S první podzimní sněhovou bouří přichází do jednoho švýcarského horského údolí moróza – snad atmosférický jev, ale spíš něco mnohem víc – stav, v němž sám svět pláče dušemi zemřelých. A pronásleduje živé. Do údolí tehdy z hor schází sám ďábel.

Přiznání z počátku: na Echo jsme se těšili jako na málokterou knihu. Po úchvatném zážitku z předchozí autorovy knihy HEX to na něj bylo zatraceně dlouhé čekání a nezbývá než doufat, aby se Echu dařilo dost dobře a na překlad dalších knih jsme čekali jen chvilku. Protože Heuvelt to zase zvládl!

Mrazivá horská zima čtenáře ovane již v prologu, nabízejícím scénu možná hororově klasickou, ale zato mistrně vystavěnou. Nečekejte ale po něm další nálož lekaček a nervy drásajících scén. Ne, Echo se začne rychle proměňovat. A s neustálou transformací nepřestane až do samotného konce.

Ten je ostatně tak velkým žánrovým odklonem (přesto perfektně sedícím ke zbytku knihy), že z pozice recenzenta člověk zápasí mezi potřebou knihu komplexně představit a snahou čtenáři dopředu příliš nevyzradit. Ale here goes nothing, jak by mohl prohlásit hlavní hrdina Sam, prokládající své vyprávění v nizozemštině (češtině v překladu) mnoha hláškami ve svém rodném jazyce.

Echo představuje knihu mnoha tváří a podob. Jde o horor, samozřejmě, ale strach a hrůza tu zdaleka nehrají jedinou a možná ani hlavní roli, jako tomu bylo v případě klasičtějšího HEX. Nalézá se tu totiž také vášeň. Lítost. Nenávist. A láska.

Echo je jedna velká love story. Člověk nemusí ani číst mezi řádky, celá kniha totiž přímo křičí nádherné vyznání autora vůči jeho životnímu partnerovi. Thomas Olde Heuvelt je horolezec, stejně jako druhý z knižních protagonistů Nick, a už sledovat jeho duši na dlani na sociálních sítích je nádherně osvěžující – co teprve ve formě téměř pětisetstránkové epické milostné písně.

Kromě lásky k člověku je tedy kniha také o lásce k horám. Nebo spíš o fascinaci jimi. Až posedlosti. A úctě k těmto geologickým velikánům, kteří jako by snad měli vlastní duši, myšlenky, záměry…

A je také o tom, jak si celý život vláčíme démony z temných zákoutí dětství, a na čem opravdu záleží, je to, jak se k nim postavíme, když nás v dospělosti – v plném denním světle ratia – doženou.

Autor střídá několik vypravěčů a forem vyprávění – většinou deníkové záznamy jednoho či druhého z ústředního partnerského dua. Mění tón, mistrně evokuje skutečné vyjadřování, skutečný svět současné mladé generace, občas narušuje čtvrtou stěnu. Kniha díky tomu působí nesmírně dynamicky, a přes její tloušťku stránky mizí pod rukama neskutečně rychle.

A hluboko v duši vám zůstane neurčité prázdno. Takové to, které se ozývá, když se vrátíte z lůna přírody, kde jste ze sebe shodili všechen zbytečný nános běžných dní a znovu-objevili sama sebe. Když se vrátíte z hor. A to prázdno vás volá, potřebuje naplnit, vyzývá vás k tomu se co nejdříve vydat zpátky na cestu. Zpátky na vrchol. Sejdeme se tam.

• Thomas Olde Heuvelt: Echo
• Argo, 2023
• překlad: Veronika Horáčková
• 472 stran, 598 Kč