A je to tady znovu! Po souborném vydání trilogie Elénium se vrací David Eddings s pokračováním této dnes již legendární ságy. I druhé souborné vydání autorovy trilogie nesoucí název Tamuli je vskutku působivé, a to je řeč zatím pouze o vizuální stránce. A což teprve obsah!

Pokud vám po úvodních řádcích nezačala neznámá síla našeptávat: „Okamžitě mazej do knihkupectví!“, existují jediné dvě omluvy. Buď už Duhové paláce (mimochodem, tato kniha vyšla v češtině původně pod názvem Plamenné chrámy), Zářící a Skryté město máte doma a tím pádem souborné vydání nepotřebujete, nebo neznáte Davida Eddingse. Cokoliv dalšího jsou jen výmluvy, které by měly oddálit nevyhnutelné!

Kousek historie

Pro současného čtenáře může být jméno David Eddings opředeno tajemstvím. Tato legenda fantasy totiž zemřela v roce 2009 a kolem tohoto roku také vycházela jeho díla v češtině naposledy. Poděkujme proto nakladatelství Triton za velkou a mnoha odrostlejšími čtenáři vítanou poctu jednomu z autorů, kteří definovali žánr soudobé fantasy. Mimochodem, soudobé znamená v případě tohoto triptychu léta 1992–1994, kdy vyšla trilogie v originále; v českém překladu vyšla celá trojice v roce 1995.

Tamuli navazuje na předchozí trilogii Elénium, v níž jsme se poprvé mohli setkat s rytířem Sparhawkem a jeho přáteli stojícími na straně dobra, tajemným Bhelliomem, safírem ve tvaru růže disponujícím obrovskou magickou mocí a také nepřáteli intrikujícími proti říši i Sparhawkovi samotnému. Příběh zachycuje stejné hrdiny zanedlouho po událostech vylíčených v Eléniu. Hlavní zápletka je poměrně jednoduchá: v dalekém Tamuli se začínají dít prazvláštní věci. Ožívají hrdinové z legend a mýtické příšery, a vše směřuje k podněcování lidového odboje.

A protože Sparhawk si svými nedávnými činy udělal slušné renomé, vyžádá si jeho podporu sám tamulský císař. Nezbývá než znovu navléct své černé brnění prozrazující příslušnost k řádu pandionských rytířů a vydat se společně se svojí ženou, princeznou Ehlanou, a mnoha dalšími společníky na cestu za odhalením původce tohoto poprasku. Jak se brzy ukáže, nepřátelé nemají žádné skrupule a neváhají využít těch nejpodlejších triků, mezi které patří například oživování mrtvých. Sparhawk a jeho společníci díky tomu budou mít o zábavu postaráno.

Sám proti sobě

V první fázi se pokusím srovnat obě trilogie. V Tamuli je vidět v mnoha aspektech oproti svému předchůdci pokrok. Zatímco Elénium stálo víceméně čistě na osobě Sparhawka s velmi malým množstvím vedlejších linií, ve kterých by tento rytíř neměl prsty, nyní se již Edding nebál dát mnohem více prostoru a samostatnosti i dalším postavám. Nemějte ale strach, autor zvolil poměrně konzervativní postup: paralelních linií není příliš mnoho a navíc se prolínají tak, že není nejmenší problém se v nich zorientovat.

Druhým jasně viditelným posunem je, že kniha už nepůsobí jako klasická „roadmovie“. Schématická šablona dostaň se na místo, tam něco udělej a můžeš putovat dál je výrazně zredukována a děj knihy tak neskáče z místa na místo, jako tomu bylo doposud. Delší pobyt hrdinů v jedné lokaci s sebou nese i další průvodní jevy. Je jasné, že královna nebude stanovat pod širákem, ale na své cestě vykoná všemožné státní návštěvy, proto se množí politické intriky a státnické záležitosti. Také se ukazuje, že Ehlana umí v těchto věcech proklatě dobře chodit, čímž přivede k šílenství nejednoho upjatého úředníka. Tento talent sice projevila i v Eléniu, ale tam byla její postava ještě velmi mladá; navíc dostaly podobné „kratochvíle“ prostor až v samém závěru knihy.

K tomu přičtěme mnohé drobné změny svědčící o tom, že Eddings četl kritiky čtenářů a snažil se zlepšit věci, které mu byly vyčítány ze všeho nejvíc, a pracovat na sobě. Sice se jedná o malé, mnohdy sotva znatelné krůčky vpřed, ale je sympatické, že autorsky nestagnuje a nevykrádá sám sebe.

Některé aspekty naopak zůstávají neměnnými jistotami.

