Tak charakterizuje hlavního hrdinu své nejnovější knihy Zloděj těl skotský spisovatel a fantasta William King, který své příběhy už zase spřádá v naší stověžaté matičce Praze. Ostatně, sám se hrdě hlásí k trvalému „postižení“ příběhy meče a magie (sword & sorcery), jehož předním představitelem je právě Robert E. Howard, duchovní otec takových borců jako Kane, Kull či Conan. A právě proto Kormak kráčí v jejich stopách. Vždyť je to přece hrdina, který se při svých misích toulá světem, loví monstra, bojuje se zlými čaroději a příležitostně potkává krásné dívky…

Ale podobné věci přece často dělá i Geralt. Není tedy Kormak jakousi vaší odpovědí na bělovlasého Zaklínače?
Hodně českých přátel mi skutečně knihy Andrzeje Sapkowského vřele doporučovalo, ale před tím, než jsem napsal Strážce úsvitu, první Kormakův příběh, jsem žádnou z nich nečetl. V Kormakovi jsem chtěl sice vytvořit postavu, která by byla skutečným lovcem monster, ale přesto si nemyslím, že je mojí odpovědí na Zaklínače. Je to spíše rytíř, který je vázán slibem člena mnišského válečnického řádu.

Když už mluvíme Zaklínači – několik knih z jeho ságy konečně vyšlo i v angličtině. Jak vás znám, určitě jste je četl. Jak dopadla srážka vašich představ o Geraltovi s realitou?
Přečetl jsem dvě knihy a těším se na třetí. A opravdu jsem si je obě užil stejně jako počítačovou hru.

To mě těší. Ale zpátky ke Kormakovi. Jaká byla cesta od Strážce úsvitu ke Zloději těl?
Dopsal jsem Strážce úsvitu a teprve pak si uvědomil, že jsem vlastně příběh začal vyprávět uprostřed. A že tedy budu potřebovat nějaký začátek, který by ukázal, proč je Kormak na výpravě proti monstrům. Postava i svět samotný ještě „voněly“ novotou, takže jsem je plánoval tak trochu rozvinout v sérii povídek. No, a tyto povídky se nakonec přetavily ve Zloděje těl.

A jak moc se za těch pár let Kormak změnil?
Nepříliš – zamyslel jsem trochu hlouběji nad jeho minulostí stejně jako nad historií světa, takže jsem si ujasnil a uspořádal myšlenky a nápady. Postava zůstala v podstatě stejná – čestný muž s temnou minulostí, vyzbrojený magickou zbraní, jež byl vyslán, aby čelil monstrům a bestiím, jež stále ještě existují na hranicích lidského světa. Ta pauza byla užitečná, protože mi dala čas přemýšlet o tom, kam bych chtěl tuto sérii směřovat. Pokusil jsem se vrátit ke kořenům žánru meče a magie. Znáte to – muž s mečem, který bojuje s čaroději a monstry. Snažil jsem se také postihnout onu elementární drsnost a ponurost příběhů hrdinů sword & sorcery, kteří mě v mládí tak ovlivnili – Howardův Conan, Wagnerův Kane či Moorcockův Elrik.

„KORMAKŮV SVĚT TROCHU PŘIPOMÍNÁ STŘEDOZEMI, KDYBY JÍ MÍSTO TOLKIENA VYTVOŘIL HOWARD.“

Můžete tedy prozradit více o Kormakově světě?
Tento svět tak trochu připomíná Středozemi, kdyby jí místo J. R. R. Tolkiena vytvořil Robert E. Howard. Jak už jsem řekl, usiloval jsem o něco ve stylu románů meče a magie z mého mládí, které byly temné a zároveň realistické. Magie zde byla mnohem slabší než v moderních fantasy románech, a já jsem se ji pokusil přidat na tajemnosti a děsivosti. Je tu také hodně nadpřirozených bytostí, obvykle označovaných jako Pradávní, které mají magické schopnosti, a lidem nejsou přátelsky nakloněny. Jsou podobné všem těm trollům, zlům duchům či démonům, které můžete nalézt ve folklóru. Některé z těchto bytostí jsou laskavé, jiné vrtošivé a spousta jich je naprosto zlých a zkažených. Kormakova práce je zajistit, aby moc neškodily a neubližovaly.

