Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Čtenáře by zklamalo, kdyby se mí hrdinové dali na pokání, rozhovor s Petrou Neomillnerovou

petra-neomillnerova-zjizveni

Spisovatelka Petra Neomillnerová pokládá sex, erotiku a lechtivé scény tak trochu za svou „obchodní značku“. A čarodějka Moire, hlavní hrdinka jejího cyklu Písně čarodějky, jí s vědoucným úsměvem přitakává.

Moire je jednou z prvních postav, které jsi představila čtenářům. A provází tě dodnes. Takže to asi nebyla „známost na jednu noc“. Jak bys definovala váš vztah?
Je prvorozená, nic víc, nic míň. Nejopečovávanější, ale taky odnesla všechny moje začátečnické pokusy a tápání. Cestovala po nakladatelstvích, experimentovala jsem u ní s formou, a často ladila tak dlouho, že to bylo až na škodu, nebo to přinejmenším hodně odložilo vydání. Nechtěla jsem ji nechat běžet jen tak a dokonce ani teď, když jsem dokončila trilogii, Moire úplně neopouštím, nějakou tu povídku bych o ní ještě napsat chtěla.

Vzpomeneš si ještě, jak tato svéhlavá čarodějka vznikla?
Moire se poprvé objevila v povídce Hněv řeky a rozhodně jsem neplánovala, že toho o ní napíšu tolik. Není to žádný konstrukt, „narodila se“ podobně jako ostatní mí hrdinové. V neposlední řadě tu ovšem hrál roli i fakt, že v době, kdy jsem začínala publikovat, byla fantasy scéna trochu jiná než dnes a emancipovaných hrdinek nebylo zdaleka tolik, což mě, přiznám, docela štvalo.

Neomillnerová Petra: Písně čarodějky 1 - Nakažení
A co Desmond? Kdy se objevil ten? Nevadilo mu, že většinou bude hrát „druhé housle“ ve stínu dominantnější partnerky? Desmond se objevil zároveň s Moire už v první povídce a „druhé housle“ hraje zejména v rozsáhlejších textech, kde bylo těžké pracovat s dvěma rovnocennými postavami. Navíc, ich forma sama nahrává jisté disproporci. Každopádně je Desmond Moiřin protipól, rádce a zrcadlo a bez něj by nebyla tím, čím je.

Jak se ti dva změnili za ty roky, co s nimi spolupracuješ a žiješ?
Zestárli a ztratili iluze zrovna jako já. Unavili se… ale taky získali zkušenosti. Jsou mocnější, než na začátku, ale zato jim ubylo sil na uličnictví.

A máš je stále pevně v rukou? Tím se chci zeptat, jestli hlavně Moire nezačala žít vlastním životem, nebo dokonce rebelovat?
Rebelují všechny postavy. Pokud to nedělají, jsem z toho trochu v rozpacích, protože je to známka, že mi příběh nefunguje tak, jak by měl.

Neomillnerová Petra: Písně čarodějky 2 - Hon na lišku
Pokoušíš se jí nějak „krotit“? Já se ji moc krotit nesnažím, nakonec se stejně sejdeme na konci. (smích)

V Nakažených Moire poznala, jak bezohledný může být boj o moc. Nakonec jí získala ona sama. Myslíš, že jí přišla na chuť?
Určitě, Moire není „zákonně dobrá“ postava, je to ženská s mnoha nectnostmi, vzteklá, panovačná, zbrklá a mnohdy nespravedlivá. S formální výkonnou mocí má spíš problém, a pokud ji má sama užívat, pere se s ní, jak se dá.

Během Honu na Lišku se seznamuje s realitou skutečné války plné násilí a mrtvých. Proč se do ní vlastně pletla? A nestává se postupně stejně nelítostnou a otrlou jako její protivníci?
Moire už od začátku není zrovna beránek. Oni sirotci to v žádné době nemají lehké a tak čarodějka celkem snadno přistoupí na layelskou hru, tím spíš, že Rabe jí v mnohém nahrazuje rodinu, kterou nemá. Do války, na níž nemá žádný osobní zájem, ji tedy vede i touha někam patřit.

Neomillnerová Petra: Rudovlasá - Cesta čarodějky
Moiřin příběh bude pokračovat ve Zjizvených. Na co se v románu můžeme těšit? Na ještě zkušenější Moire a na život, který je v mnohém obyčejný, i když je to život čarodějů. Není to úplné loučení, ale mnoho uzlíků osudů se přece jen zaváže. No, a kdo má rád layelské, užije si jich tu dosyta.

