stále bojeschopného lidstva snaží vypořádat s nepřítelem, který násilnou cestou (nakonec, jak jinak) zabral celou Zemi. A opět sledujeme život a vojenský výcvik, zasvěcení, přidělení k jednotce, povýšení a snahu hlavního hrdiny něco dokázat. V knize lze kupodivu nalézt i náznaky velmi kvalitního a inteligentního humoru, které by tam možná někdo ani nehledal a které dokáží příjemnou a napínavou četbu ještě více zpříjemnit. Jak jsem na počátku chtěl srovnávat mezi touto knihou a Novým měsícem od Stephenie Meyerové, nakonec se zdá, že to nebude možné. Jedná se totiž o něco docela jiného, velmi odlišného. Jak se říká: nelze míchat jablka s hruškami. Tak bych to měl respektovat i zde. Jediné, co se dá nezaujatě povědět je, že v tomto románu je o 55 procent více akce a krve a o plných 95 procent méně citových výlevů, což se jeví jako velice vhodný poměr, narozdíl od právě již několikráte zmiňovaného Nového měsíce. Děsivá ilustrace, nacházející se na obálce knihy by mohla některé čtenáře, kteří neholdují krvavým hororům odradit. Ale skutečně krvavých scén je tam relativně nemnoho (ale zase většinou stojí za to). Tato kniha se opravdu velice příjemně čte. Relativně jednoduchý, avšak velmi rozvětvený a opravdu poutavý příběh (no, přesněji řečeno pouze jeho první část), podaný srozumitelně a napsaný takovým stylem, že je až neskutečně zábavný. Jak nejen originální název napovídá, jedná se o první knihu ze série Svět upírů, takže je jasné, že vyprávění bude poněkud pomalejší s množstvím bočních (vedlejších) dobrodružství, z kterých se dozvíme vše podstatné o "novém" temném a děsivém světě. Ale na přitažlivosti tohoto díla to naprosto nic nemění. Líbilo se mi mnohem víc než například série Nad propastí, kterou má na svědomí německý autor Wolfgang Hohlbein [*1953]. Pokud budou další díly dobrodružství Davida Valentina a jeho druhů ve zbrani stejně kvalitní, pak bude celá série slavit velké úspěchy. Ačkoli byla řeč o upírech, vlastně se ani nejedná o tradiční upírský román. Karané jsou „ufouni“, kteří využívají Rozparovače (právě ty zmíněné upíry) k vycucnutí oběti a následné transformaci krve na auru, kterou Karané potřebují k udržení dlouhověkosti. Na udržení pořádku na planetě používají Karané Obrněné, což jsou roztodivné zrůdy vymyšlené v jejich laboratořích. Prostě skvělá kniha. Eric Eliot Knight rozepsal sérii románů s klasickým tématem boje dobra se zlem, které sužuje celou planetu. Cesta k osvobození Země je skutečně dlouhá (jelikož se jedná o ságu), ale autor má vskutku dobře nakročeno. Komu se líbí styl Chiny Miévilla [*1972], ten bude dozajista potěšen, že tento román má některé výrazné rysy, které se dají srovnávat s tvorbou tohoto nadaného mladého britského autora. Zvláště (a převážně) konec příběhu, kdy je hlavní hrdina konfrontován s neutěšeným, syrovým – běžným denním obrazem stále mafiánského města Chicaga je popisován opravdu květnatým jazykem. Další román (doufejme, že se to bude týkat i celé ságy), kerý dokáže upoutat vaši pozornost a udržet si ji až do poslední strany. Již nyní se velice těším na pokračování tohoto skvělého dobrodružství.