Kormak na toto práci ovšem není sám, je členem Řádu úsvitu…
Řád úsvitu je mnišským bojovým řádem ve stylu templářských rytířů. Teoreticky nejsou závislí na žádném království a stejně tak teoreticky je jejich úkolem chránit lidstvo před nadpřirozenými bytostmi. Mají vlastní pozemky, vlastní kapituly i malou soukromou armádu přísežných bratří. Jejich elitní silou jsou Strážci, kteří jsou vybaveni magickým čepelemi ukovanými trpaslíky, a jsou vysíláni bojovat s monstry, zlými čaroději a každým, kdo se protiví vůli řádu. Jako tomu bylo u mnoho jiných náboženských řádů, i oni se poněkud odchýlili od původního záměru, a nyní mají reputaci nájemných vrahů, která je bohužel přinejmenším částečně oprávněná.

Jaký je v tomto směru Kormak?
Kormak není typickým představitelem Strážce. Ti jsou většinou rekrutování ze synů chudší sunlanderské šlechty. Kormak je cizinec, barbarské dítě z aquileiské vesnice zničené Pradávným, které bylo zachráněno Strážcem a vychováno v Mount Aethelas, největším klášteře Řádu. Ten se stal jeho domovem, kde byl už od raného věku cvičen, aby sloužil záměrům Řádu. Kormak měl silnou motivaci, protože Pradávný, který zničil jeho vesnici, prohlásil, že se jednoho dne vrátí a zabije ho. Tato slova ho dovedla k tomu, aby exceloval. Je pravděpodobně nejtvrdší a nejdrsnější Strážce své generace, a jedním z nejlepších šermířů známého světa. Má také impozantní magické vybavení. Pokud ale tohle vše pomineme, Kormak je klasickým tuláckým hrdinou ve stylu sword & sorcery.

Jednou ze základních třecích ploch v Kormakově světě je náboženský konflikt mezi vyznavači Slunce a Luny. První z nich se obvykle prezentují jako ti dobří, zatímco na ty druhé zbývá role zlých. Je to ale skutečně tak?
Stejně jako ve skutečném životě jsou dobří i zlí na obou stranách. Vyznavači Luny byli původní obyvatelé Starých království, kteří uctívali nebo si přinejmenším usmiřovali Pradávné. Vyznavači Slunce mají odlišnou víru. Jsou to potomci Solari, kteří přišli z druhé strany oceánu, když se Impérium Pradávných zhroutilo v občasné válce. Zahnali Pradávné, podrobili jejich národy, a začali šířit svou víru. Posléze se jejich impérium zhroutilo, podobně jako to udělala Římská říše. Od té doby vypuklo několik povstání i náboženských válek, a příslušníci obou věrouk založili nové státy. Do jisté míry se vztahy mezi těmito vírami podobají vztahu mezi křesťanstvím a pohanstvím či mezi křesťanstvím a islámem ve středověku a později. Celá ta věc je ale mnohem komplexnější, protože samotní Pradávní nepohlížejí na lidi stejně. Někteří jsou velmi zlí, ale jiní na lidi pohlížejí jako na své zbloudilé děti. Mnoho z nich stále aktivně zasahuje do dění světa.

„PŘEDSTAVTE SI HOWARDOVY RUDÉ HŘEBY ODEHRÁVAJÍCÍ SE V TOLKIENOVĚ MORII.“

Budete dále pokračovat v psaní Kormakových příběhů? Možná by si už zasloužil plnohodnotný román.
Další dvě Kormakovy knihy už jsou hotové a já právě pracuji na třetí. V Defiler of Tombs, který by měl v angličtině zanedlouho vyjít, má Kormak pronásledovat nekromancera skrz zemi prokletou prastarým Temným pánem tak, že je nyní plná nemrtvých. Ve Weaver of Shadows se ocitá uprostřed války mezi lidmi a elfy, přičemž se pokouší zastavit šíření masívní stínové nákazy Elfwoodem. A Taker of Skulls zachycuje Kormaka uvězněného ve starověkém hlavním městě Pradávných, kde poslední přežívající trpaslíci bojují proti hordě monster. Představte si, že by se Howardovy Rudé hřeby odehrávaly v Tolkienově Morii a nebudete daleko od pravdy.

