Každý příběh má svůj konec, a tudíž jej má každá kniha i knižní série. Avšak moc bibliomantů, mágů čarujících s knihami, se dlouho zdála být bez omezení. Tedy do té doby, než jejich magické světy byly ohroženy záplavou nebezpečných myšlenek. Tím nemyslím nápady vzbouřenců proti Adamitské akademii, nýbrž sílu, která hrozí pozřít vše, co souvisí s bibliomantikou. I kdyby se je podařilo porazit, v tomto světě se určitě změní životy despotům i povstalcům.

Poté, co byla oddělena od svých přátel, dostala se Furia Rosenkreutzová do Refugií noci, kde se nachází jak skutečný tvůrce světa bibliomantů Siebenstern, tak jedna z verzí fiktivní stvořitelky Faidry Herkulské. Jelikož i oni dva jsou na pokraji svých sil, Furia a její mocné síly se nabízejí jako možná spása před zhoubnou nákazou myšlenek. Předpokládaný Furiin zásah by však mohl celý svět změnit až příliš. Navíc se nebohá dívka musí utkat s obživlou knižní postavou – hrabětem Mentanou. Mezitím probíhají dramatické změny i mimo refugia. Rachelle Nebeská upevňuje svou pozici nové hlavy Adamitské akademie a rebelové proti její nadvládě se snaží alespoň přežít.

Kai Meyer v pěti bodech

1. Po trilogii o Stránkách světa napsal ještě prequelovou knihu Die Spur der Bücher.
2. Patří mezi nejúspěšnější německé spisovatele pro mládež.
3. Studoval divadelní a filmovou vědu.
4. Několik let pracoval jako novinář, ale od roku 1995 se plně věnuje psaní.
5. Jeho knihy se mezi čtenáři těší velké oblibě a jsou vždy hojně překládány.

Závěr Stránek světa Kniha krve začíná právě tak, jako předchozí dva tituly, tedy takřka uprostřed dění. Proto lze jen doporučit alespoň letmé opětovné přečtení předchozího dílu, poněvadž Kai Meyer vám nic nevysvětlí a musíte mít dobrý přehled, jak se věci udály ke konci Noční země.

Na druhou stranu, poměrně rychle se kniha stane zajímavou v určitých pasážích příběhů jak Furie, tak Rachelle, kdy se postavy dozvídají převratné informace o povaze svého světa. Tato zjištění jsou něčím, k čemu série vybízela od samotného začátku a svým způsobem jí to přidává „mystickou“ atmosféru. Jenže Meyer pokračuje hlavně ve sledu akčních scén a chvilkami i politického pletichaření, přičemž si troufám říct, že obojí bylo zajímavější v předchozím díle. Je ovšem také pravda, že se dočkáme několika monumentálních výjevů, například nasazení magických portálových lodí.

Nadále platí, že z postav se nejlépe čte o samotné Furii a pak o jejím bratru Pipovi a dalších „členech domácnosti“ jako Patiencovi a Jimu Hawkinsovi, dvou dalších uprchlících z knižního světa. Naštěstí oni všichni jsou právě v závěrečných částech románu rozhodující a na samotném konci se autorovi kupodivu podaří přimět čtenáře k zájmu o osud hlavní hrdinky, jak jej možná zatím necítil za celou trilogii. Škoda, že právě něco takového až doteď příběh neumožnil.

I když obsahovala série řadu vad, skončila uspokojivě s tou připomínkou, že nejzajímavější byla Noční země a Kniha krve zase dokázala nejefektivněji uchopit své prostředí. Přesto však knihy nevykazují takovou autorovu představivost, či dobrodružnost, aby se staly budoucí klasikou.

• Kai Meyer: Kniha krve (Stránky světa 03)
• CooBoo, 2018
• Překlad: Kristýna Wanková
• 422 stran, 369 Kč (v e-shopu Fantasye již za 332 Kč)