Původně jsem chtěl po dlouhé době znova zkusit sepsat recenzi, ale jsem příliš líný a současně příliš přezíravý ke správným recenzentským postupům, takže jen krátce a nahodile. Takto to bude mít podobný účinek. Detektivka od Mievilla? I když jsem původně měl v plánu Pergament, vyhrálo nakonec Město & město. Ne snad, že bych byl jeho velký obdivovatel, četl jsem od něj/vlastním pouze Nádraží Perdido, takže ani s jeho ostatními knihami příliš srovnání neposkytnu. Čekal jsem tedy detektivku v šíleně fantaskním městě Mievillova stylu. A co jsem dostal? Základní příběhová linka je docela obyčejná, v Besźelu - městě někde ve východní Evropě - je nalezena mrtvola dívky a hlavní hrdina knihy, inspektor Borlú, přebírá její případ. Samotná detektivní zápletka není nikterak oslnivá, něco mezi lehkým nadprůměrem a průměrnou šedí. Ovšem síla knihy leží jinde, v tom Fantastickém Prvku. Vyslepičit v čem spočívá by bylo ovšem velmi nehezké, protože nic víc než ten hlavní motiv kniha nemá. Přes pomalý rozjezd jsem se dostal především proto, že jsem chtěl vědět více o prokletí města a podivném chování (nejen) inspektorově ale všech náhodných kolemjdoucích. Přeci jen inspektorovo důsledné popisování toho, co nevidí je důvod veškeré počáteční zvědavosti. Samotné nevidění je takovou svébytnou formou Orwellova doublethinku. Když jsem se dostal ke známým jménům, zdobícím obálku (byť místo Orvella je tam psáno 1984), rovnou přiznávám, že Kafku mi rozmluvilo školní blahoslavení, proto jeho vliv nemůžu nikterak posoudit. Co se Chandlerova týče, celá kniha nemá ani příchuť drsné školy, spíše by se dalo říci, že je to epizoda z nějakého seriálu o vyšetřovatelích. Hlavní hrdina mi byl docela ukradený, suchý, sympatie nepřitahující. Další dva vedlejší charaktery na tom nebyly o moc lépe. K přirovnání k Dickovi tomu zase chyběla větší depresivita, temnost a paranoia. Na druhou stranu, co mi kniha připomínala, byl Židovský policejní klub. Nejen hlavním hrdinou, postarším policistou, ale i okolím a prostředím. Ona úpadková Aljaška před koncem éry měla několik spojitostí s Besźelem v "plném lesku". A ač se jedna o romány stavějících na různých kamenech, i tak jsou jediní, které můžu spolu srovnávat. Další knihou by mohla být Noční hlídka, hlavní hrdina připomíná staršího a odevzdanějšího Antona Goroděckého, kromě toho ona tajemná všemocná entita Trans-g mi evokovala právě hlídkovskou Inkvizici. Celkový dojem z knihy je nakonec lehce pozitivní, rozhodl jsem se, že se zaměřím na jeho dřívější barvitější kousky, protože psát umí více než dobře a překvapivé nápady mu nejsou cizí, jen v Městu & Městu je jich málo. Příliš málo. Dobře odvedené řemeslo, překvapivě konzervativní vzhledem ke jménu autora.