Už z anotace knihy musí být každému jasné, že nepůjde o klasickou conanovku. Na druhou stranu nemusí být crossover Howardova Conana a Lovercraftova Cthullu zas až tak šíleným mišmašem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přece jenom hrdinný barbar na svých toulkách potkal nejednu potvoru, která by obyčejného člověka už navždy pronásledovala v nočních můrách. Ale jak se Polákoův Conan čte? Nakonec musí s oddechem konstatovat, že poměrně dobře. Nejde a u Conana asi nikdy nepůjde o kdovíjak "hoch" čtivo s filosofickým přesahem, ale dost pochybuju o tom, že by to u Conana od jakéhokoliv autora někdo čekal a vyžadaval. Co se týká myšlenkového obsahu Polák nijak nevybočuje z řady tvůrců, ale poměrně bohatě to vynahrazuje jedinečně temnou atmosférou, které do Conanova dobrodružství prosákla zároveň s Lovercraftovými bytostmi. TY jsou totiž ještě záhadnější a hlavně nelidštější než většina protivníků z nimž měl Cimmeřan zatím tu čest. Jenže Lovercraft by podle mě mnohem lépe do knihy zapadl, kdyby se její autor nechal proslulým mistrem strachu pouze inspirovat a nesnažil se ho mermomocí vecpat do Howardova světa. V něm totiž Cthullu a spol působí poněkud rušivým dojmem. Bohužel to není jediná slabina knihy. Mezi ty další patří povětšinou fádní akční scény, které jsou pouhým soupisem rozpolcených lebek a uťatých končetin a pak přílišná jednotvárnost celého příběhu, který se skládá ze tří části, přičemž každá z nich se odehraje podle stejného schématu: cesta za artefaktem(klíč od lodi Velkých, šípy na Rávánu) boj, odpočinek, cesta za velkým zlým čarodějem Rávánou, boj, Rávána utíká a tak pořád dokola, až na konci Rávána samozřejmě padne. Samozřejmě proto, že nestačil včas utéct. Nakonec ale nejde o špatné čtivo, Conan je ten drsný a nehrožený bojovník nenávidící magii, jak ho jeho fanoušci mají rádi a na ostatních postavách pramálo záleží, protože jde buď o potravu pro děla nebo o mágy na které Conan neustále nadává. To se týká zejméná Arheštiry, který Conana doprovází po celou cestu. AlAthin je na tom poněkud lépe a snaží se tvářit jako plnohodnotná postava. O charakterech protivníků netřeba hovořit, protože ti si vystačí s jedinou vlastností - touze po moci, popřípadě bezbřehou nenávistí. Ale i to ke Conanovi patří a těžko to považovat za chybu. Rozhodně jde o svěžý vítr do lehce zapšklých vod Conanovek, který by ale mohl dopadnou o dost lépe, ale zároveň i o dost hůře, takže si milovníci Conana mohou blahopřát k dalšímu dílu a my ostatní zadumat a zadoufat, že jednou přijde Conan Nadprůmerný.