Světlo pulsaru: Příjemná akční oddechovka, kterou přečtete na jeden zátah, Aleš Pitzmos: Světlo pulsaru
 |
Záchranář Desmond se omylem připletl ke krvavému incidentu na měsíci Io a najednou je z něj galaktický hrdina, který za zásluhy dostane místo velitele na výzkumné stanici kdesi v poklidném zapadákově. Jenže už cestou tam někdo zřejmě sabotuje přepravní loď a trable nepřestanou ani po příjezdu.
Demokracie lidstvu dlouho nefungovala. Místo toho ji nahradila vláda státních korporací, kterým velí mocná představenstva a jež běžného občana-spotřebitele masírují všudypřítomnou propagandou. Protože my jsme Vesmírná asociace. V takovém státním zřízení však přirozeně nevydrží všichni, a tak se před pětadvaceti lety odtrhla zločinecká Extrasolární společenství, aby vytvořila svaz bývalých kolonií Asociace.
Kolonisti jsou ovšem krvežízniví nepřizpůsobivci, a tak jim s mírumilovnou domovinou hlavního hrdiny Desmonda nestačila jedna válka a nyní zřejmě chystají další. Napřed ten děsivý incident na Io, teď možná sabotáž Desmondovy přepravní lodi, navíc všude číhá nebezpečí dvojitých agentů… Pořádná sci-fi oddechovka může začít.
Postavy, jak se na oddechové béčko sluší
Hrdinou Světla pulsaru je vlastně archetypální dobrák. Vojákem Asociace se proti přání svého otce nestal a vybral si záchranářskou profesi, kde může lidem život naopak vracet. Milovaná žena mu zemřela před čtyřmi lety a jeho malá dcerka tak vyrůstá s prarodiči doma na planetě Zemi. Teď se Desmond konečně rozhodl usadit a bystrou dívenku vychovávat sám, jenže přijde výhodná nabídka pozici velitele výzkumné stanice, a když hrdina vezme, všechno začne jít od desíti k pěti ještě před příletem. A zdá se, že všechno dokáže vyřešit právě jen on.
Ale Pitzmos v pěti bodech
- Narodil se v roce 1986 v Telči.
- Absolvoval obchodní akademii, pracuje ve státní správě.
- Účastnil se několik literárních soutěží, v roce 2010 zvítězil v Ceně Karla Čapka v kategorii povídka.
- Píše také pod pseudonymy Alec Palmer a Aleš Pospíchal, od roku 2008 už mu tak vyšlo celkem 8 knih.
- Kromě literatury patří mezi jeho koníčky i astronomie, poslech dobré hudby a procházky se čtyřnohou kníračí kamarádkou Agi.
I další postavy jako by vypadly z klasické béčkové sci-fi. Desmondův parťák Bok mluví nespisovně a hází jednu vtipnou hlášku za druhou, proti oběma zase stojí tajnůstkářští vědci, tajní agenti Kolonistů a jeden záporák-egomaniak. A protože ve vesmíru nesmí chybět ani křehké pohlaví, mihne se tu statečná kapitánka, rozverná umělá inteligence a především neskutečně sexy vědkyně, která ovdovělému Desmondovi zamotá hlavu hned na začátku.
Space opera nebo ne?
Podobně jako v případě postav, ani příběh jako takový nepůsobí zrovna dvakrát originálně, přesto autor zkombinoval jednotlivé prvky natolik zajímavě, že se čtenář rozhodně nenudí. Ve Světle pulsaru akce střídá akci, největší náboj však až do konce nesou hlavně všudypřítomná tajemství, která se před hlavním hrdinou jedno po druhém pomalu rozmotávají jako fraktály ramene spirální galaxie. Takřka všichni z hlavních hrdinů něco skrývají (někteří nevědomky) a mnoho z nich nejednou převlékne kabát. Některé dějové zvraty se sice dají očekávat dopředu, ani to ovšem knize na kráse nezpůsobí větší vady.
Potěší také Pitzmosův svět, který není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá, a má hloubku a historii, jež se postupně vynořuje na světlo společně s postupující zápletkou. Někteří sice mohou hudrovat, že se moc nejedná o space operu, když Desmond sotva vytáhne paty z jednoho solárního systému, není ale třeba stavit se k tomu tak negativně. Autor například schytává body k dobru za dobře promyšlené, zajímavé a přesně tak akorát vysvětlené technologie budoucnosti, které vždy bývaly jednou z hlavních opor žánru. Navíc na tento původně samostatný román v roce 2016 Pitzmos navázal velmi volným pokračováním Záře supernovy, kde už se z planety na planetu rozhodně skáče.
Méně naivity a bude to doma
Světlo pulsaru je velmi příjemná sci-fi oddechovka, která sice ničím zvláštním nepřekvapí, ale zároveň ji spolehlivě zvládnete přečíst na jeden zátah. Samotný autor už má pod různými pseudonymy na kontě několik knih, a tak píše čtivě a řadu úseků častých nehod debutantů zvládá obstojně – přesto se paradoxně tu a tam objeví momenty, kdy má člověk pocit, že čte spíše naivní prvotinu. Ať už jde o archetypální postavy, v zásadě primitivní nápad či některé dějové zvraty, chvílemi to vypadá jako lepší fan-fiction. Pak se ovšem zase vynoří lepší moment a kniha najednou šlape jako hodinky přesně tak, jak by měla. Když do budoucna autor vychytá začátečnické boty, vyroste tu nové slibné jméno české fantastiky.
- Aleš Pitzmos: Světlo pulsaru
- Brokilon, 2015
- obálka: David Hess
- 332 stran, 278 Kč (v e-shopu Fantasye již za 250 Kč)
