Technologie se nezadržitelně řítí dopředu, přináší nové možnosti a s nimi i zkušenosti. Komu je současná realita málo, může se ponořit do té virtuální – vývoj neustále chrlí novinky a vylepšení, od virtuální helmy až po haptické rukavice. Není divu, že i literatura se přizpůsobuje novému trendu, který otřásá světem. Po úspěšném románu Ready Player One se pomaličku začínají objevovat další vlaštovky, které přináší vizi budoucnosti, kde se reality protínají v jednu.

Třicátá léta jednadvacátého století. Doba působení ve VIRTu se omezuje na 4 hodiny denně. VIRT – virtuální realita, do které se prostředním herní kabiny dá dostat – je výdobytkem moderní doby. VR se stala každodenní rutinou, kde se obyčejní, znudění lidé stávají jinými a přesto zůstávají sami sebou. Mohou se stát rytíři, elfy, bojovníky – stačí si jen vybrat tu správnou online hru.

Omezení doby, kdy mohou uživatelé plně využívat možností VIRTu, se zkracuje poté, co se jako lavina začíná šířit nebezpečný fenomén takzvaného vtažení. Hráči se zkrátka digitalizují do hry, kterou momentálně hrají. Jejich tělesná schránka upadne do kómatu, zatímco vědomí a veškerá osobnost dále existuje ve hře, přičemž si hráč plně uvědomuje svou existenci. Vtažení je nevratné a bylo nutné přijmout příslušná opatření, aby se omezil počet nechtěných digitalizací.

Pro některé vtažení není vnímáno jako katastrofa, ale jako možné vysvobození z reality. Těžce nemocní nebo kriminálníci na útěku vítají možnost dále žít ve světě, kde je smrtelná diagnóza nebo ruka zákona nemůže dostihnout. Gleb je jednou z těchto výjimek – má před sebou jeden měsíc života, který rozhodně nehodlá strávit přípravami na svůj konec.

Dmitrij Rus v pěti bodech

1. Pochází z Ruska.
2. Byl nominován na ruskou literární cenu Start.
3. Jiný svět je jeho první novela.
4. V současné době má série Hraju, abych žil sedm dílů a plánuje se další.
5. V Rusku pro jeho knihu vytvořili nový žánr – LitRPG.

Podobně jako Ready Player One se i Hraju, abych žil věnuje propojení dvou realit v pokročilé budoucnosti – té skutečné a té virtuální. Autor Dmitrij Rus se rozhodl více ponořit do online světa než do toho skutečného. Fenoménu vtažení, lákavé udičce, kterou nadhodil pro nadšené čtenáře, se v knize překvapivě moc nevěnuje. Kniha je psána poněkud experimentální formou, kdy čtenář může mít pocit, že spíše sám hraje hru, než aby četl knihu.

Styl, jakým je kniha psána, nemusí sednout každému. Čtenář krok po kroku sleduje, jak Gleb hraje fantasy hru Jiný Svět. Na začátku je obsaženo nezbytné a zdlouhavé levelování, včetně úmorného zabíjení monster. Nastavování nových skillů, přerozdělování dovedností, získávání zkušeností, úvahy nad povoláním postavy. Pro časté hráče, obeznámené s principem MMORPG her, může být kniha vítaným překvapením; pro čtenáře, který není vášnivým hráčem, a hry mu nic neříkají, může být prokousání se tímto úvodem poměrně náročné. Sama kniha v zadní části obsahuje celkem dlouhý slovníček pojmů, který vysvětluje jednotlivé slangy ze světa her.

Druhá část knihy naštěstí nabírá rychlý spád a odpadá i pocit, že místo čtení se čtenář stál hráčem. Nakonec se děj rozjede tak rychle, že stačí otočit pár stran a přijde konec, lákavě otevřený a zvoucí k přečtení dalšího dílu (na který si zatím čtenáři v České republice budou muset ještě počkat). Hraju, abych žil lze doporučit skalním fanouškům her, novodobé technologie a odvážným čtenářům, kteří se nezaleknou přemíry herních výrazů.

• Dmitrij Rus: Jiný svět (Hraju, abych žil 1)
• Fragment, 2017
• Překlad: Václav Štefek
• 334 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)