Již několikrát jsem zaslechl něco o tom, že každý titul by se měl dát zařadit do jediné krabičky. Buďto je něco humoristické, vážné (nebo je něco sci-fi nebo fantasy apod.). S tím však nemohu souhlasit. Vědeckofantastická literatura může být vážná (život je sám o sobě dostatečně vážný), ale také nemusí. Ve skutečnosti se dá máloco zařadit do jediné škatulky. Většinou se jedná o mix několika žánrů a humoru v něm není nikdy dost. Humoru si člověk skutečně v dnešní uspěchané době mnoho neužije. Vše se zdražuje, vůkol samá ekonomické krize, snižování výroby, mnohdy dokonce propouštění, to nejsou (dnes tak běžné) věci, které by normálního člověka donutily k smíchu. A nikdo se proto nemůže divit, že všichni hledáme náhradní zdroj humoru, který by naši někdy poněkud posmutnělou a do budoucna nerůžovou existenci trochu odlehčil. Termín humoristická sci-fi mi nikdy nepřipadal vyloženě poutavý. Ale jak se nakonec (téměř) vždy ukáže, vše není pouze černobílé... Humor se k žánru sci-fi hodí úplně stejně jako k jakémukoli jinému. Douglas Adams [1952-2001] dokázal stvořit dílo, které vás skutečně donutí minimálně k úsměvu, mnohem častěji však vyloženě k smíchu (jeho záchvaty nejsou při čtení nikterak ojedinělé). V tomto příběhu se setkáváme s jedním obyčejným uťápnutým pozemšťanem Arthurem Dentem, který se ocitá v šílené situaci, když se dozví, že jeho dům chtějí za pár okamžiků zbourat, s jeho kámošem Fordem Prefectem, který jej z této šílené situace za šílených okolností a po šíleném dobrodružství na palubě vogonské lodi na krátkou chvíli zachrání. Poté jsou oba zachráněni prezidentem Zafodem Bíblbroxem – normálním šílencem, prohánějícím se vesmírem v ukradené lodi poháněné nekonečnou nepravděpodobností s šíleným nápadem nalézt mýtickou planetu Magrathea, jeho doprovodem Trillian – šíleně pohlednou pozemšťankou a Marvinem - robotem s šílenými depresemi. Po těchto několika stručných větách by však toto dílo někomu mohlo připadat poněkud šílené. Ale opak je pravdou. Již dlouho jsem nečetl nic tak skutečně vtipného a zábavného. Humor s ryze anglickou značkou je vždy zárukou kvality. Mr. Bean či Monty Python. Každý z nás dozajista o prvním či druhém někdy v životě minimálně slyšel. Od amerických, mnohdy poněkud bezduchých vtipů a dialogů (v dnešní moderní době často na hranici vulgarity a mnohdy i daleko za ní) se většinou diametrálně odlišuje. Je jedním slovem úžasný - klidný, osobitý, kvalitní a inteligentní. Možná až moc, takže se asi nenajdou vyloženě masy jeho nadšených příznivců (mimo Angličanů, samozřejmě). Anglický humor je většinou dosti odlišný od humoru z ostatních světových končin. Ale mnoho fanoušků na něj přesto nedá dopustit. A ač je Douglas Adams Angličan, jeho kvalitní humor je pochopitelný snad pro všechny. Alespoň dle světových ohlasů na jeho dílo tak lze usuzovat. Dle mého názoru se dá kvalitní humor nacpat kamkoli a v jakémkoli množství. O to se ostatně mnozí autoři pokoušejí, ale málokterým se to skutečně podaří. A jedním z těch, kteří tento dar (skutečně se jedná o dar) mají byl právě Douglas Noël Adams. Kdo si přečte tento příběh, ten se buďto stane Adamsovým zarytým odpůrcem, nebo se do něj bezmála zamiluje. Smích, jak se traduje, dokáže prý prodloužit náš nepříliš dlouhý život. I když na druhou stranu, kdy se odchod do zaslouženého důchodu neustále oddaluje, se někomu (zejména mladším ročníkům) nemusí prodloužení délky života pozdávat. S tím však nikdo z nás nic nenadělá. Příznivci Červeného trpaslíka (kterých je stále kupodivu mnoho) budou slintat blahem. Ačkoli se v románu nevyskytují jejich oblíbené postavy, humor je velice podobný, téměř až