Po Světle pulsaru a Záři supernovy přibyl na sklonku loňského roku do cyklu svěžích space oper jménem Vesmírná asociace třetí svazek. Spisovatel se tu drží již dříve načrtnutých linií, do knihy však tentokrát přimíchal prvky, z nichž zabolí oči.

Na počátku Jasu kvasaru se ocitáme šest let po konci předchozího příběhu. Po dvou mužských hrdinech, kteří vyprávěli první a druhý díl, se hlavní postavou nové knihy stává femme fatale celého cyklu, Natálie St. Pierre, tajná agentka křížená s vědkyní. Přesně v duchu svých předchozích osudů tu hraje trochu na všechny strany, což ji donutí dojít až na okraj vlastních sil. Tu a tam sice ukáže své emoce, nakonec se ale vždycky zatvrdí, prohodí nějakou tu vtipnou hlášku a pokračuje dál. Prostě Natálie, jak ji známe.

Rozhodnutí udělat vypravěčkou třetí knihy právě ji přišlo přirozeně – vedle obou předchozích hrdinů, kteří mimochodem hrají důležité role i v Jasu kvasaru, byla Natálie v Pitzmosových knihách vždy důležitou figurkou, a tak byla jen otázka, kdy na ni přijde řada. Zároveň však tato volba může ve čtenářích oprávněně vyvolávat obavy. Autor v charakterizaci svých hrdinů nikdy nebyl moc dobrý a pro jeho ženské hrdinky to platí dvojnásob. V Jasu kvasaru se to ukazuje v plné síle – místy sice Natálie působí jako sympatická praktická žena, ve vyhrocených situacích se však nechová příliš logicky, a to ani poté, co autor odhaluje některé její niterné motivace.

Nedá se svítit, Pitzmos Natálii dosud používal jako otravného otloukánka, který neváhá kohokoli zradit, a tím agentka zůstává i v nejnovější knize. S rolí hlavní hrdinky se toto nastavení nezdá příliš slučitelné.

Jako z konspiračních teorií

Stejně jako v minulosti však Natálie není nesnesitelná pořád, a tak si čtenář knihu i přesto poměrně vychutnává. Příběh totiž ubíhá podobně rychle jako v předchozích svazcích a opět se tu hraje o budoucnost Vesmírné asociace i Exosolu, přičemž rozbuškou je tentokrát skutečnost, že odkudsi z vesmíru na dějiště série upře své oko podivný kvasar. Jeho existence se však vzpírá všem fyzikálním zákonům a jako nádavkem se v souvislosti s jeho činností začnou dít podivuhodné věci, jimž se do cesty nezřídka připlete právě Natálie St. Pierre.

Aleš Pitzmos v pěti bodech

1. Narodil se v roce 1986 na Vysočině.
2. Absolvoval obchodní akademii v Čáslavi a nyní pracuje ve státní správě tamtéž.
3. Účastnil se několik literárních soutěží, v roce 2010 zvítězil v Ceně Karla Čapka v kategorii povídka.
4. Píše také pod pseudonymy Alec Palmer a Aleš Pospíchal, od roku 2008 už mu tak vyšlo celkem 9 knih.
5. Kromě literatury patří mezi jeho koníčky i astronomie, poslech dobré hudby a procházky se čtyřnohou kníračí kamarádkou Agi.

I příběhová linka však skýtá jistá úskalí. Zatímco úvod našlápne příběh zajímavým způsobem a následující pomalejší epizoda na opuštěné planetě příjemně rozbije stereotyp, v pozdějších částech začne autor do knihy přimíchávat nové prvky, nad nimiž se nedá než zvednout obočí. Zatímco v předchozích dvou knihách stály za rozuzlením elementy, které vycházely z klasických motivů space opery, jež autor opatřil svěžím nátěrem, v Jasu kvasaru jako by mu došla inspirace. Sáhnul totiž k jednomu z nejotřepanějších motivů vůbec – templářům.

Ačkoli kniha vrcholí velkolepým finále, které by za jiných okolností mohlo být výbornou tečkou za akčním románem z vesmíru, člověk si u nejnovějšího Pitzmosova díla spíš připadá, jako kdyby se najednou propadl do výplodů čísi konspirační mysli.

Dva kameny na krku

Jak již bylo zmíněno výše, i v Jasu kvasaru se autor drží toho, co mu v předchozích dvou knihách přihrávalo čtenářské body po hrstech – akční zápletky, tajemna, skákání z planety na planetu, okoukaných sci-fi prvků, které však staví do zajímavého světla. Tentokrát se však základními kameny knihy staly neuměle charakterizovaná, ne vždy sympatická hlavní hrdinka a konspiračně laděná zápletka celého příběhu. Samy o sobě by tyto prvky nejspíš nevadily, v součtu představuje však nejnovější svazek Vesmírné asociace jednoznačně nejslabší z dosavadních dílů.

Na rozdíl od nich se také netváří jako víceméně samostatný román, ale otevřeným koncem si nechává prostor pro další, možná poslední, titul. Otázkou však je, zda na něj budou čtenáři čekat po konci Jasu kvasaru s nadšením, anebo spíš z povinnosti, aby cyklus dočetli do konce.

• Aleš Pitzmos: Jas kvasaru (Vesmírná asociace 3)
• Brokilon, 2017
• Obálka: Lukáš Tuma
• 415 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)