Ať se vám to líbí nebo ne, Harley se vydala řešit sociální problémy. Jistě nepřistupuje k tomu úplně obvyklými metodami. Nestává se každý den, že vás někdo poučuje o morální zodpovědnosti za ty méně šťastné s baseballovou pálkou v ruce. Ale taková už prostě Harley je. A takovou ji máme rádi.

Že má Harley nakročeno politicky doleva, bylo patrné už delší dobu. Nějaké náznaky už tady byly i předtím. V podstatě celý její „superhrdinský“ tým je tvořen ztracenými existencemi. Harley měla totiž vždy slabost pro lidi, kteří do normální společnosti nezapadali. Někdo proto, že přišel z budoucnosti, další zase trpí nanismem a jiní jsou jednoduše šílení. A někteří třeba proto, že jsou… ehm… robotizovaným vejcem.

Jak vidno, přerod Harley Quinn z bláznivého padoucha na snad ještě ztřeštěnější hrdinku, byl dost divoký. Harley sice vyměnila dobrou a zlou stranu, ale vůbec nezměnila svoje metody. A ruku na srdce, gigantickou palicí se dobro páchá někdy dost těžce. Naštěstí dostatečně šílení jsou i její protivníci – ať jde o supermanovského ufouna, kterého z jeho kobky na světlo boží vyhrabali obří mravenci nebo asistentku starosty, která chce kanibalismem vyřešit problém s bezdomovci. A jako třešnička na dortu je tady vítězka soutěže o největšího batfana, která se vrátí v čase, aby Harley zabila dřív, než ona stihne sprovodit ze světa Batmana.

Komiks vyšel v rámci projektu Znovuzrození hrdinů DC

Naštěstí ale Harley vždycky někdo helfne. Powergirl se obětuje a vyvede supersilného ufouna bez kalhot na rande, s kanibaly ji zase pomůže i snězený bezdomovec Kapitán a trable z budoucnosti bude muset řešit DeathTool. Hlavně proto, že za to taky trochu může. Koneckonců on sám má velmi zajímavou minulost. Nebo budoucnost. Těžko říct, cestování časem je dost šílené, aniž by se do toho motaly blázniviny á la Harley Quinn.

Vůbec nejzajímavější je, že Harley slouží jako parodická satira na superhrdiny i superpadouchy zároveň. Jakékoli téma se dá zapracovat a vlastně nikdy to nemůže ohrozit smysluplnost příběhu. Hlavně proto, že na smysl si tady nikdo nehraje. Přesto to ale Palmiottová nevzdává. S postavami pracuje nejen jako s hadrovými panáky dobrými na hláškování a rozbíjení ciferníků, ale jako s lidmi, kteří mají i nějaké ty city, mindráky a názory.

Jasně všechno je to dost přepálené a podané s pořádnou dávkou ztřeštěného humoru. Ale Harley dokáže i ze šílené zápletky vytřískat (doslova) i nějaké ty emoce nebo moudro. V tomto případě moudro sociální – že bezdomovci jsou také lidé. Jistě, ne každému se bude moralizování v komiksu líbit, ale je dávkováno velmi poskrovnu. A hlavně je zabaleno do patřičné dávky hlášek a krve, takže si toho ani nemusíte všímat.

Dobromyslnou klaunku můžete obviňovat z kdečeho, ale jedno je jisté. Rozhodně se neřídí tím, co jí rozum nakukal. To nejzásadnější je, že i další díl Harley Quinn drží laťku zábavnosti vysoko nad superhrdinským průměrem. Nejde o žádné zásadní dílo, ale svůj úkol – dodat patřičnou dávku oddechového příběhu plného nadsázky – odvádí předpisově.

• Amanda Connerová, Jimmy Palmiotti: Harley Quinn 03 – Červené maso
• BB art, 2018
• Překlad: Martin D. Antonín
• Obálka: Amanda Connerová, Alex Sinclair
• 160 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)