totožný, stoprocentní a všudypřítomný. Tento titul však nedoporučuji lidem se slabším srdcem, neboť těm hrozí při čtení smrt uchechtáním. A ačkoli by to byla dozajista pěkná smrt, stále se jedná o smrt, s kterou setkání se každý z nás snaží oddálit jak jen je to možné. Prožívá-li však někdo nějaké kritické období, lze naopak tuto knihu doporučit jako lék. Film Stopařův průvodce po galaxii [The Hitchhiker's Guide to the Galaxy, 2005, r. Garth Jennings] jsem měl tu možnost spatřit, ale po srovnání s knižní předlohou [The Hitchhiker's Guide to the Galaxy, 1981] se (jako naprostá většina filmů dle literární předlohy) opravdu nejedná o jakýkoli výrazný úspěch. Bratr jej opět nazval „pěknou divočinou“. Takto skutečně někomu, kdo nezná předlohu může (a dozajista bude) připadat. Avšak ne vše, co je vyloženě kvalitní má tu čest pobývat na výsluní zájmu široké veřejnosti. Vyloženě kvalitní totiž dosti často znamená i na pochopení dosti složité. To však v žádném ohledu není případ této knihy. Její řekl bych až jednoduchost a tím daná srozumitelnost jakoby přímo vyzývala doslova všechny čtenáře k četbě. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je síla. Dnes se mnoha lidem nechce nad ničím složitým dlouho přemýšlet. Často na to totiž nemají ani čas ani energii. A proto si vybírají jednoduché, lehce stravitelné a snadno pochopitelné příběhy, které jim pouze ukrátí dlouhou chvíli. Přesně taková je však i tato kniha. Autor to vše navíc doplňuje neskutečně vtipnými hláškami a situacemi, doslova na každém kroku. A jako všechno, i tato kniha má svůj přívlastek. Stopařův průvodce si zcela jistě zaslouží něco jako skvělý, neodolatelný či neskonale vtipný. Mne (ve skutečnosti nejen mne) si dokázal skutečně získat. Všem, kteří nemají přílišnou chuť do života lze jednoznačně tento „dnes již dosti profláknutý“ titul doporučit se slovy: berte vše s klidem a hlavně: NEPROPADEJTE PANICE!

Arthur Dent nemá dobrý den. Když se ráno probudí, zjistí, že před jeho domem stojí buldozer a úředník z radnice, který vysvětluje, že Arthurův dům má být zbourán, neboť tudy povede nová dálniční přípojka. To samo o sobě s člověkem zamává, ale když nakonec Arthur v místní hospůdce zapíjí žal, jeho přítel Ford Prefect mu jen tak mezi řečí oznámí, že podobný osud čeká celou planetu Zemi – má být zbourána kvůli stavbě nové mezigalaktické dálnice. V dohledné době činící několik desítek vteřin. A protože je Ford – kromě profesionálního galaktického cestovatele – kamarád, vezme Arthura pryč. Spoléhá na to, že si stopnou nějakou loď. To se jim podaří, ale loď, která je nabere, není jen tak ledajaká. Cestuje v ní totiž galaktický exprezident Zafod Bíblbrox (ex proto, že právě odcizil loď s nejnovějším pohonem) a dívka Trilian, se kterou se Arthur už jednou na Zemi potkal. No a dalším členem posádky je poněkud depresivní robot Marvin, schopný jediným rozhovorem donutit palubní počítač cizí lodi k sebezničení. Tak začíná Arthurovo velké putování, během něhož nepřestává vycházet z údivu. Vynikající humorná scifi, plná bláznivých nápadů a vtípků, v níž se dozvíme, že vesmír je opravdu bláznivé místo…:) u této knížky se opravdu budete smát, a to i nahlas. Absurdní situace, skvělé dialogy, zábavné postavičky, dokonce i palubní počítač Zafodovy lodi má vlastní svéráznou identitu, myslím, že tady tvůrci Červeného trpaslíka našli dobrou inspiraci. A když je u té inspirace, přijde mi, že jiný velikán humoristické fantastiky – Tarry Pratchett byl při tvorbě Zeměplochy hodně ovlivněn Adamsovým stylem humoru (tím ho samozřejmě nechci nařknout z opisování). Jasných pět hvězd, neznám lepší knížku na spravení nálady.