Jaké je to být upírem za socialismu? Andrzej Pilipiuk má vtipnou odpověď, Andrzej Pilipiuk: Upír z činžáku
 |
Dobám té největší upírské mánie už dávno odzvonilo, přesto se stále jedná o jeden z nejvděčnějších motivů současné fantasy literatury. O to víc, když si někdo tenhle stereotypní motiv navlékne do kulis, v nichž to všechno dostane nový neokoukaný kabát.
Manka to možná trochu přehnala, když se z trucu oběsila. Alespoň něco takového jí proběhne hlavou poté, co se najednou probudí ve svých nejlepších šatech ve studené rodinné hrobce. Upíři zjevně existují i v socialistickém Polsku osmdesátých let, nehledě na to, co si o tom myslí jeho moderní ateističtí obyvatelé. Co naplat, i upír se musí něčím zabývat a něco popíjet, a tak Manka vyleze ze své krypty a začne se potloukat po Varšavě. Jen škoda, že v rodině, kde se otec snaží dostat co nejvýš ve straně, kde syn koketuje s StB a kde babička velí místní buňce katolického protikomunistického hnutí, už mladou dívku s dlouhými zoubky nechce nikdo ani vidět.
Tak jako mnoho čerstvě pubertálních holek je Manka zbrklá, miluje zahraniční popovou hvězdu a starší člověk by si s ní asi moc nepopovídal, přesto čas od času přijde na dobrý nápad. A hlavně funguje jako perfektní hrdinka humoristického románu, v němž se autor snažil postavit upíry do jiného světla. Pilipiukovi krvesajové proto bydlí v jedné z těch nuznějších částí Varšavy, chodí na osmihodinové směny do práce (takový stoletý zámečník má přece obrovskou spoustu zkušeností!) a permanentně se musí skrývat před místní jednotkou Státní bezpečnosti. Aby toho nebylo málo, chudákům upírům dokážou ublížit všichni klasičtí zabijáci jako osikový kůl, svěcená voda, kříže nebo česnek (samozřejmě granulovaný a z dovozu). Navíc nemají žádný sexuální apetit. Ačkoli polský spisovatel ke své smůle řadu z těchto skutečností neobjasní a spíše je využívá jako odrazové můstky k tvorbě vtipných situací.
Vtipná kniha, která se čte jedním dechem
Andrzej Pilipiuk ve svém doslovu vysvětluje, že nápad
napsat humoristickou upířinu vznikl, když jednou šel kolem
knihkupecké výlohy, která praskala ve švech se Stmíváním, a
řekl si, že něco takového dokáže napsat taky. A povedlo se mu to.
Upír z činžáku je lehké svižné čtivo, které se
skládá z téměř tří stovek stran krátkých parodických příběhů,
jež si na nic nehrají. Jsou to vtipné povídky, v nichž nikdo nemůže
hledat žádnou hlubokou myšlenku, ale přesto pobaví. Manka a její druhové
tu musí čelit nejenom nelehkým podmínkám polského socialismu, ale
i klasickým motivům dobrodružné literatury jako oživlé egyptské mumii,
ztracenému Necronomiconu nebo trablům s děsivou Černou sanitkou.
Andrzej Pilipiuk v pěti bodech
- Narozen 20. března 1974, polský spisovatel fantasy, zejména humorné.
- Původním povoláním je archeolog.
- Jeho kořeny sahají do Vojslavic v okrese Chelmském, kam také často situuje děj svých příběhů popisující tamní folklór a kolorit.
- Proslul hlavně dílem popisujícím život Jakuba Vandrovce, mezi jeho další práce patří novela Sestřenky, za níž dostal v roce 2003 cenu Janusze Zajdela, která se dočkala i pokračování.
- Mezi jeho záliby patří archeologie a historie (zejména období vlády Mikuláše II.), z dalších oborů astronomie, fyzika, chemie (výbušniny, výroba a konzumace alkoholu), medicíny (tropické choroby), geologie (hledání ložisek zlata, platiny a diamantů) a informatika.
Upír z činžáku je kniha, jež se čte jedním dechem. Na Andrzeji Pilipiukovi je vidět, že má za sebou už hodně knih a humoristická poloha, v níž už dlouhá léta generuje příběhů o svérázném Jakubu Vandrovcovi, mu prostě sedí. Nehledě na to, že mladá generace může v Upíru z činžáku nevážnou cestou objevit, jak to vlastně vypadalo za předchozího režimu.
- Pilipiuk, Andrzej: Upír z činžáku
- Laser-books, Plzeň 2012
- překlad: Pavel Weigel
- obálka: Andrzej Laski
- 296 stran, 269 Kč (v e-shopu Fantasye již za 242 Kč)