Tamuli je epická fantasy a zároveň typický představitel subžánru meč a magie – o obojí není v knize nouze. To samozřejmě znamená mnoho popisů a vysvětlování. Eddings se rozhodl jít na to chytře – popisy se snaží držet v rozumném rozsahu, aby výrazně nebrzdily děj knihy, a vysvětlování často propašuje do dialogů „jen tak mezi řečí“. Jeho vypravěčský styl tak působí svěže a svižně.

A když už byla řeč o dialozích – poslední, co od Tamuli můžete čekat, je vážnost. Děj je prošpikován mnoha vtípky, konverzačními přestřelkami a humornými momenty. Na druhou stranu nabízí i některá teologická a filozofická zamyšlení, protože Sparhawk je v kontaktu s bohy poměrně často. Tím rozhodně nemyslím, že by Sparhawk byl náboženský fanatik, jeho víra je i přes členství v řádu církevních rytířů poměrně vlažná, ale cestuje s inkarnací jedné z bohyň maskovanou za jeho dceru a Bhelliom věžní trollí bohy, se kterými se také je třeba čas od času domluvit.

Obě knihy jsou ale především velkolepé dobrodružství, kde se nešetří souboji a intrikami, a když je nejhůř, dojde i na magii. Koho by zajímaly nějaké popisy a vysvětlování, když si může užít tu pravou jízdu a zábavu, nápadité protivníky a hrdiny, pro které čest a přátelství znamená vše.

Na dlouhé cestě

Ve druhé fázi se naopak pokusím trochu zafilozofovat a srovnat Tamuli se současnou mainstreamovou fantastikou. Přece jen, od doby vydání uplynulo pěkných pár let (brzy to bude čtvrt století!) a žánr prodělal výrazný vývoj.

Stylu vyprávění jen těžko něco vytknout, ten je nadčasový a jedním slovem skvělý. V mnoha dalších aspektech je však cítit výrazný odklon od současných proudů. Dnešní divák i čtenář je mnohem otrlejší, než tomu bylo kdysi – nečekejte tedy žádné brutality, násilí, sex a krev, nebo dokonce umírání postav během příběhu, jak je tomu zvykem. Eddings rozhodně nestavěl svůj příběh na potřebě šokovat, a popravdě, nedovedu si představit, jak by byly takové „výstřelky“ v době vydání čtenáři přijaty.

Podobně je tomu i s akcí: dnešnímu čtenáři možná Tamuli přijde rozvláčné; doba je rychlá a pomalé a pečlivé budování světa a situace už se příliš nenosí. Sparhawk neskáče z bitvy do bitvy, občas dokonce použije rozum namísto násilného řešení… Zkrátka, staromódní chlapík.

David Eddings v pěti bodech

1. David Eddings se narodil 7. 8. 1931 ve Spokane, státu Washington v USA, a zemřel 2. 6. 2009.
2. Na svém kontě má mnoho fantasy sérií, které měly ve své době výrazný vliv na formování fantasy žánru. Většinu knih napsal ve spolupráci se svojí manželkou, ale její jméno se na přání nakladatele na obálkách nevyskytovalo.
3. Prvními ságami byly pětidílná série Belgariad a Malloreon. K těmto dílům byly později vydány ještě rozšiřující a doplňující texty, které dohromady tvoří další tři knihy.
4. Známé jsou také další série: třídílné Elénium a Tamuli; z další série Snící byly dokončeny pouze dva díly a zbylé dva zůstaly rozpracovány.
5. Mimo série vydal Eddings ještě fantasy Althalus. Na svém kontě má navíc tři mimožánrové knihy, z nichž v češtině vyšel pouze Pláč padlých andělů.

Co je však neobhajitelné a ani (na rozdíl od ostatních věcí) obhajovat nehodlám, je práce s postavami. Je jasně dáno, že všichni, kdo jsou se Sparhawkem, jsou dobří (až na jedinou výjimku, ale to by byl megaspoiler), všichni ostatní špatní. V podstatě neexistují žádné „šedé“ postavy, nejednoznační hrdinové nebo srábci měnící strany. Přitom právě v této rovině se dalo vyhrát si a zamotat děj…

Tamuli je zkrátka něco jiného, než na co jste pravděpodobně zvyklí. Pokud jste odkojeni moderní fantastikou a dál než ke Hře o trůny (ale vždyť já vím!) jste se nedostali, zřejmě vás tato klasika nenadchne. Na druhou stranu, pokud chcete nějaký mezičlánek mezi Pánem prstenů a právě moderní fantastikou, nebo jste milovníci klasické hrdinské fantasy, těžko budete hledat lepší knihu. David Eddings má totiž i po letech stále co nabídnout!

• David Eddings: Tamuli
• Triton, 2018
• Překlad: Adéla Bartlová
• Obálka: Dusan Kostic, Renata Brtnická
• 980 stran, 699 Kč (v e-shopu Fantasye již za 629 Kč)