Gileadova krev, Dan Abnett & Nik Vincent
 |
Svět Warhammeru je drsným místem, kde neustále zuří boje a války. Z krve, bolesti a vzdoru se tu rodí největší hrdinství i nejstrašnější tragédie. Přitom jedno od druhého často dělí jen malý krůček. Stačí jen být v nesprávné době na nesprávném místě a vše jde najednou špatně. Někteří lidé se prostě narodí pod nešťastnou hvězdou…
Jedním z nich je i vznešený elf Gilead te tuin Lothain, poslední potomek starého elfího rodu Tor Anrok. Jeho osud se začne naplňovat, když je v jedné bezvýznamné šarvátce zabit jeho bratr-dvojče. Toho dne jako by zemřela i lepší část Gileada samotného. Zbyl jen vztek a touha po pomstě. Celých deset let pak elf pronásledoval zákeřného nepřítele, než ho dopadl. Ale ani pomsta mu nepřinesla kýžený klid. Naopak, za oněch deset let zemřeli jeho nejbližší příbuzní a rodná věž zpustla.
Gilead se tedy znovu vydává na cestu doprovázen jen posledním druhem, kterému se podařilo přežít výpravu za pomstou, elfem Fithvaelem. Oba křižují zemí a bojují s přívrženci temnoty a Chaosu. Gilead se přitom většinu času zmítá mezi bezútěšným smutkem a horečnou snahou najít někoho blízkého či místo, kde by mohl být šťastný. Ale osud mu nepřeje. Na Fithvaela pak zbývá role toho rozumného, který příteli dodává naději či se snaží krotit jeho nadšení.
V postavě elfa Gileada přivádějí Abnett a Vincentová do světa Warhammeru skutečně tragického hrdinu, který jako jakýsi pochmurný Ahasver neustále putuje světem a koná hrdinské skutky. Ovšem jeho hrdinství je plné bolesti a nepřináší mu žádné uspokojení. Občas se sice na obzoru objeví jiskřička naděje a zdá se, že konečně najde vnitřní klid i smysl života, ovšem nelítostní autoři ho vždy uvrhnou do propasti beznaděje. Není mu dokonce dopřán ani klid smrti. Také proto nakonec vždy rezignuje.
Fithvael, jeho asi jediný přítel, je naprostým opakem. Zatímco se Gilead nedokáže vyrovnat s realitou a uzavírá se do sebelítosti a sobectví, Fithvael se mu neustále pokouší pomoci. Přitom se často stává hybatelem děje a Gilead ho jen trpně následuje. Nakonec však i on dosáhne dna své trpělivosti a rozhodne se Gileada opustit, ovšem jen proto, že je jeho pomoci třeba jinde. Ačkoliv je kniha příběhem elfa Gileada, je to právě Fithvael, kdo je tu skutečným hrdinou.
Autoři využili svého oblíbeného způsobu psaní a rozčlenili knihu do několika na sebe navazujících epizod. Sledují hlavního hrdinu od bratrovy smrti přes pomstu, putování světem až do finále, které v mnohem připomíná Sedm statečných. Ano – Fithvael a nakonec také Gilead se spolu s několika dalšími bojovníky nechají najmout k ochraně chudé vesnice před bandou nemilosrdných žoldáků. A stejně jako pistolníci i oni cedí krev pro něco většího, než jsou oni sami.
Kniha působí velmi temně a je přímo prodchnutá jakousi neodvratnou tragédií, kterýžto pocit se stupňuje s každou další stránkou. Ačkoli tušíte, že Gilead nakonec asi dopadne špatně, přece jen mu stále fandíte a doufáte, že se jeho osud změní k lepšímu. Ale, jak už jsem napsal na začátku: někteří lidé se prostě narodí pod nešťastnou hvězdou.
Gileadova krev rozhodně překračuje obvyklý standard knih Warhammeru. Neznamená to však, že by tu nebylo dost potyček, krve a magie. Naopak, zejména poslední třetina, kdy hrdinové brání vesnici, je opravdu nářez! Ovšem v podtextu příběhu je skryto něco více než jen příjemná zábava, něco, co čtenáře přiměje k zamyšlení.
- Dan Abnett & Nik Vincent: Gileadova krev
- vydal: Polarit, Frenštát p. Radhoštěm 2006
- přeložili: Štěpán Hlavsa a Adam Fendrych
- obálka: Paul Dainton
- 287 stran / 209 Kč
