Tahle knížka je VELMI dobrá. Petra Neomillnerová se skvěle trefí do vkusu každého, kdo hledá konečně něco jiného, než jsou knížky plné udatných kladných hrdinů a ukazuje, že i žena může být stejně nelítostná a nemilosrdná jako muži. Moire má sice poněkud drsnější milostné praktiky než je v naší fantasy běžné, ale vzhledem k dalším dílům bych prosil: jen houšť a větší kapky ;-)

Tak od téhle knížky jsem čekal více, ikdyž nevím proč. Je sice napsaná skutečně precizně, ale postrádá něco navíc. Příběh je nudný, přímočarý. Zvraty v něm člověk hledá velice těžce. Promiskuitní hlavní hrdinka mě velice rychle omrzela. Je sice hezké, že do postele vleze téměř s každým(lysého bachaře nevyjímaje), bohužel to je na celou knížku trochu málo. Moire(hl. čarodějka) mohla být klidně mužem, protože ženské vlastnosti naprosto postráda, což je trošičku škoda. Chtělo by to propracovanější příběh, který se toči i kolem něčeho jiného, než zabíjení a sexu. A to mám obojí v knihách rád. Práce autorky se slovy je skvělá, tak doufám, že další knížka bude na stejné urovni i obsahově.

Jako první jsem od autorky četla Sladkou jako krev, kde mi ten přítomný čas taky vadil. Ale už jsem si zvykla. Nakažení jsem četla až po Tině Salo a Psí zimě. Ze začátku mě to moc nebralo (chyběli mi upíři), ale pak jsem se začetla a byla jsem moc spokojená. Oblíbila jsem si Rabeho. Kdy se dočkáme pokračování?

Co vím, tak v březnu by měla vyjít povídková kniha o Lotě a pak už bude na řadě 2. díl Písní čarodějky.

Nemohu souhlasit s tím, že by paní Moire postrádala ženské vlastnosti. Před nedávnem jsem četl Líheň pana Žambocha naproti Marice Zaháňské je Moire naprosto uvěřitelnou ženskou postavou. Navíc jsem zaznamenal jistou podobnost ve stylu psaní a popisu prostředí mezi Petrou Neomillnerovou a mým oblíbeným autorem - Andrzejem Sapkowskim. Když se podíváte na Ciri, nebo možná spíše Yennefer, a srovnáte je s čarodějkou Moire, naleznete mezi nimi spoustu podobného. Jediné, co mohu rovněž vytknout, je ona přímočarost a jednoduchost děje. Moire má vše usnadněno tím, že může problémy řešit postupně a nedostane se prakticky do dilematu volby - např. varianta, kdy by třeba musela volit mezi pomocí Rabemu s Ignáciem nebo Desmondovi s Longinem ve stylu "buď a nebo", by byla jistě zajímavá. Takto jsem měl trošku pocit jednoduché linky - problém - řešení - problém - řešení - problém - řešení. Kniha je nicméně velmi čtivá a příjemně ubíhá. Díky za tento literární počin.