Kormakův svět je velmi temný a brutální. Nedá mi to, abych se nezeptal – Je tu nějaká podobnost či inspirace světem Warhammeru?
Podobně jako Warhammer i já jsem se pokoušel realisticky zobrazit středověký svět, ve kterém existuje magie a nadpřirozené bytostí. Velmi odlišně však zacházím s náboženstvím. Kormakův svět je mnohem více středověký než Warhammer, podobný Evropě z dob křížových výprav. Warhammer se spíše blíží Evropě během renesance.

Když už jsme zmínili Warhammer – před nedávnem jste se do tohoto světa vrátil. Jaký to byl pocit?
Velmi příjemný. Ten svět znám jako své boty a vždy jsem ho měl rád.

Vaše první kniha po návratu – Blood of Aenarion – je příběhem Tiriona a Teclise. Proč jste si vybral právě toto téma?
Přísahám, vždy jsem vždy chtěl napsat tento příběh. Už když jsem někdy před dvaceti lety psal originální Warhammer High Elf Army Book, přemýšlel jsem o tom, že bych velice rád napsal jejich příběh. No, a konečně je to tady!

Můžete tedy prozradit něco více o sáze Tyriona a Teclise?
Tyrion a Teclis jsou dva elfí bratři, z nich jeden je mocný válečník a druhý velký mág. Jsou to pravděpodobně největší hrdinové moderního věku Warhammeru. První trilogie vypráví příběh o tom, jak se stali tím, čím jsou, přičemž je sleduje od dětských let skrz velkou válku s Temnými elfy. To zahrnuje vražedné démony, temné elfy a spoustu dobrodružství. Jejich příběh má mnohem blíž k epické fantasy než Gotrek a Felix, kteří byli spíše párem potulných hrdinů. Tyrion a Teclis stojí o dost blíž zřídlům moci ve světě Warhammeru.

„VŠE, CO JSEM MUSEL UDĚLAT, JE VYPRÁVĚT JEJICH PŘÍBĚH.“

Blood of Aenarion měla mezi čtenáři ohromující úspěch. Kniha byla dokonce nominována na Cenu Davida Gemmella Legend. Potěšilo vás to?
Jistě, obě postavy byly už předtím velmi populární ve hře, a elfové jsou obecně mezi hráči oblíbení. Elfové také patří mezi ústřední postavy v mytologii světa Warhammeru. Takže vše, co jsem musel udělat, je vyprávět jejich příběh.

Vrátil jste se také do světa Warhammeru 40 000. Co vás fascinuje na tomto světě?
Je velmi odlišný – je to vlastně military sci-fi s prvky fantasy. Nemyslím si, že by se mi hodně světů líbilo tolik jako tento.

Takže co řeknete o vašem novém cyklu z Warhammeru 40 000 – Macharian Crusade?
Knihy sledují osudy tří přátel z Úlového světa, kteří vstupují do služeb velkého císařského generála Machariana právě v době, když generál začíná svou křížovou výpravu za znovuobnovení Impéria po věku Rozkolu. Ti tři přátelé ukáží krutou a děsivou válku v 41. století očima obyčejných vojáků.

A nyní klasická otázka – co připravujete do budoucna? Na co se můžeme těšit?
Dokončil jsem druhou Macharianovu knihu a pracuji na čtvrté knize s Kormakem. V blízké budoucnosti mě čekají další romány s Tyrionem a Teclisem a další román ze světa Terrarchů. Jak vidíte, jsem velice, velice vytížený.

Navíc jste šťastný otec malého Billa. Jaký má takové malé dítě vliv na vaši funkci spisovatele?
Malý Bill je velmi roztomilý, ale také zničující, proto jsem si musel pronajmout kancelář, jinak bych asi svou práci nedokončil. Myslím, že začnu psát knihy meče a magie pro děti – Babyhammer. (smích)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).