Upíři, sexy ženy, motorky, meče asijského stylu a spousta krve. Čtenářské názory na nejnovější knihu Miroslava Žambocha se možná liší jeden od druhého jako upír od vlkodlaka, ale na něčem se shodují – jako oddechovka to projde.

Mathias je upír a žije v Praze. Jednak protože ji má rád, a jednak protože tahle malá země uprostřed Evropy je tak nevýznamná, že se tu jako upír bez klanu může držet mimo smrtící hry starých upírů. Co hlavní hrdina dělá, když dostane žízeň? Má rád ženy, a tak večer vyrazí ven a sbalí hezkou holku, které nevadí, když člověk při sexu nehledí na nepořádek. Kniha Visio in Extremis začíná přesně takhle, ačkoli sázky se v ní rychle zvýší.

Nový hlavní hrdina Miroslava Žambocha není nijak originální. Pro nedostatek jiných výrazů mu říkejme Tina Salo v kalhotách. Narodil se za třicetileté války (!), pije zásadně v posteli a z opačného pohlaví (!), příliš si nerozumí s autoritami (!), dává přednost motorkám (vykřičníky došly, zde už je to stereotyp žánru), není mu cizí žádná zbraň a především, jeho příběh je jedna velká jízda s detektivními prvky a spoustou bitevních scén.

Miroslav Žamboch není na domácím literárním rybníčku žádným nováčkem, takže je jasné, že své řemeslo zvládá profesionálně. Jeho kniha, ačkoli má necelé tři stovky stránek, se čte jedním dechem a obsahuje řadu popkulturních narážek, třebaže humor, na který si čtenáři akčních oddechovek zvykli, se zde kamsi ztratil. Na druhou stranu, autor se předem daný žánr úspěšně pokusil oživit několika originálními prvky: dlouhověcí upíři nemají eidetickou paměť a zcela lidsky zapomínají dlouhá desetiletí ze svého života, stejně tak si nerozumí s moderními technologiemi a stále netuší, proč jim do těch divných e-mailových schránek chodí spousta dopisů o viagře, o níž nikdy nikoho nežádali.

Miroslav Žamboch v pěti bodech:

1. narodil se v roce 1972 v Hranicích na Moravě
2. vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze
3. debutoval v roce 1995 povídkou Zpověď válečníka
4. jeho patrně nejznámějším dílem je fantasy série o Koniášovi, do které aktuálně patří pět svazků
5. spolu s Jiřím W. Procházkou odstartoval dobrodružnou fantasy/sci-fi sérii Agent JFK

Přesto je u spisovatele Žambochova formátu zarážející, že Visio in Extremis obsahuje plnou náruč chyb, kvůli nimž se propadá k průměru. Nebýt totiž společného hlavního hrdiny a všudypřítomné autorovy ich-formy, jednotlivé bojové epizody (jakkoli mistrovsky popsané) by nedržely u sebe. Příběh, který by je měl spojovat dohromady, je bohužel jen velmi slabý. To dokazuje už jen fakt, že na zásadní střípek skládanky, který autor odhalí až v polovině románu, přijde čtenář sám po deseti dvaceti stránkách. Další zklamání představuje skutečnost, že kniha prakticky postrádá gradaci děje – tomu nasadí korunu samotný závěr knihy, otevřený dokořán jako vrata od stodoly.

Nový Žamboch je těžce brakový, s mnoha kiksy. Román, který má pár dobrých momentů, ale jinak patří k průměru. Když už nic jiného, po dočtení by si člověk z knihy měl odnést alespoň uspokojení nad příběhem (případně napjaté očekávání do dalšího dílu), ale tady se nic takového nekoná. Čtenář, který má možnost sáhnout po loňském návratu mistra Kulhánka (Vyhlídka na věčnost), po předchozích Žambochových knihách jako Líheň nebo Drsný spasitel, nebo po zmiňované Tině Salo od Petry Neomillnerové, si při otáčení stránek užije více zábavy tam.

• Žamboch, Miroslav: Visio in Extremis
• vydal: Triton, Praha/Kroměříž 2011
• obálka: Jan Doležálek
• 296 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).