Jak už sám název napovídá, děj se bude určitě točit kolem jizev.
Jizev mají všichni aktéři hodně, jak na kůži, tak na duši a o všech se tak trochu bude hrát.

Teď něco pro nás, romantičtější typy: Co vztah Moire a Desmonda? Má ještě pořád šanci?
Určitě, navíc oba svým způsobem udržuje při životě. Dlouhé vztahy těch, kteří si nedělají iluze, mají tuhý kořínek a Desmond zas jisté místo v Moiřině posteli.

Neomillnerová Petra: Vlastní krev
To mi spadl kámen ze srdce. Takže Zjizvení uzavřou Písně čarodějky, ale ty sama jsi už naznačila, že s touhle dvojkou máš ještě nevyřízené účty… Plánuju pro něj ještě nějaké legrácky, rozhodně však už ne velký román, spíš povídkovou sbírku. Momentálně je ale nechám vzpamatovat se z posledních dobrodružství a popřemýšlím, co je potká dál. Už to dávno nejsou solitéři, takže utéct povinnostem a něco provést je pro ně čím dál tím těžší.

Když už mluvíme o Moire, nemůžeme vynechat ani sex a erotická dobrodružství. Jak se s tímto tématem vyrovnávali čtenáři na počátku tvé kariéry a jak dnes?
Ze začátku to bylo něco nového v české fantastice, šok, uličnictví enfant terrible, dneska je to už „obchodní značka“ mojí tvorby, dokonce nejen v žánru. Čtenáři by byli určitě zklamaní, kdyby se mí hrdinové dali na pokání, ale moment překvapení je dávno pryč.

Úplně nakonec otázka z trochu jiného soudku. Dlouhá léta jsi byla stálou členkou redakce Pevnosti. Když se za svou prací v Pevnosti ohlédneš, co se ti vybaví?
Ohlédnu se a hrůza… jedenáct let a více než stovka článků, Tomáše Němce beru bezmála jako člena rodiny. Spousta práce, legrace, zvratů a šarvátek… ale stejně jako Moire i já začínám být unavená a mám toho hodně, takže se četnost článků trochu sníží. Moudra už jsem do čtenářů Pevnosti nalila dost a doufám, že ho náležitě zúročili, stejně jako redakce plná mladých jinochů plných síly moje mateřské rady. (smích)

Neomillnerová03

Petra Neomillnerová (*1970, Praha)
Jedna z nejúspěšnějších autorek fantastiky u nás. Její prózy se vyznačují osobitým stylem, který kombinuje až naturalistickou realističnost s brutální přímočarostí a otevřeně pojatými scénami plnými násilí a erotiky. Její doménou jsou silné ženské postavy, které dokáží vzdorovat nepřízni osudu a vydobýt si respekt v mužském světě testosteronu a machismu.
Debutovala povídkou Ta, kterou smějí sedlat jen bohové… (Pevnost 4/2002). S časopisem Pevnost mimochodem navázala spolupráci trvající dodnes. Právě zde vyšla i první povídka s Moire – Hněv řeky (Pevnost 5/2003). Následovaly další a hvězda Petry Neomillnerové stoupala. V roce 2006 první povídková sbírka Vlastní krev (Triton 2006), o rok později už román Nakažení (FANTOM Print 2007). V obou případech Moire v hlavní roli. Pak se objevila upírka Tina – Sladká jak krev (Triton 2007), a zaklínačka Lota – Psí zima (FANTOM Print 2008). Ani tady nezůstalo u jedné knihy, ale autorka otevřela cykly, které mají mezi čtenáři velký ohlas. K tomu je třeba připočíst román Dítě Skály (Brokilon 2009), povídky, knihy věnované magii a desítky recenzí a článků pro Pevnost. V posledních letech autorka rozšířila svůj záběr o dětského čtenáře v knihách Amélie a tma (Albatros 2012) a Amélie a barevný svět (Albatros 2013), kde se sice musela krotit, ale zůstala věrná upířímu tématu.

Původní článek vyšel v časopise Pevnost v čísle 1/2014.

6. dubna 2014, Martin Fajkus

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Písně čarodějky 3 - Zjizvení

Písně čarodějky 3 - Zjizvení
Vložit do pytle na zboží  Koupit 249 Kč 224 Kč

Písně čarodějky - trilogie

Písně čarodějky - trilogie
Vložit do pytle na zboží  Koupit 737 Kč 663 Kč