Představovat Stevena Eriksona je pro většinu čtenářů nošením dříví do lesa. To, že se po deseti dílech Malazské knihy padlých tento autor vrací zpět do světa Malazu, jen o mnoho let před událostmi své bestselerové série, také není žádná novinka, vždyť Pád světla je již druhým dílem Charkanské trilogie. Uznávám, bereme úvodní formality poněkud hopem, ale o představování tady přece vůbec nejde…

Eriksonovi fanoušci knihu netrpělivě očekávali, všichni ostatní ji berou jako „další díl nějaký trilogie, kterou kdo ví, jestli vůbec dopíšou“, přičemž jejich nezájem je tak trochu oprávněný, protože Pád světla rozhodně není ideální vstupní branou do světa Malazu.

Minuty před výbuchem

Děj druhé knihy pokračuje přesně tam, kde první díl, Stvoření temnoty, skončil. Občanská válka v Kurald Galain doslova visí ve vzduchu, armády Světla a Noci řinčí zbraněmi a na pozadí hrozícího střetu vedou svůj osamělý boj všehoschopní Odpírači. Do hry ovšem vstupují i mocné bytosti, přilákané bující nově zrozenou magií. Ano, popis situace je stručný a ohlodaný na kost, ale popravdě – ti, kteří první díl četli, velice dobře ví, jak jsou karty rozdány.

Pád světla přináší další obrovskou dávku epické fantasy. Toto tvrzení podtrhuje i samotný rozsah knihy. Na téměř osmi set padesáti stranách budeme opět sledovat osudy obrovského množství postav, které se prolínají a splétají v mnoha složitých obrazcích; vznikají nová nepřátelství i zdánlivě nesmyslná spojenectví, objevují se křivdy nebo náboženské otázky bez jednoznačných odpovědí. Jenže marná sláva, přestože budete velmi dobře rozumět tomu, co se v knize děje a většinou pochopíte i proč se to děje, budete si bolestně uvědomovat, že děj se díky ohromnému množství dialogů (a vnitřních monologů!) vleče jak chromý osel přetížený nákladem na svém hřbetu.

Ve svých vlastních stopách

Steven Erikson pokračuje v tom, co umí opravdu dobře. Hrne čtenářům do hlavy tuny textu bez potřeby cokoli příliš vysvětlovat nebo se v ději vracet, pere do nich hutný text vyžadující pozornost, text protkaný obrovským množstvím různých úvah a filozofických myšlenek… A právě na tomhle místě je nutné se zastavit a zamyslet se: není toho filozofování přece jen už trochu moc? Nepřestřelil to mistr poněkud? Přece jen je hezké, když si čtenář s postavami může zapřemítat o morálce, tenké hranici mezi hrdinstvím a zbabělostí, nebo si lámat hlavu ohledně otázky, zda vlastně není bůh pouhým rukojmím svých věřících nebo zda je pravidla daná bohem samým opravdu tak snadné ohnout k obrazu věřících.

I z pohledu zarytého fanouška je do očí bijící, že mnohá témata úvah se často opakují (i když oprávněným protiargumentem je fakt, že se autor prostě jen snažil nabídnout pohled na věc očima co nejvíce postav) a že „kursy eriksonovské filozofie“ se roztahují dobře přes polovinu knihy. Tohle všechno by se dalo přežít, jenže veškeré filozofování rozmělňuje a požírá příběh samotný, což je sakra problém! K tomu je potřeba znovu zopakovat, že takto pojatý text vyžaduje obrovské množství pozornosti při čtení a těžko se „kouše“ díky své suchosti a nedostatku akčních pasáží.

Steven Erikson v pěti bodech

1. Vlastním jménem Steve Rune Lundin.
2. Narodil se v kanadském Torontu a vystudoval paleontologii.
3. Svět Malazu tvořil společně s I. C. Esslemontem více než deset let.
4. Série Malazská kniha padlých čítá deset dílů, v současné době pracuje společně s Esslemontem na dalších příbězích z tohoto světa.
5. Erikson patří mezi nejlépe placené autory tohoto žánru.

Ale zpátky k tomu, co je pro Malaz typické. Sympatické je, že Erikson se nebojí ani kontroverzních témat a rýpne si do kdejakého palčivého problému. Některé scény obsahují otevřené násilí sklouzávající občas až k hnusu a nechutnostem, sex je na denním pořádku, byť v mnohdy rozšafném a nepříliš vážném podání, a mnohé postavy si utahují z vážných věcí. Postavy beroucí věci s humorem a ironií jsou mimochodem také jednou z autorových specifik a dokonale fungují jako odlehčení v rámci dosti monotónních textů.

Také je třeba uznale pokývat hlavou, protože některé úvahy míří přesně do černého a jsou nadčasové, ačkoli jejich konečný rezultát je mnohdy znepokojivý.

Zrod a pád legendy

Z pohledu fanouška Malazu je naprosto fascinující sledovat vznik legend. Charkanská trilogie je prequelem k samotné Malazské knize padlých, a tak se na jejích stránkách objevují postavy a události, které jsou mnohým čtenářům důvěrně známé. Částečně se tedy daří zalátat tímto způsobem díry vzniklé autorovou neochotou pouštět se do vysvětlování. Přiznám se, že nejsem takovým fanouškem, abych dokázal říct, že na sebe některé aspekty logicky nenavazují, při čtení jsem se pohyboval spíše v kalných vodách lovení v paměti a letmých úsměvů, když se některé věci v mé hlavě propojily. Každopádně jsem byl unesen tím, jak je postupně divoká magie aspektována, jak prosakuje na svět a jak některé postavy přepisují historii a vstupují do legend, které budou přetrvávat ještě dlouhá léta.

Bohužel, Pád světla je ukázkou toho, jak dohnat dílo s pro autora typickým rukopisem do samého extrému. Kniha působí dojmem, že se Erikson snažil dát čtenářům ještě větší porce všeho, co mají v jeho podání rádi, až se vše nakonec zvrhne v nepříliš chutnou nastavovanou kaši. Jak již bylo zmíněno, děj se vleče tempem vysloužilého hlemýždě a samotný závěr je nebývale rozpačitý a prošumí kolem čtenáře bez valnějšího účinku; akčních pasáží je v ději navíc asi jako máku v tvarohové buchtě. To vše ukazuje, že kniha balancuje na hranici osobitosti a čím dál více se naklání nad propastí nezvládnutosti.

I když jsme sesypali na hromadu všechna negativa a pozitiva, je závěrečný verdikt opravdu těžkým oříškem. Většina čtenářů dá od této knihy ruce pryč, protože je příliš silná, málo akční, málo mainstreamová (doplňte libovolnou vámi používanou výmluvu)… Jinými slovy, zbydou povětšinou ti, kteří již mají s autorem zkušenosti, a jeho styl jim sedí. I pro tuto skupinu však bude Pád světla těžkým oříškem, protože kniha působí dojmem, že se Erikson dostal do úzkých a snaží se z toho doslova a do písmene „vykecat“. Ale neházejme flintu do žita, protože to nejzajímavější nás ještě čeká ve třetím dílu – a já osobně věřím, že Eriksonova literární magie zafunguje a vyvrcholení trilogie bude po poněkud rozpačitém intermezzu skutečnou bombou!

• Steven Erikson: Pád světla (Charkanaská trilogie 2)
• Talpress, 2017
• Obálka: Steve Stone
• Překlad: Dana Krejčová
• 848 stran, 499 Kč (v e-shopu Fantasye již za 449 Kč)