Když se řekne Terry Pratchett, snad každý fanoušek fantastiky si okamžitě vybaví Zeměplochu, podivuhodný svět obydlený desítkami nejroztodivnějších postav a postaviček vždy připravených čtenáře rozesmát a pobavit. Jméno tohoto úspěšného anglického autora znají i ti, kteří jinak fantasy vůbec nečtou. Jeho cyklus se totiž během let stal fenoménem, který překročil hranice žánru a zasáhl milióny čtenářů (a posléze i diváků) po celém světě od dítek školou povinných až po senilní starce, kteří sice hned zapomínají, co se dělo na předchozí stránce, ale to jim vůbec nebrání v tom, aby se s buldočí neúnavností prokousávali k závěru.

Ani se přitom nechce věřit, že loni uplynulo už 25 let od doby, kdy se objevila první zeměplošská kniha – Barva kouzel. A není to jediné jubileum, kterým se může rok 2008 pochlubit. Otci a Stvořiteli Zeměplochy Terrymu Pratchettovi bylo loni kulatých šedesát let. A jistým způsobem je symbolické, že šedesátku oslavil i jeho český zvěstovatel a vykladač Honza Kantůrek. (V této neuvěřitelné shodě náhod mají jistě prsty všichni zeměplošští bohové.) No a aby náhod nebylo málo, loni to bylo patnáct let, co Barva kouzel vyšla poprvé i u nás.

Ke všem těmto výročím, ale hlavně čtenářům pro radost, připravilo nakladatelství Talpress lahůdku – souborné vydání prvních dvou zeměplošských knih Barva kouzel a Lehké fantastično ve vázané podobě pod všeříkajícím názvem První příběhy Zeměplochy. Kniha je přitom exkluzivním kouskem, který potěší srdce každého bibliofila, a nejen je. Na obálce je dosud nepoužitá ilustrace Paula Kidbyho, uvnitř úvodní slovo autora včetně jeho podpisu a i překlad je zrevidovaný a upravený. To vše přímo vybízí k tomu, abyste knihu otevřeli a znovu začali prožívat podivuhodná dobrodružství bizarního mužíčka v plandavém čarodějnickém hávu, který má na klobouku pro snadnější identifikaci vyšité slovo MÁK…

Ačkoliv, když o tom tak uvažuji, za vše zcela jistě může prazvláštní cizinec, který jednoho dne vystoupil z lodi v ankh-morporkském přístavu spolu se svým velkým cupitajícím zavazadlem a kapsami plnýma zlata. (Je až s podivem, v jak mnoha případech mohou za vše zlé cizinci. Asi to bude jejich osud.) Ten cizinec se jmenoval Dvoukvítek a právě přicestoval z Agateánské říše. V Ankh-Morporku si hodlal splnit velký sen a prohlédnout si dvojměstí, tak opěvované příběhy a písněmi. Dvoukvítek se tak vlastně stává prvním ankh-morporkským turistou. Ovšem prohlídka tohoto supermaxidvojměsta se lehce může stát velmi nebezpečnou záležitostí. Obzvláště pokud má již zmíněný cestovatel kapsy plné zlata a nijak se tím netají.

Zdá se totiž, že hodnota zlata v Agateánské říši a Ankh-Morporku je naprosto odlišná, takže si Dvoukvítek vůbec neuvědomuje, co ukazováním svého bohatství způsobuje. Zvlášť když, neznaje místní řeči, spoléhá jen na příruční slovník. Naštěstí pro něj, a naneštěstí pro Mrakoplaše, narazí v hospodě právě na Mrakoplaše, který je sice poměrně neschopný mág, ale má nadání pro jazyky. Proto si ho najme jako svého průvodce. Mrakoplaš ovšem záhy pochopí, jak nebezpečné je cestovat s Dvoukvítkem, a jako správný zbabělec se okamžitě pokouší zdekovat. Jenže dostane nůž na krk, a proto mu nezbývá nic jiného než se snažit svého „turistu“ ochraňovat. A tak začíná šílená výprava, během níž se dějí neuvěřitelné věci…

V druhé knize nazvané Lehké fantastično Mrakoplašova dobrodružství pokračují v ještě šílenějším duchu. Celá Zeměplocha se ocitá na pokraji zániku. Hrozí jí srážka se škodolibě rudou hvězdou. A zachránit ji nemůže nikdo jiný než Mrakoplaš. Ten má totiž v hlavě stále jedno z osmi Velkých zaklínadel, po jejichž přečtení může být svět zachráněn. Existují ovšem mágové, a není jich zrovna málo, kteří by to zaklínadlo rádi získali pro sebe, přičemž jsou z tohoto důvodu odhodláni Mrakoplaše zabít. A tak náš hrdina musí využít všech svých schopností, a hlavně neschopností, aby se z této šlamastyky dostal. Naštěstí v tom není sám. Ku pomoci je mu opět Dvoukvítek, dále pak stárnoucí Barbar Cohen a obětní panna Bethan…

Už v těchto dvou knihách se naplno projevuje to, co se později stalo pro Pratchettovu tvorbu typickým. Ohromující smysl pro humor a cit pro absurditu, bezbřehá fantazie, která mu umožňuje představit si a následně i převést do textu nejšílenější obrazy a nejbláznivější dialogy, mu daly do rukou strašlivé zbraně, jež čtenáře zcela odzbrojí a přimějí ho k salvám smíchu. Pratchettovy příběhy hýří vtipy a žertíky, jejichž břitkost podporuje hojné využívání ironie a sarkasmu. Autor přitom rád a často převádí to, co vidí kolem sebe, do vymyšleného světa, aby to tam příslušně zveličil a pokroutil, což mu umožňuje dosytosti se vysmát všem absurditám a malostem dnešní doby.

Mrakoplaš patří k prvním, a podle mě nejlepším postavám, jaké Terry Pratchett vytvořil. Nevýrazný, popletený človíček v plandajícím hávu, který je stejně neschopný jako zbabělý, je jakousi hříčkou osudu. A jako takový je téměř ideální protagonista nejbizarnějších a nejsměšnějších eskapád (ačkoliv on sám to tak nevidí). Ale přece jen ho není radno odepisovat předem. Protože přes všechny své nectnosti a neschopnosti má neobyčejný talent. Talent přežít děsivé události, které se na něj valí. A přes všechny šaškárny a klauniády občas, ale jen občas, probleskne něco mnohem většího. Něco, co z něj dělá mnohem hlubší postavu, než by se mohlo zdát. Z jistého pohledu je to totiž rozumný a pragmatický člověk. Některé z jeho hlášek a komentářů mají dokonce téměř platnost citátů starých filozofů. Narodil se ovšem do špatného příběhu. A tak jeho primárním cílem zůstává pobavit čtenářské publikum, což se mu daří více než dobře.

• Terry Pratchett: První příběhy ze Zeměplochy
• překlad: Jan Kantůrek
• obálka: Paul Kidby
• vydal: Talpress, Praha 2008
• 480 stran / 399 Kč