Jak vám řekne každý filatelista, největší cenu mají kompletní série. Jednotlivé „kusy“ svou cenu taktéž mají, ale celek je celek. Stejně jako například u kolekce knih Stephenie Meyerové - Stmívání, se i celá knižní série Stopařův průvodce galaxií britského autora humoristické sci-fi Douglase Adamse [1952-2001] dá koupit na jedno jediné kliknutí. Takzvaní „klikači“, kteří často a mnohdy i s rozkoší klikají, tím možná příliš nadšeni nebudou. Všichni ostatní však budou rádi, že si několikero kliknutí ušetří. V neposlední řadě tím šetří i svou myš, která je dnes sice na jednu stranu korunovou záležitostí, ale existují i uživatelé, kteří nemají myš za stovku, ale vychytanou herní myšku za dvacetinásobek ceny běžné myši. Pak se již jakékoli bezmyšlenkovité a vůči ní bezcitné klikání nemusí vyplatit a takový uživatel se v zájmu zachování co nejdelší životnosti svého polohovacího zařízení rád zařadí do oné druhé skupiny. S touto knižní sérií jsem prožil mnoho „vysmátých“ hodin. U mnoha situací autorem v knihách popisovaných se totiž bavíte tak, že ani kdybyste byli „zkouření“, takto královsky byste se nebavili. Neskutečně zábavné eskapády hrdinů příběhů popisované tak úžasným stylem, že vám připadá známý a naprosto samozřejmý, si vás okamžitě získají. Inteligentní humor, který například od humoru jiných britů – Roba Granta a Douga Naylora, známých kultovními příběhy Červeného trpaslíka – postrádá časté vulgarismy a někdy i všelijaké nejapnosti, dokáže i vyloženě špatný den přetransformovat na den, kdy se dobře pobavíte. I humor zmiňované dvojice je nadmíru zábavný, ale již se někdy jedná o vtipy poněkud hrubšího zrna, které mohou někomu trochu vadit. Takové však ve Stopařově průvodci zaručeně nenaleznete. Tato legendární série započala knihou, po které se celá série jmenuje – Stopařův průvodce galaxií [The Hitchhiker's Guide to the Galaxy, 1979]. V tomto příběhu se za zajímavých okolností seznámíme s Arthurem Dentem a Fordem Prefectem a později se Zafodem Bíblbroxem a krásnou Trillian. Nemůžeme vynechat ani častými depresemi sužovaného robota Marvina, který se mi jevil naprosto neodolatelně a který byl mým nejoblíbenějším hrdinou. Jejich vesmírná jízda nemá obdoby. Stopařova průvodce galaxií následoval Restaurant na konci vesmíru [The Restaurant at the End of the Universe, 1980]. V tomto dobrodružství má hlavní slovo Zafod spolu s Marvinem. Ale i se zbytkem party se shledáme. Třetí díl s názvem Život, vesmír a vůbec [Life, the Universe and Everything, 1982] je trochu zmatenější a šílenější než oba předchůdci a zabývá se převážně takzvanými krikkitskými válkami, které sužovaly galaxii. Ve čtvrté knize pojmenované Sbohem a dík za ryby [So Long, And Thanks for All the Fish, 1984] jsme svědky Arthurovy exhibice ve stavu zamilovanosti. Tento díl opět nemá chybu. A posledním dobrodružstvím v sérii je Převážně neškodná [Mostly Harmless, 1992]. V tomto dobrodružství se kromě Zafoda a Marvina objeví celý zbytek bandy a jejich činy se točí kolem nového vydání Stopařova průvodce galaxií. Občas si někdo třeba v zaměstnání může připadat doslova jako v jiné dimenzi. Někteří lidé se tam skutečně často chovají jako mimozemšťani. Jiní lidé, zřejmě z touhy se těm prvně jmenovaným zalíbit, jejich chování zdařile či méně zdařile napodobují a normální člověk nestačí kroutit hlavou. V každé firmě jsou jisté komunikační problémy. Ve firmě, ve které pracuji se nacházejí lidé, se kterými si při dialogu připadám podobně jako hrdinové v příbězích Douglase Adamse, což je sice na jednu stranu úsměvné (obvykle až po delší době), ale na stranu druhou smutné a mnohdy vyloženě ubíjející. Díky tomu si dokážu dialogy, tak často právě v knihách Douglase Adamse se vyskytujícími živě představit. Celou sérii vydalo v průběhu roku 2002 nakladatelství Argo ve stejné grafické úpravě. Obaly všech knih má na svědomí Pavel Růt. Jak si oko každého pozorného i toho méně pozorného (vlastně i nepozorného) čtenáře povšimne, nejedná se o ilustrace, na jaké je v dnešní době rozmlsaný potenciální kupec zvyklý. Nejsou krásné a oku lahodící, jak je dobrým zvykem, avšak upoutat pozornost, právě svou odlišností, dokáží stejně dobře, ne-li dokonce lépe. Vyznívají tak nevšedně, jednoduše, jakoby dětsky a přitom mají určitou uměleckou formu, jakou na knihách tohoto žánru často nespatříte. Co říci závěrem? Jsem neskonale rád, že jsem na sérii Douglase Adamse narazil. Díky ní jsem zjistil, že slovo „šílené“ nemusí mít nutně negativní význam. Doporučuji čtenářům, kteří o ni ještě nezavadili či všem, kteří mají díky čemukoli starosti a není jim příliš do smíchu. Přečtením některé knihy z této série se na špatné situaci nic nezmění, ale budou se možná cítit mnohem lépe...