…aneb, co se nevešlo do recenze. V recenzi samotné jsem nechtěl příliš srovnávat dvě v nedávné době vyšlé „pekloidní“ knihy, tak jsem svůj názor vyjevil alespoň zde. Díky Fantasyi jsem měl možnost přečíst si v minimálním časovém odstupu knihy Martina Moudrého Devátá sféra I. + II. a právě Kopřivův Asfalt. Obě knihy se z části odehrávají v pekle a oba autoři se v nejnovější Pevnosti, 4/09, objevili v článku Jiří Kulhánek & jeho učedníci. Pevnostní srovnání celé tvorby dopadlo lépe pro Štěpána Kopřivu a pokud bych měl srovnávat pouze obě výše zmiňované knihy, stal by se vítězem také Štěpán Kopřiva. Proč: Odpověď je jednoduchá, v jeho knize Asfalt je vše, co chybí Deváté sféře. Na rozdíl od Martina Moudrého se dokáže vyvarovat toho, aby opakoval stejné scény a používal podobné hlášky. Asfalt také neztrácí onu potřebnou stopu sebeironie a humoru. Pokud by se tedy Jiří Kulhánek rozhodl pokračovat ve vydávání svých knih stejným tempem jako doposud, tedy jedna za X let, mohl by se jeho nástupcem stát právě Štěpán Kopřiva. Ale vzhledem k tomu, že jeho knižní počiny jsou na tom podobně, se obávám, že musíme doufat v to, že se Martin Moudrý dokáže ve své tvorbě zlepšit a vyvarovat se opakovaných chyb. … a to je vše ;-)

Masakr!!! Výlečený alkoholik a bývalý velitel žoldáckého komanda Martin Kuffenbach zabalil svou kariéru a se svým parťákem a nejlepším přítelem Adamem Ostranskim se snáží chytit jako hlídači v supermarketu. Jenže normální život jim nebyl souzen, i když se do pekla zabíjení vracet nechtějí i přesto, že na ně život začal z vysoka... Znát co se skrývá pod rubem kšeftu(to pravé peklo), který je měl naposled dostat z neštěstí. Na rovinu musím přiznat, že tahle knížka pro mě minimálně stejným zážitkem jako hra s opravdovou panenkou od Mattela v mých dětských časech. Přinesla spoustu pocitů, které sem u četby ještš nezažil. Předevšim se ještě nikdy nepocítil z pouhého louskání stránek nutkání zvracet. Vědět jestli skutečné peklo je tak strašné, jako to Kopřivovo, nikdy bych nevystrčil paty z kostela. Navrh je nasoleno tolik brutální akce, až oči přecházejí, to už mě tak nedostalo, akcí to u nás umí roztočit leckdo. Málokdo však umí namíchat takové množství skvělých, surových a především k pošpinění spodního prádla vtipných hlášek. Za ty uděluju ještě extra hvězdičku i přes už udělené plné hodnocení. Mám hlášky moc rád. Ale nejpádnější eso z rukávu, které na nás Štěpán Kopřiva vytasil je styl, jakým se prolíná výše zmíněné s promyšlenými, filosofickými, a já se to nebojím řict, až intelektuálskými myšlenkami. Myšleno v nejlepšim slova smyslu. Kolikrát vidělo světlo světa mix perverzní nechutnosti, skvělého humoru a filosofického přesahu v jednom románu? Mnohokrát asi ne. Štěpán Kopřivo se projevil jako literární génius použitím žánru zvaný spllaterhorror. To by jeden vskutku nečekal