Stránky světa potřísní inkoust z Noční země, Kai Meyer: Noční země (Stránky světa 2)
Čtení přináší moc. Takové poselství se dalo odvodit z prvního dílu německé série Stránky světa. Jenže každá moc se dá zneužít a každá kniha může obsahovat něco nebezpečného. Zvláště, když vám vaše schopnosti dovolují překonat rozdíly mezi fikcí a realitou. A tak, zatímco se kýve židle pod mágy bibliomanty, v polozapomenuté Noční zemi povstává starý nepřítel. Zbývá jen zjistit, jestli vás druhý díl inspiruje k vlastním kouzlům…
Abychom si připomněli dosavadní děj. Mladá Furia Faerfexová pomáhala svému otci, po němž zdědila schopnosti bibliomantů schopných čarovat s knihami. Bohužel, otec byl zavražděn pochopy nemilosrdné Adamitské akademie. Dívka se následovně seznámila se systémem, který utlačuje jak lidské obyvatele světa bibliomantů, tak především exlibri – zhmotnělé obyvatele knih. Dala se dohromady mimo jiné s odbojářem Finnianem, a dokonce i s někdejší nepřátelskou agentkou Isis Nimmernis, později přeměněnou na exlibru. Společně nakonec odhalili stvořitele bibliomantského světa, Furianina předka Siebensterna, a vzhledem k okolnostem jej uvěznili v Refugiu noci, jednom z bibliomantských mikrosvětů.
Teď se dostáváme konečně k ději sequelu, na jehož začátku odbojáři pátrají po cestě, jak udeřit na Akademii v jejím samotném srdci. Bohužel, prvotní operace se příliš nezdaří, a Isis Nimmernis se dokonce vrátí ke svému někdejšímu učiteli. Další pohromy pro odboj následují. Ne, že by Akademie byla úplně stabilní, jelikož někteří členové rodu Nebeských, jedné ze tří vládnoucích dynastií, zatoužili po větší moci. Zároveň se šíří síla rozkládající refugia a na scéně se množí obávání inkoustovci. Dle zvěstí to vypadá, že v Noční zemi se vzmáhá prastará nepřátelská bytost.
První část této trilogie od Kai Meyera byla v zásadě uspokojivá, i když jí scházel efektivní úvod. Také celkové podbízení se zarytým knihomolům bylo spíš otravné a hlavně se čtenáři uspokojivého děje dočkali prakticky až ke konci. Druhý díl je svému předchůdci převážně podobný, ačkoli není úplně srovnatelný. Některé aspekty světa nemusí být pro mnohé čtenáře efektivní prostě proto, že Meyer se snaží svůj svět vidět velice vážně, ale příliš se mu nedaří přimět k tomu ostatní.
Od začátku Noční země sledujeme boj mezi odvážnými bojovníky za svobodu a nemilosrdnou institucí. Jenže tito bojovníci jsou většinou ne zrovna zajímavými postavami s hodně zjednodušeným vnitřním životem, takže nezavdávají příliš důvodů, proč se zajímat o jejich osud. Instituce, proti které bojují, je taktéž přehnaně neosobní. Postupně se sice dovídáme o jistých Akademií spáchaných krutostech, ale budeme se muset nemálo nutit, abychom ji nenáviděli.
Kai Meyer v pěti bodech
- Noční země jsou druhým dílem z plánované trilogie.
- Patří mezi nejúspěšnější německé spisovatele pro mládež.
- Studoval divadelní a filmovou vědu.
- Několik let pracoval jako novinář, ale od roku 1995 se plně věnuje psaní.
- Jeho knihy se mezi čtenáři těší velké oblibě a jsou vždy hojně překládány.
Tudíž neexistuje příliš důvodů, aby čtenáři záleželo na ústředním konfliktu. Pokud se autor pokusí odlehčit situaci, obvykle přispěchá s nějakým aktérem, co se chová dětinsky (např. Furiina dušekniha), ovšem výsledek prostě není tak vtipný, jak by Meyer potřeboval. V důsledku toho je přinejmenším první třetina knihy poněkud nudná. Situace se lehce napraví, když poprvé uslyšíme o avizovaném návratu starého nepřítele, což konečně dokáže vzbudit určitý zájem. Ten možná zase trochu opadne, když si čtenář uvědomí, že tato zápletka bude mít vliv především na děj závěrečného dílu trilogie, zatímco nyní se opravdu veškerá pozornost soustředí na nenáviděnou Akademii.
Ovšem Meyerovi se nedá upřít, že dokáže přijít s některými novými zajímavými záporáky. Mluvím o čtveřici z rodu Nebeských, sadistických parchantících, jejichž zvrhlé činy jsou paradoxně velmi zábavné. Pravda, čtení o nich není zrovna výchovné pro mládež, ale aspoň některá děcka se s nimi v temných koutech své mysli ztotožní… Adolescentům bude kromě toho určitě vyhovovat takřka neustávající akce, s níž jako kdyby si Meyer říkal o zfilmování.
Ach ano, po nějaké době se ty neustálé akční scény samozřejmě stanou směšnými a začne se nám stýskat po přirozenějším vyprávění. Naštěstí se občas děj dočká navození střízlivější atmosféry. Stejně jako v minulé knize nastane milá změna, když se vrátíme do Furiana obydlí, kde s exlibri žije její bratr Pip. Jeho postava vnáší do příběhu lepší stránku dětinskosti, respektive „romantiku“ dětství. Ostatní hrdinové cestují po refugiích a objevují některé další zajímavé podoby bibliomantiky. Je to tedy velmi subjektivní, ale pořád se nelze zbavit dojmu, že koncept knižní magie má daleko širší nevyužité možnosti.
Stránky světa se prostě zase ukazují jako dílo z určitého pohledu dobře napsané, ale zároveň silně povrchní. Noční země není rozhodně neuspokojivá, nicméně s čím větším o čekáváním k ní přistoupíte, tím víc vás dokáže zklamat. Vysloveně však čtenáře asi neodradí od závěrečného dílu, případně nedávno vydaného prequelu. Závěr je totiž opět napínavý a obestřený příslibem nového dobrodružství…
- Kai Meyer: Noční země (Stránky světa 2)
- CooBoo, 2017
- Překlad: Kristýna Wanková
- 422 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)