Existují lidé, co si nemohou pomoct. Bez nich by mohla být fantastika pouhým eskapismem. Namísto toho jsou tito lidé připraveni stvořit složitý, leč čtivý příběh plný filozofie, sociologických otázek, kritiky společnosti (nebo spíš společností) a najednou je po odpočinkové literatuře. Nespoutaní jsou toho dokonalým příkladem. Než se dostanete na konec této knihy, budete mít víc otázek než odpovědí, ale hlavně, začnete se dívat kolem sebe a přemýšlet, od kterého bodu tento konkrétní příběh přestal být pouhou science fiction.

Urras, planeta v mnohém připomínající starou dobrou Zemi, je v této době zredukována na pouhý důkaz nezdolnosti lidské potřeby nebrat na nic ohledy, nicméně paralely mezi pozemšťany a místními nejlépe shrnuje terranská velvyslankyně, když Urras označí za ráj. Urras je z větší části to, čím se autorka odkazuje k realitě čtenářů a čtenářek. Místo, kde bohatství a moc neznají hranic a kde se úspěch rovná jednomu z klasických důkazů o síle jednotlivce, prozřetelnosti velkého vůdce nebo nezdolnosti kolektivu. A kde všechny mocné státy netouží po ničem jiném než po růstu moci, bez ohledu na to, čím tuto touhu zdůvodňují.

V přímém kontrastu k Urrasu se nachází jeho měsíc, Anarres. Ten se před téměř dvě stě lety stal domovem nespokojených občanů, kteří zde založili anarchistickou utopii. Solidarita a absence formální vlády se staly jejich náboženstvím a pomohly jim přežít v relativně nehostinném prostředí. Pro Urrasany jsou Anarresané zaostalí barbaři, jejichž ženy připomínají ošklivé, chlupaté a nefemininní bytosti. Obráceně to funguje podobně, jen s důrazem na odlišné předsudky. Mezi oběma světy existuje minimální kontakt skrze nezbytnou výměnu surovin. Anarres existuje v izolaci před vesmírem, kdežto Urras by se moc rád stal důležitou součástí galaktického společenství. S důrazem na význam a moc takového členství, neboť nikdo nechce někam patřit jen proto, že to může být výhodné. Mnohem lepší než být součástí celku, je být nezbytnou částí téhož. A k tomu má Urrasu dopomoct geniální fyzik Ševek. Jediným problémem zůstává, že Ševek pochází z Anarresu a svou práci chápe jako službu lidstvu, nikoli nástroj k dosažení větší důležitosti.

Ursula K. Le Guin v pěti bodech

1. Narodila se roku 1929 v Berkeley v Kalifornii.
2. Vystudovala středověkou romantickou literaturu na Columbia University.
3. Ve svých fantasy a sci-fi dílech se často zabývá otázkami feminismu, psychologie či sociologie.
4. Za svou literární kariéru získala bezpočet ocenění, mj. ceny Hugo, Nebula a Lotus.
5. Mezi její nejlépe hodnocené patří román Levá ruka tmy z tzv. hainského cyklu.

Ševek je anarchista, který narazil na limity své společnosti. I Anarres je v zajetí předsudků a systému, byť tento existuje neoficiálně. Těžko lze očekávat pokrok, je-li třeba odvést práci na poli či jinde. A odlišovat se v komunitě znamená nebýt akceptován. A Ševek se nedokáže vzdát možnosti pokračovat ve svých objevech. Jediným východiskem se zdá být cesta na Urras, kde se z něj stává dvojí symbol. Nejprve jako geniální fyzik dokazující vyspělost tamní společnosti, později jako inspirace k ještě silnějšímu odporu obyčejných lidí vůči tamním elitám. Ať se objeví kdekoli, není Ševek (vyjma svých nejbližších) akceptován coby on sám. Vždy je definován něčím, čeho si daná společnost váží, přičemž zbytek jeho osobnosti je v tom lepším případě tolerován. Nenapravitelný snílek, náš vlastní geniální barbar, žijící důkaz, že kapitalismus je odporný…

Je vůbec možné v takovém případě někam patřit? A existuje něco jako dobro skrze slepou poslušnost? Urras má pro každého jedince přesně definované místo, pro ženy především. Bez ohledu na společenský status zde hrají roli pouhé ozdoby, případně dronů plnících funkce, které umožňují mužům věnovat se něčemu důležitějšímu (nejlépe to autorka ukazuje na pobavení vědců, když se jich Ševek ptá, kde jsou vědkyně). Anarres oproti tomu vypadá jako rovnostářská společnost. Všichni mají stejná práva a povinnosti. Ševekova matka (sama nadaná intelektuálka) ho opustila, protože nechtěla být matkou, což je v pořádku. Nicméně Ševek se i tak nemůže zbavit dojmu, že mu něco chybí. A jeho zploditelka se mu v pozdější době stane největším kritikem a opozicí jeho snah změnit anarreskou společnost, která funguje právě proto, že existuje v bublině. Neoficiální vládci tohoto světa se bojí kontaktu se sousedy, neboť jedině tak si mohou být jisti, že jejich hodnoty zůstanou neměnné. A shodou okolností největším Ševekovým dílem je zařízení schopné nadsvětelné komunikace.

Ačkoli větší pozornost Le Guin věnuje Anarresu, nesnaží se vykreslit jeden či druhý svět jako dokonalý. Spíše ukazuje na jejich kontrasty a lehce naznačuje, že možným řešením je poznávat a inspirovat se. Izolace vede ke stagnaci. Závěr knihy slibuje možnost změn v anarreské společnosti, aniž by čtenářům dopřál potěšení z jejich realizace. Záleží totiž na lidech, jestli budou schopni být lepšími. Ostatně, nic doopravdy nekončí, a není tedy možné ukázat na jakoukoli událost a říct: „Teď už to bude jenom dobré.“ Už jenom tím jsou Nespoutaní mnohem aktuálnější než kdy jindy.

• Ursula K. Le Guin: Nespoutaní
• Laser, 2024
• obálka: Michal Kuba
• překlad: Jakub Němeček
• 464 stran, 499 Kč (v e-shopu Fantasye již za 449 Kč)