Mare Barrowová naverbovala armádu novokrevných – obyčejných lidí s rudou krví, kteří se stejně jako ona narodili s nadpřirozenými schopnostmi, jež se snadno mohou rovnat moci vládnoucích Stříbrnokrevných. Pak se ale pro ně, svou rodinu i přátele musela obětovat, aby je zachránila, a teď je z ní spoutaný vězeň v králově kleci, zbavený svého blesku a bez jediné naděje na útěk.

Zatímco Mare je vězněná v paláci a mučená jak svými vězniteli, tak vlastními vzpomínkami na všechno zlé, co se jí v životě stalo nebo co provedla, Šarlatová hlídka spolu s královým bratrem Calem pokračuje v práci. I bez Mare nadále postupují s odbojem, aby strhli vládu Stříbrnokrevných a zrádce Mavena, a dostávají se stále blíž. Cal je navíc připravený udělat naprosto cokoli, aby Mare zachránil. Ta se ovšem mezitím musí vypořádat se vším, co si na ni Maven, současný král a muž, kterého kdysi milovala, vymyslí…

Autorka ve třetím díle pozměnila svůj dosavadní formát a k pohledu Mare, ze kterého byly vyprávěny předchozí dva díly, přidala pohledy dalších postav. Kapitoly mapující situaci kolem Mare zůstávají pochopitelně i nadále těmi nejdůležitějšími a nejčastějšími, ale pro potřeby příběhu Victoria Aveyard připojila i kapitoly z pohledu novokrevné Cameron, aby ukázala, co se děje v Šarlatové hlídce, a ke konci knihy se čtenáři seznámí dokonce i s myšlenkovými pochody Mavenovy nové snoubenky Evangeline, která zaručeně všechny čtenáře pořádně překvapí a přinutí je vůči ní pozměnit jejich dosavadní stanoviska. Pro spoustu lidí se tento znenadání přetvořený formát může řadit mezi mínusy, ale s objektivním náhledem budou muset uznat, že to bylo pro příběh nezbytné.

Když už se ale autorka rozhodla do knihy přidat pohledy i dalších postav, určitě by – obzvlášť v tomto díle – spousta čtenářů ocenila kapitoly Mavena. Ten se totiž v Králově kleci předvedl jako ještě mnohem komplexnější postava než doposud. Autorka se pořádně ponořila do zkoumání jeho psychické stránky a zlomené duše, až si čtenáři nebudou jistí, jestli ho mají i nadále nenávidět, nebo ho litovat a přát mu dobrý konec. Pokud by to však mohli zkoumat přímo z jeho pohledu a ne pouze zprostředkovaně přes jiné postavy, určitě by to knize přidalo na čtivosti, protože Maven je svou nevyzpytatelností rozhodně jednou z nejzajímavějších postav této série. Čtenáři nikdy neví, co od něj očekávat, protože to mnohdy neví ani on sám.

Victoria Aveyard v pěti bodech

1. Narodila se a dětství strávila v East Longmeadow v Massachusetts.
2. Vystudovala scenáristiku na Univerzitě Jižní Kalifornie.
3. Dnes se živí psaním knih a příležitostně i scénářů.
4. Rudou královnu, první díl série, napsala během půl roku, kdy byla po škole nezaměstnaná a žila zpátky u rodičů.
5. Je hrdá na to, že zvládla jízdu na koni v horách v Montaně a dokázala jet z Londýna do Edinburghu bez GPS navigace.

Předchozí díl většinu fanoušků série hodně zklamal, jelikož se ukázal jako typický vycpávkový díl, ve kterém se v konečném výsledku téměř nic nestalo. Králova klec sérii sice trochu vylepšuje image, ale až tak od poslední třetiny. První dvě třetiny knihy jsou totiž pouhým popisem zajetí hlavní hrdinky, což po určitém počtu stránek hodně rychle přestane bavit. Čtenáři se tak musí dostat asi přes tři sta stran, než se v příběhu konečně začne dít něco zajímavého a akčního, co je přiměje chtít pokračovat ve čtení. Na skvělou poslední třetinu má jistý vliv i již zmíněný vypravěčský pohled Evangeline, která má velkou šanci se po tomto díle stát jednou ze čtenářových největších oblíbenkyň.

Skóre série po jejím slabém druhém pokračování zvyšuje i samotná Mare. Z té se totiž v předchozím díle začala stávat arogantní, sobecká a vyloženě nesympatická generálka, která si od čtenářů vysloužila pouze samé antipatie. V tomto díle se ukázalo, že její předchozí vývoj byl skutečně autorčiným záměrem, protože v Králově kleci nechala Mare si během svého věznění uvědomit, jak špatně se dřív chovala a jaké chyby udělala, až se začala dostávat zpátky na tu správnou kolej. I tak to ale stále není ta stará známá Mare z prvního dílu a je otázkou, jestli se jí vůbec ještě někdy může stát.

Pozitivem knihy je určitě i její propracovanost. Svým dějem sice i nadále zůstává nejčtivější Rudá královna, první díl série, ale na způsobu psaní je vidět, že se autorka díl od dílu vypisuje a zlepšuje. Věty už nejsou tak strohé a i samotný fiktivní svět dostává více prostoru než doposud. Závěr knihy je, jak už bývá u této autorky zvykem, otevřený a láká na poslední díl. Samotný zvrat na konci však není nijak překvapivý. Pokud budou čtenáři při čtení pozorní, uvidí ho přicházet.

• Victoria Aveyard: Králova klec (Rudá královna 3)
• CooBoo, 2017
• Překlad: Alžběta Kalinová
• Obálka: John Dismukes
• 502 stran, 369 Kč (v e-shopu Fantasye již za 332 Kč)