Hladové hry. Reality show, ve které 24 splátců bojuje o svůj život v aréně a na televizních obrazovkách je sleduje celá země. Dámy a pánové, sedmdesáté čtvrté Hladové hry právě začínají!

Lidé v celé zemi jsou nervózní, dnes je totiž nejdůležitější den v celém roce. Den sklizně. Ve všech dvanácti krajích budou slavnostně vylosována jména splátců – dětí, které budou na život a na smrt bojovat v aréně pro pobavení Kapitolu.

Ve Dvanáctém kraji je vylosována Primulie Everdeenová – sestra hlavní hrdinky našeho příběhu. Katniss by nikdy nedovolila, aby se její sestřičce něco stalo, proto se místo ní přihlásí jako dobrovolnice. Celý Panem nevěří svým očím, ve Dvanáctém kraji je totiž to, že vás nevybrali, důvodem k obrovské oslavě. Dvanáctý kraj nemíval žádné dobrovolníky. Až do teď. Prim měla štěstí. To se však nedá říct o Peetovi, synovi pekaře. Místo něj se nikdo nenabídl. Katniss bude muset v aréně bojovat proti chlapci, který jí kdysi daroval chleba.

Jejich trenérem se stává Heymitch – jediný člověk z Dvanáctého kraje, který vyhrál Hladové hry. Není pro ně ale žádnou výhrou. Dokonce i na Sklizeň dorazil úplně na mol a znemožnil se před celým Panemem, když se skácel z pódia. Katniss a Peetovi proto nikdo moc šancí na výhru nedává. Když ale Heymitch zjistí, že ani jeden z nich nehodlá zemřít bez boje, je najednou jako vyměněný. Dokonce naplánuje i strategii, jak obě děti udržet naživu. Spočívá hlavně v tom, že budou držet pohromadě. Peeta a Katniss spolu nějakou dobu opravdu trénují, ale poté co Peeta při rozhovoru řekne, že Katniss miluje, dívka se na něj naštve, a začínají kopat každý sám za sebe.

Když při soukromém představení před organizátory Katniss ujedou nervy, začíná mít strach, že pořadatelé začnou hledat nějaký způsob, jak se jí rychle a zbavit. Ale je to právě naopak. Katniss dostane nejvyšší hodnocení ze všech. Vstupu do arény teď už nic nebrání.

Katniss dělá to, v čem je nejlepší – schovává se na stromech a snaží se být co nejnenápadnější. Když první noci zjistí, že se Peeta přidal k profesionálním splátcům – lidem, kteří na Hladové hry celý život trénují – cítí se zrazená. Když jí potom ale zachrání život, není divu, že je Katniss trochu zmatená. Co je ale hra pro kamery a co je realita? To neví ani sama Katniss. Jisté je ale jedno – Kapitol se bude ještě divit.

Ten, kdo četl Hunger Games, určitě pochopil, proč si tato trilogie podmanila čtenáře na celém světe. Mnoho spisovatelek touží po úspěchu, kterého dosáhla Suzanne Collins. Hlavně díky této dámě se stává dystopie všeho druhu tak populární, jak mezi čtenáři, tak mezi spisovateli. A není se čemu divit, Collinsová totiž vytvořila opravdový zázrak.

Hlavní hrdinka Katniss je po právu považována za opravdu silnou osobnost. S Xenou si ji určitě nespletete, Katniss rozhodně nespoléhá na svou sílu ani není jejím cílem se vytahovat. Žádná demonstrace síly, Katniss se raději schová a moudře počká, než liška zaleze zpátky do doupěte. Proti svým nepřátelům bojuje hlavně svým důvtipem a vynalézavostí. Je dost chytrá na to, aby nedávala nenávist ke všemu, co Kapitol představuje, moc na odiv. Raději ji demonstruje na na první pohled obyčejných věcech, jako je spřátelení se s Routou, které je pro mnohé naprosto nepochopitelné. Nejsou totiž ze stejného kraje a ani nepatří mezi profesionální splátkyně.

Peeta je na první pohled něco jako náš Honza. Nedokážete si ho představit, jak máchá mečem a sráží nepřátelům hlavy. Jak ale několikrát dokáže, není žádný hlupák. Občas mi ho bylo dokonce líto. Hlavně když mu Katniss pořád opakovala, že celý jejich vztah je vlastně jen hra. Určitě nejsem jediná, kdo by ji nejraději přetáhl něčím po hlavě, aby se jí tam konečně rozsvítilo.

Ale nejen hlavní postavy jsou hodny obdivu. Kdo by nemiloval Hurikána, Katnissina kamaráda, se kterým společně doma vyráželi na lov. Nedostal sice moc prostoru, ale věřím tomu, že to bude v dalších dílech napraveno. Jediný můj problém byl, že jsem se nedokázala orientovat v ostatních splátcích. Jejich jména byla vychrlena tak rychle, že byla opravdu jen malá šance si je všechny zapamatovat. Avšak postavy, které zůstaly v aréně nejdéle, byly už představeny lépe, třeba Liška, Cato nebo Routa byli jedineční.

Když jsme začínala Arénu smrti číst, měla jsem docela strach, že si nezvyknu na styl vyprávění, který Collinsová používá. Opravdu nejsem fanynka psaní v přítomném čase. Hunger Games si vás ale tak podmaní, že na nějaké časy po chvilce úplně zapomenete a naplno se ponoříte do příběhu. Budete prožívat osudy hlavních hrdinů, budete držet palce, aby se konečně dali dohromady, a budete doufat, že všechno dobře dopadne.

Aréna smrti je napsaná opravdu jednoduše, ale o to poutavěji. Nemusíte se prokousávat pětistránkovými myšlenkovými pochody, které vás začnou okamžitě nudit. U Hunger Games vám opravdu nic takového nehrozí. Opravdu hladovím po pokračování!

• Collins Suzanne:Aréna smrti
• Fragment, 2011
• Překlad: Zdík Dušek
• 328 stran / 349 Kč