Od dob, kdy se člověk nemusí mít neustále na pozoru před predátory, usilujícími o maso, obalující jeho kosti, se toho hodně změnilo. Dnešní člověk si v míře maximální přivykl na luxus, zpohodlněl a zlenivěl. Zvykl si na rádio, telefon, televizi, počítač a internet. Díky tomu (téměř) nemusí ani vystrčit nos ze dveří svého obydlí. Vše se dá koupit či zařídit z pohodlí domova. Na zdravotní stav populace to má však nemalý vliv (nadváha a problémy se zrakem a zády jsou již dnes naprosto běžnými zdravotními komplikacemi). Vy máte přístup k okolnímu světu a ten má přístup k vám, což se však na druhou stranu ukázalo mnohdy i jako velice nebezpečné. Jak se již několikrát s odstupem času ukázalo, někteří, mnohdy již trochu pozapomenutí spisovatelé (možná přesněji řečeno jejich myšlenky) se dokázali svými příběhy až překvapivě přiblížit dnešní realitě. Je tedy možné, že autoři moderních sci-fi příběhů již ve svých dnešních románech ukazují zárodky toho, co nás možná čeká. Všudypřítomné počítače a spojení, ať jste kdekoli, jsou běžnou praxí již dnes. Jenže kyberpunk jde (obvykle) dál (mnohem dál) a v tom je právě jedinečný. Počítač má dnes (téměř) každý - ať již stolní či kapesní. A každý takový ví, že s počítačem je možné dělat zajímavé věci. Někdy i nepříliš legální. Počítače jsou již neoddělitelnou, ačkoli zatím toto slovo říkejme v uvozovkách, složkou našich životů. Již dvacátý svazek do rodiny knih z edice Mistrovská díla SF z nakladatelství Laser má název Virtuální světlo a je od Williama Gibsona – Američana narozeného v roce 1948. V tomto románu z roku 1993 poněkud zjemnil podobu obecně zobrazovaného kyberpunku, kdy jej „naředil“ množstvím „běžných“ lidských osudů ve světě nedaleké budoucnosti. Ty nejsou zobrazovány jako vyloženě šťastné, ačkoli má-li člověk alespoň práci (popřípadě ještě kam hlavu složit), vše ostatní se již dá nějak zvládnout. Lidé popisovaní autorem vědí, že lépe asi nebude a tak se dennodenně snaží, aby alespoň nebylo hůř. Dokud se jim to daří, je to moc fajn... V dnešní době se může leckomu zdát, že se nic nevyvíjí k lepšímu. Strach o zaměstnání a starost o peníze na živobytí ztrpčuje život mnoha lidem. Budoucnost je nejistá. Většinou se lidé uklidňují obvyklými tvrzeními, že bude lépe. Ale co když bude naopak ještě hůře? Vědeckofantastická literatura se vždy snažila nabídnout pohled na budoucnost, která nás může potkat. A ta je převážně zobrazována v nepříliš pastelových barvách. A stejně tak i román Virtuální světlo nabízí možná (alespoň pro někoho) poněkud znepokojivý pohled na budoucnost, ve které existují bohatí a chudí a již nic mezi tím. Jedni mají a žijí v bohatství a přepychu, a druzí nemají a dokola pociťují obavy z následujícího dne. Toto dílo, které nepostrádá nádech postkatastrofických příběhů a jehož atmosféra je někdy poněkud tísnivá, je právě díky relativnímu „chladu“ z něj vyzařujícímu ideálním společníkem na horké letní dny i přes to, že těch letos zřejmě již mnoho nezbývá. Ačkoli hlavními hrdiny jsou Berry Rydell a Chevette-Marie Washingtonová, i ostatním vedlejším postavám (a není jich málo) je věnován takový prostor, jak to často nebývá zvykem. Právě díky nim je vykreslována minulost, kdy bylo hodně věcí jinak. Například postava pana Yamazakiho, což je pán, který se snaží vypátrat a zaznamenat historii mostu, který je ústředním motivem tohoto příběhu. Postava pana Yamazakiho ve mně evokovala alkohol. Přesněji řečeno whisky. Yamazaki se totiž jmenuje japonská palírna společnosti Suntory Distilleries (mající dominantní postavení na japonském trhu), založená roku 1923 jako první japonská palírna (Ósaka). Jako milovník a propagátor whisky jsem sice do dnešního dne neměl příležitost nic z její produkce ochutnat, ale dozajista bude lépe (viz. předchozí odstavec). Nádherná obálka knihy Virtuální světlo, naposledy vydané nakladatelstvím Laser v letošním roce [2009], dokáže skvěle navodit pochmurnou atmosféru příběhu. Je dílem polského výtvarníka a ilustrátora Tomasze Marońskiho, jehož práce Laser „použil“ již u několika svých knih. Ačkoli obálka není pro čtenáře nikterak důležitá (hlavní je každopádně obsah), je jen logické, že by měla být líbivá, což díla Tomasze Marońskiho jednoznačně jsou. Na postu překladatele je vše stejné jako u vydání od nakladatelství Návrat z roku 2004. Toto dílo si však jednoznačně zaslouží zařazení do laserovské edice Mistrovská díla SF a s tím právě související nové vydání. Nezapomenutelný příběh, který opravdu neuškodí čas od času si připomenout...