Nakažení aneb Vimka se sekerou

Lota je drzá, sprostá, realistická, poživačná a sexuchtivá, ale také ostrá, drsná a někdy soucitná zaklínačka. Romantik by neměl v oboru likvidace monster dlouhou životnost a také by tento příběh nesměla psát Petra Neomillnerová.

Přenesme se do zimní krajiny ve středověku, kde šlechta žije ve svých palácích, sedláci na statcích a chudina mrzne a živoří v čelednících. Lesy jsou stále hluboké a monstra ještě nevymřela, proto stále existují zaklínači, kteří svět monster zbavují. Ovšem i oni musí být z něčeho živi a mordování příšer nedělají z dobré vůle, ale jako službu za peníze.
Ostatně, kdo už by neznal proslulého Geralta z Rivie, který u nás, prostřednictvím Andrzeje Sapkowského, zaklínačskou profesi zpopularizoval. Oproti Sapkowskému je ovšem Neomillnerové svět prostší o politiku, ale syrovější a drsnější pro normální lidi.

Hlavní hrdinka má problém – nejnovější z jejích početných milenců je upír. Zaklínači upíry nezabíjejí, ovšem pouze proto, že „jsou na nás příliš silní“, proto nejsou Lotini učitelé ve škole dvakrát nadšení, když se to dozví. A to ještě netuší, že i z Loty je poloviční upír.
Záhy se ovšem problémy navrší, takže na nějaké hádky nezbude čas. Všude se vyrojí smečky/bandy „kožoměnců“, kteří se mohou měnit ve psy, kdykoli si umanou. Nejsou to ovšem žádní démoničtí vlkodlaci, ale chudina, které přijde rozumnější lovit a loupit ve psí kůži než umřít hlady a zimou. Je to sice lůza, ale druhou stranu je jich hodně, takže nevadí ani jejich slabost, ani taktická nezkušenost. A když přestanou lovit vysokou a začnou přepadat vesnice a městečka, je to dobrá příležitost pro zaklínačský cech, který je ostatně v mizerné finanční situaci. A do toho všeho se Lotě ještě přidá špinavá práce pro upírského zabijáka Enna, která se zvrhne v něco zcela jiného.
V každém případě poteče krev a ne vždy to bude krev protivníků Loty a jiných zaklínačů. V jejich krvavém řemesle to ostatně patří k rizikům věci a pořádná smečka psů utahá sebelepšího bojovníka.

Svět je popsán velice realisticky, chybí mi jen vliv církve. Ale kdo ví, možná v tomto světě prostě vliv nemá. V ostatních ohledech je to tradiční svět Petry Neomillnerové – ostrý, drsný a špinavý. Mnohem nebezpečnější než čepele jsou nemoci a hlad, zapíchnou vás pro pěkné boty a podraz je jen jedním z běžných obchodních prostředků. V protikladu stále existují i dobří lidé, přátelství a vzájemná pomoc. Prostě nečekejte pohádku o nejmenším elfovi, ale tvrdou realitu.

Lota – hlavní postava knihy – je charakterizována velmi dobře a její postoje čtenář může chápat a akceptovat. Útlocitnější postavy s tím patrně budou mít problém, protože Lota není zrovna panenka v růžovém. Někdy bych si ovšem rád přečetl i text s jinou hrdinkou, protože Lota je jen další variací na jedinou drsnou hrdinku, o které autorka píše.
Škoda, že se autorka více nevěnovala mužským postavám. Lotin milenec Urian a její kolega (a také milenec) Torge by si zasloužili více pozornosti. Takto je jejich konání nečitelné a v podstatě Lotě jen statují. Na druhé straně to nejsou úplně ploché loutky a nějaký vývoj je vidět i na nich.

V souhrnu mohu říci, že se autorce opět podařilo napsat výbornou akční fantasy. Nepotěší asi milovníky putování skupinek za receptem na guláš, který spasí svět, ale kdo má rád realističtější verzi fantasy, oblízne všech deset prstů i bez guláše. Vřele doporučuji jako čtivo ke krbu – ta zima není v názvu jen tak.

• Petra Neomillnerová: Psí zima
• vydal: Fantom Print, Ostrava 2008
• obálka: Lubomír Kupčík
• 336 stran / 239 Kč

jiná recenze
ukázka

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).